A tak to konečně přišlo, trochu povolil sníh a naše potoky se roztekly.
V pátek 1.4. jsme stihli jen odpolední rychlovku na rozhýbání v úseku Mýto - Vilémov. Dokonalej slunečnej den. Jeli jsme ve dvou, Radůza a já. Než se řidička vrátila stopem na Mýto, vynesl jsem si Mumlavu pod pilu a sjel si ten kousek. Vodočet ukazoval 115 cm, pěkná optimální voda. Dolů po Jizeře probíhá všechno v pohodě. Radůzu překecávám do Ostrova hrůzy, bohužel jede jen dámskou cestou, což je pod její výkonnost, tak snad příště. Dál už to sypeme v pohodě. Až skoro poslední záležitost u velikých skal vpravo konečně přinesla potvrzení plaveckých kvalit jedné z kajakářek. 2 velký válce trefený na komoru, následuje zdařilej eskymák. Ale z toho překvapení se tam znova cvaká, panika pod vodou opět skvěle působí a máme tu ženu přes palubu, resp. venku z kokpitu. Chvíli lovíme, ale voda nemá nějak extra tah, takže to docela šlo. Ve Vilémově balíme a mažeme domů. Už víme, že celej víkend bude voda.