Již přes tři roky se snažíme domluvit Rakousko na lehké vodě na pálavách. Jeden rok nám zhatily cestu marodné děti, další rok rodiče, kteří by je pohlídali. Až LETOS!!!
Plán dozrál měsíc před akcí, kdy jsme vychytali to nejdůležitější, což je hlídání. Původní posádka MAKO+Křapík a Ťíva+Hanka se na poslední chvilku rozrostla o dvojici Jarda+Linda+?. Na výpravu bereme jardův velkoprostorový Dodge, kam se složí 6 lidí i s bagáží. Ve čtvrtek plánujeme odjezd po 16h, což značí honičku pro všechny. Já jedu z Prahy, Jarda od České Lípy, Křap z Liberce a Ťíva z Chomutova. Zbytek nabereme cestou. Se zastávkou v loděnici jsme po pátý u Jardy, auto ještě chvilku na heveru a konečně balíme. My ládujem auto a Jarda balí. Pálavy, pádla, hydro, vaření i spaní se nakonec nacpe a jedem. V Bakově přibíráme Lindu a v Praze Hanku, která byla na konferenci chemiků. Na D1 nás brzdí zácpa, litujeme, že nejedeme přes Strakonice. V Budějicích rychlý nákup v Tescu, koupit LPG a AT dálniční známku a jedem. U Dolního dvořiště nám cestu kříží dvojice divočáků, naštěstí máme jem prohlý nárazník, což Jarda briskně rovná zpět. Nakonec se rozhodujeme přespat v Čechách a ráno dojet. Les za Jenínem nám skýtá příjemné nocování. Ráno nás budí srnci, ale vylézáme až v 9h. Koukáme, že les vesničané používají jako odkladiště nepotřebného, naštěstí náš prostor byl čist. Rychle balíme, najíst a jedem. Freistadt nezvládá nápor Čechů a tvrdnem hodku v koloně, pak už cesta probíhá rychle, Linz, Voralpenkreutz až do Kniewas, což je výstup z Teichlu i Steyeru. U kempu kouknem na vysedačku a míříme proti proudu Teichlu k Windischgarstenu. Přejíždíme odbočku, tak sjedem další a už jsme u vody. Mostek u lesa, louka, meandr, nádhera. Nafukujeme naše šífy, promýšlíme, kdo si vezme jaké hydro, holky dostávají dlouhé neoprény, já si beru krátký a Ťíva ještě kratší, t.j. plavky. Rychlý obídek a vyplouváme. S Lelkama máme sraz za 3h v kempu. Čistá voda Teichlu nás bere za srdce, oblázkové pláže, vlnky, peřejky. Voda teče mezi skalama v široké soutěsce, skoro celou cestu není vidět ven. Trénujeme závěsy, Koudelci vychytávají náklony a krajní polohy, které dvakrát úspěšně překonali. Ostřejší výjezd z tišiny, jen jsme slyšeli výkřik a mohutné ŽBLUŇK! Podruhé to bylo bez varování, souběh několika proudů u skály dokázal, kdo na vodě vládne. Lovení je zadarmo, všude stačíme. Cestou nás kromě mohutného lijáku ještě překvapuje strom přes celou řeku ve výšce 30cm nad vodou. Stavíme ve vracáku tvořeným pomalejší proudnicí, úspěšně přehazujeme a frčíme dál. Nad řekou se střídají teplé vzduchové hmoty s mlhou do max výšky dvou metrů, jak se ukáže další den, slabý odvar. Přenášíme jeden jez. Soutěska se párkrát zužuje na 7m, všichni jsme nadšeni. Cestou se zdokonalujeme v rychlosti vylévání, které se nám bude hodit v dalších dnech. Když se nám ženy už začínají viditelně klepat, vplouváme do přehrady a jsme v cíli. Všichni se jdeme ohřát do přírodního koupaliště, ale je to málo a tak se dohříváme rumíkem. Pálavy a hydro vážeme na střechu, hned je v autě místa na rozdávání.
Lelci zvládli výletík, přepadla je stejná sprcha jako nás, ale spokojenost. Prohlížíme lom, kde jsem už jednou nocoval, ale je málo romantický a tak hledáme spaní proti proudu Steyeru. Párkrát zajíždíme po cestách do lesa, až za mostem narážíme na nenápadnou odbočku a stavíme a bydlíme. Místo nás vítá zahrádkou lesních jahod. Vaříme rýži s uzeným a spoustou dobrot. V lese u řeky postavíme stany a u auta popíjíme pívo víno rum ... Na noc auto dáváme před zákaz vjezdu. V noci párkrát sprchne, jinak klid. Domlouváme se, že budem vstávat v 8h, ale ráno mne budí Ťíva, že je 9h. Hold se projevila únava z cesty. Posnídáme, pobalíme a jedem k vodopádu Stromboding, kde začne naše plavba po Steyeru. Vody je dost, vodopád hučí a stříká, až je v nás malá dušička. Voda je citelně studenější, děvčata navlékáme do další vrstvy. My zůstáváme ve včerejších modelech. Fotografové nás čekají, za druhou zatáčkou. Steyer pěkně valí, je to ledovcovka, a než knim dojedeme, stihneme dvakrát vylévat. Oproti předchozímu dni, je voda obtížnější, zvlášt mezi vodopádem a jezem.
Koudelci nám předvádí vzorovou krysu na téměř hladké vodě při výjezdu z tišiny. Nad vodou se drží opět 2metrová vrstva mlhy, místy je vidět jen na 15m. Řeku neznáme, tak se nám to pranic nelíbí. Ale vše zvládáme s bravurou. Jez přenášíme, i když má šupnu, ale bojíme se o lodě. Po divokém začátku následoval lehký střed, který k závěru opět přitvrzoval. Za zmínku stojí šuplík pod mostem a pod lávkou. Házelo to pěkně. Kaskáda se stupni, která se opakovala v několika provedeních. V kilometráži upozorňovali na obrovský skalní blok, na který žene voda. Místo jsme vychytali, zodpovědně prohlídli a bez problémů sjeli. Ťívovci při tom předvedli několik nedobrovolných otoček a závěsů, ale na pohodu. Vylévání je už dnes otázkou chvíle. Opět krásně zmokneme. Za blokem je už jen pár vlnek, na dojezd soulodíme a shodujeme se, že konec přišel v pravý čas. Leje. Ťíva pádí z řeky rovnou do koupaliště aby se co nejdříve odmrazil, já si nahřívám jen nohy. Háčice se hodí do gala: plavek a jdou se taky vycachtat. Obsazujeme přístřešek u curlingu. Obídek, rumíček, rádler, navázat a jedem. Došlo nám LPG. Jelikož ho tu sehnat je malý zázrak, bereme benzín. Přejíždíme hory směrem na východ a klesáme údolím Laussy. Prohlížíme vodopád Laussafall a litujeme, že nemáme sebou kajak.
Koupat se nikomu nechce, přeci jen jsme promrzlí ze Steyeru a slunka by člověk pohledal. Kousek za soutokem by se dalo spát na pláži u Enns. Ny ale pokračujeme do údolí Salzy na výlet do vodopádové soutěsky Wasserlochklamm. Je tu u skokánku u Salzy. Kupujeme tickety po 5.5EUR a přes houpavou lávku přecházíme řeku, pak kousek podél a následuje výstup proti Wasserlochu. Jdeme po lávkách, schůdkách a žebříkách, ve vzduchu létá tříšt, která příjemně chladí. Výstup má kolem 300m výškových a postupně se propracujeme až na vrchol k vyvěračce, která je přepadem 70m hlubokého sifonu pod horama.
Během sestupu nás dohání lijavec. Na kost zmoklí se přesouváme po proudu k mostu, pod kterým nakonec bivakujeme. Převlíknout, uvařit, posedět a spát. Jarda vyndává Lindě autosedačku, aby se jí pohodlně sedělo a my jí tiše závidíme. Déšt ustává, ale zůstáváme. Vyrobíme si ohýnek z čelovky, prostě jednoduše se položí světlem vzhůru, dá se na ní pár klacíků a je to :) Ráno vstáváme o 7h, aby jsme vše stihli. Věci nám neuschnuli, musíme to nechat na doma. Po snídani balíme a jedeme do Wildalpenu. Správci kempu se nelíbí, že mu stojíme na krajíčku a vykládáme, Jarda to řeší přeparkováním do zákazu zastavení na silnici a je klid. Obávanou slalomku jdu nakonec pokořit já s Křap a Jarda s Tívou. Ženy nás fotí a kemp fandí. Většina osazenstva jsou místňáci, ale naši. Když pojezdíme, Hanka střídá Jardu a plujeme dolů.
Jsme na řece sami, opět mlhy. Salza nádhera vodácky i krajinově. Vyléváme co peřej, ale nevadí nám to a perem to do největších vln a válců. Máme trochu obavu ze vstupu do soutěsky, kde se před týdnem utopila jedna vodačka, ale nic drastického jsme nepotkali. Na březích potkáváme davy chystající se na vodu, rafty, kajaky, Baraky i Orinoka. Ještěže jsme vyrazili tak brzo a necháváme všechny za sebou. Koudelkům utekl jeden náklon při zavěšování v soutěsce a okusili i Salzu na vlastní tělo. Cesta rychle ubíhá a na místě srazu jsme dřív než Linda s Jardou, kteří objevují další soutěsku k prohlídce nad Wildalpenem. Shodujeme se, že pojedeme dál a sejdeme se až za Palfau. Píšem vzkaz a jsme moc rádi, že pokračujeme dál.
Soutěska pokračuje, jsou tu vlny, sem tam kámen a stupínek. Cestu okrašlují vodopády z obou stran. Po 5km přijíždíme k další vysedačce, Tívovci nestačí zastavit a mizí za skálou. S Křap prohlížíme ceduli s info o řece a píší, že o 800m je další výlez. Neváháme a pokračujeme dál. Bohužel to byl veliký omyl, nejspíš to byl výlez na druhou stranu a nepotkali jsme ho. Soutěska se zklidňuje, při vylévání se usazuji na háčku a taky si užívám vln. Řeka se rozšiřuje a zcela uklidňuje, už jen klidně plyne a my stále vyhlížíme výlez. Krásná krajina umocněná sluníčkem nás dovádí nakonec k výlezu Weiberlauf.
Píšem Jardovi, jdem se vykoupat, sušíme a obhlížíme kemp. Po mírném nahánění auto přijíždí. Vaříme si kaši s párkama a zeleninou, balíme na cestu a nezbývá, než se loučit a mazat dom. Jedeme na dálnici k Lieznu, kde bereme plyn a skrz tunely přes Linec k domovu. Cestu k domovu nám kazí absence LPG stanic za Budějicemi po 20h a zácpa na E55, kterou řešíme kličkovačkou po vesničkách a zkratkou přes Jílové. Plni zážitků jsme po 1. hodině ranní doma. Zájezdík splnil naše očekávání a zvětšil touhu po alpské vodě pod naše pálavy.
Díky všem a příště na vodě AHOJ!
PS: Stavy na Teichlu a Steyeru byly téměř MW, Salza 175cm Wildalpen
PS2: Fotky z nejkrásnějších míst tradičně nejsou ...