Už nějakou dobu jsme plánovali, že bychom měli zajet do Tessinu a Piedmontu objevit jejich skryté krásy. O vánocích jsme zamluvili týden dovolené, aby nebylo úniku. Tahle oblast nabízí krásný řeky, který jsou svým charakterem velmi podobné Korsice. Jen se nemusí platit za trajekt a v případě sucha to není daleko na ledovcové vodnatky ve Švýcarsku či Rakousku. Složení týmu: Mako, Novotňák, Jana a VašekV.
Pátek 22.4.
Nikdo z nás v Jablonci nic nestíhá. Navzájem si voláme, odjezd všichni pořád posouváme, šílenost. Balení, kolem 1830 u loděnice. 2 hodiny navazujeme. Dokonalá souhra. Ještě jedeme zkratkou přes Liberec Šutr - AC - Šutr pro Mírovo pádlo. Praha, tady čeká Jana, doktorka, řidička a požitkářská kuchařka zájezdu. Nákup v Kauflandu. Moc nám to nejde, ale nakonec se ukázalo, že jsme nakoupili akorát. Novotňák se dokonale ujímá své plnohodnotné přezdívky "Prudič", kterou skvěle naplňuje po celou dobu zájezdu :-) Vyrážíme po ose Plzeň - Mnichov - Bregenz - Chur - San Bernardino.
Sobota 23.4. - Moesa
Během cesty se střídáme v řízení. A protože jsme všichni hrozně unavený, je největším úspěchem zájezdu to, že jsme se cestou tam nevybourali :-) Za volantem doslova chrápali všichni. Ještě že v noci jsou dálnice prázdný (dá se to šněrovat oběma pruhy) a po stranách jsou drnčící pásy. Ty nás zachránily. Odvážně jsme vjeli na rakouskou dálnici bez známky, ale máme štěstí a nikdo si nás nevšiml. Radši to zapichujeme pod San Bernardinem na malinkatým parkovišti mezi hranou soutěsky Rýnu a dálnicí. Je půl pátý ráno, 5 hodin spánku. Pak prohlídka soutěsky Hinterrhein a frčí se do sedla. Sjezd do údolí Moesy, něco na rozjetí. Prohlížíme horní úseky a sucho nás děsí. Naštěstí elektrárna pouští vodu. Prý je u ní na pravém břehu super spaní. Úsek Sorte - Cama by měl být WW3-4. Jedeme 2x. Vcelku pohoda, vody moc není. Pár těžších míst, ale užíváme si to bez problémů. Naše oblíbené nasedací místo je mezi kontejnery na tříděný odpad. Třetí jízda až do Grona, ale řeka je už široká a nic těžkýho tu není. Na mostě se míjíme s autem, protože když projíždí, jsme přesně pod ním. Naštěstí se Jana vrátila, tak spokojeně balíme a vaříme na piknik placu. Někteří nezkušení členové výpravy konečně objevují kouzlo hlávkového zelí, i když při tom kroutí svojí hlávkou, jiní zase chilli :-) Přesun na Verzascu. Zastávka na hrázi, pěknej bungee-jump - 225 m za 200€ (video). Je tu zákaz všude stát s autem, natož spát, ale objevujeme tradiční vodáckej plac. Vaříme u vody, naproti přes průzračnou řeku, krásnej vysokej vodopád. Idyla. Stydlivka Jana se před náma nechce koupat, tak jde radši kus proti proudu, aby se tam mohla ukazovat deseti Němcům, co mezitím přijeli. Vaříme na krásném místě u vody, dopíjíme pivka. V noci přichází přeprška, stavíme stany – zbytečně kvůli 10min deštíku.
http://www.hydrodaten.admin.ch/de/
Moesa: lg Lumino, Sassello
peaky vypouštění elektrárny 240 cm = 26 kb -> O.K. na splutí. Voda denně cca od 10 do 14 h.
Calancasca: Buseno
745,6 m n.m. - 3 kb = málo
Neděle 24.4. - Verzasca
Jedeme klasický střední úsek od mostu. Řeka vypadá nesjízdně, ale proplétání mezi kameny, hledání průskoků a průjezdů je zajímavá práce. Po chvíli přenášíme jedno zablokované místo. Sluníčko praží, je nádherně. Míjíme spaní, časem řeka přitvrzuje, objevují se skalní plotny, katarakty, šuplíky a vzájemný kombinace toho všeho. Přenášíme ošklivé místo, v kterém je železná traverza. (Ne)sjízdný vodopád přenášíme a nastupujeme alpinstartem. (Video.) Ihned následuje krásné úzké esíčko plný pěny, lahůdka. Přenášíme soutěsku nad románským mostíkem, valí to pod skálu. A dá nám hodně práce přemluvit Novotňáka, aby to nejezdil. Vymysleli jsme zkratku, nasedá se skluzem bez lodi po zadku do hrnce, kde člověk zmizí až po krk. Výjezd přes bubliny. Jana je někde na kafíčku a řeckým salátu za 24 CHF, co ani nedojedla, požitkářka! Dál pokračuje nádherná soutěska s průzračnou vodou, začíná hranou přes celou řeku. V jednom bubláku v kataraktu (prý Čertova ulička či strouha) nám zůstává Mako, ale vytáhnul se spodem a odjíždí dál sám. Já hodně dlouze prohlížím a fotím, protože se tu na rozpáleném kameni vyskytuje jeden obzvláště nebezpečný jev s dvěma oblými pevnými balvany velikosti 4+. Uznale na sebe s jejím nabíječem pokyvujeme. A jsme u jezu, končíme, dneska toho už bylo dost. Soutěska nádherná. Pohled z koruny dolů do soutěsky je impozantní, extrémní spád, sifony, obtížný přenášení. Sluníme se u na travičce a čekáme na auto. Místnímu usedlíkovi se moc nelíbíme, tak se jdeme převlíkat na silnici a na noc se vracíme opět na plac k řece naproti vodopádu. Dorazila parta Plzeňáků, tak s nima nad slivovicí rozjímáme a debatujeme, kam na vodu. Všude vypadá sucho. Vodáckou biblí v Tessinu se nám stává "to žlutý Hydro" aneb časopis s moudrama.
Verzasca - Lavertezzo, Campioi
Sjeto za 1,18 m = cca 7 kb, stačilo, horní úsek suchý, střední (proplétání) a dolní (soutěsky) šel
Nudíte se? Pořiďte si domů Prudiče! Je s ním nebývalá sranda :-)
Pondělí 25.4. - Verzasca
Noční deštík, který opět nestál za to, nás nutí stavět stany. Je pondělí, velikonoční, tak Jana dostává ještě ve stanu. Přidal se i Mates z Plzně. Výslužkou nám je Malecon, 12-letý rum koupený ve slevě na krásný voči za 600 Kč. Dáváme si stejný úsek jako včera, ale jde to pěkně rychle, protože už všechno známe. Po 300m lámu při jednom nevinném záběru pádlo, ještěže to bylo na voleji. Přistávám, svolávám mobilem Janu, která je už nahoře v sedle. Ale je velice operativní a za půl hodiny můžeme pokračovat. Nemůžeme. Klucí se mezitím u vody vysvlíkli do naha a sluní se. Koupačka přišla vhod. Všude se povaluje hydro a tůristi na druhým břehu nestačej zírat. Frčíme dál, jsme za 2 hodinky dole. Sluníčko pořád praží, tak volíme piknik s vařičem u vody kousek nad vysedačkou, kde se včera slunila nymfa s krásnýma očima. Obídek bez zelí a chilli je nemyslitelný. Okolo se mihnul Zajíc+Kolda+Andrášovci. Sluníčko pere. Koupačka v chladivých průzračných tůních. Balíme a odjíždíme směr Rovana. Prohlížíme suchou krásnou soutěsku pod horama. Pak se silnička naprosto neuvěřitelně kroutí nahoru do hor, řidič si musí úplně najet do protisměru. Prudič prudí do řízení. Někde je místo jen na jedno auto. Prohlížíme soutěsku na Rovaně pod mostem, kam se kajakář nesmí dostat, pokud má rád svůj život. Nakonec jsme vykroužili a zase sjeli až na nasedačku na konec Nivy, která není ani v mapách. Novotňák trochu úpí kvůli autu. Úchvatný místo! 20m vodopád, hory, louky, kamenný domečky, v pozadí nachumelený štíty. Je jasný, že tu budeme dneska spát. Večírkujeme, dopíjíme domácí rumíček či co a skoro padnul i delikatesní 12-letý rum od Jany. Noc plná hvězd a silné rosy.
Úterý 26.4. - Rovana
Na dně údolí čekáme dlouho na sluníčko. Novotňák si už stačil oběhnout půlku stráně. Je opět další dokonalej den uprostřed hor. Ranní mokrý hydro se nám pomalu stává nepříjemnou rutinou. Sušíme orosené spacáky. Přecházíme románský mostík, foto u kapličky a scházíme na nasedačku do laguny pod 20m vodopád. Jezdit pod ním je dokonalá sprcha. Rovana nám naprosto učarovala. Panenská příroda, průzračná obtížná voda, nádherný dlouhý pasáže. První těžší místo na sebe nenechá dlouho čekat. Bublajcící šuplík nás trochu školí. Další dlouhá klouzačka po plotně ke skále. Pak přichází dlouhý katarakt. Objížďka zprava vede přímo do sprchy a válce pod hranou, prosurfovat, skočit do laguny, kde nás loví Mako. Další skok přes bublák a sjezdovka dolů. Ke konci 3m skok, kterej je třeba naklopit na skálu, aby se tam člověk vešel. Vášeň s plotnou, hlavně Makovy lokty bez chráničů si libují. Přenášení dlouhý průrvy, kde je vprostřed kámen. Rozsáhlá debata o tom, zda to na ten šutr narve či nenarve. Míra uznává argumenty a nasedáme klouzačkou a boofem do průrvy. Následuje další libovej 1,5m boof. Pár míst a jsme u mostu. Vylejzáme kousek pod ním. Čekáme na auto, Jana se s kocovinkou vydržela povalovat na sluníčku na nasedačce, kdo by nezůstal. Novotňák už nechce do gumy, my ještě máme chutě, tak s Makem prohlížíme soutěsku mezi mosty. Zpátky mě Jana veze na střeše a Maka na tažný kouli, abysme nezmáčeli auto a potěšili Novotňáka. Soutěska je z kopce víc, než se zdá. Plán jasný, dvakrát vlevo, pak doprava 2 hupíky a zavěsit. Dáváme to v pohodě. Zpestření stromem, pod kterým je třeba řádně vylehnout. Míra, který nás před tím neposlouchal, stál na letitém románském mostku nad soutěskou a zuřivě gestikuloval, že tam je. Smějeme se a máváme mu zpět. Pěkně to nafotil. Na konci soutěsky na poslední chvíli vidím stromek, píchám se pod něj zadkem, palubou proti proudu a žere mě to dolů. Mako rychle staví a vytahuje mě ztama. Novotňák nás už vyhlíží na vysedačce, přítok z leva. K druhýmu mostu to je po silnici 50 metrů, po vodě 2 stupně a bylo by vymalováno. Sluníme se, baštíme a hlavně Míra ve zdejším konťáku objevil 2 pytle plný krásnýho oblečení. On vyhrábnul samý sportovní luxusní věci na kolo, já samý bundy Hugo Boss a tak. Pěkně jsme se ohákli, tak luxusní oblečení jsme v životě neměli :D Stává se z nás kulturní zájezd :-) Nejerotičtější obleček je cyklodres, který je Mírovi trochu těsný, vypadá v něm jako profesionální gigolo. Dále polární čepice a šálka. Musíme do údolí, protože Jana odmítá naše rady na plikaci zelného listu. Míra se přesouvá na Ribo na kole. My se kroutíme serpentinama dolů a pak zase nahoru do dalšího údolí. Zastavujem na nákup, požitkářka si sehnala úžasnou kopečkovou zmrzku, mango/pistácie, nám chutná jako opuncie/pistácie a jsme za … vesničany jako vždy. Stavíme na piknik na křižovatce na Ribo a Isorno. Krásná kašna a super sezení nad řekou. Vaříme a čekáme na Novotňáka, kdyby zatoužil po odvozu. Dojel, večeříme, na kole pokračuje Mako a dělá předběžný průzkum. Další úžasný serpentiny. Horní Ribo vypadá mírně suše. Tak večírkujeme a uléháme pod širák. Krásných míst na spaní je tu opravdu spousta, na konci údolí zasněžený štíty hor.
Středa 27.4. - Ribo
Voda přes noc klesla, tak nasedáme kus nad soutěskou, která začíná u lávky. Vstupenkou je takovej 5m vodopádek, kterej se pořád zužuje. Mám obavy, že bych se tam se svou lodí mohl kousnout. Možnost jištění nulová. Vybublává to pod skálu, z které prohlížíme. Neustále se brodíme oslím hnojištěm na levém břehu, protože se nechceme vzdát soutěsky pod vodopádem, která vypadá lahodně. 3 oslíci na hnojišti. Přijíždí Němci a ty jdou přenášet celou soutěsku. Nakonec vytahujeme lodě na házečce na mostek, přecházíme na pravý břeh, lezu dolů, Mako mě jistí, až na plotnu, kde se dá postavit a složit kajaky. Kluci mi je posílají a pak lezou za mnou. Mako stylem šimpanz visí na větvi, komíhá nožičkama 30 čísel nad slizkou plotnou, která vede až do vody, v cestě mu stojím jen já s loděma, což je zanedbatelná překážka. Váhá se pustit, nakonec ho Novotňák chytá do lasa a lezou dolů k lodím již kultivovanějším a bezpečnějším způsobem. Pokračování soutěsky se nám líbí, tak jedu. Plotna - bublák - válec - šuplík do bordelu a jsem dole. Pohodička, vypadalo to horší. Ostatním se daří stejně. Dál to pražíme poněkud rychleji než Němci, hodně prohlížíme z vody. Krásná soutěska. Dokonalá sprcha pod vodopádem, co přitéká zleva. Zajíždíme pod něj a máme promasírovanou hlavu i přes helmu. Románský mostek, jsme tu. Vstupenku jsme posoudili jako sjízdnou a přenesli. Už tu je i naše fotografka. 14metrový vodopád vypadá opravdu jako ta nejbezpečnější věc na světě, neminutelná lajna v nájezdu, pohodovej let a dole vyplachující vývařiště. Opatrně prohlížíme svrchu, hodinu štelujeme fotografy. První to po půhodinové meditaci v horním vracáku nasypal Novotňák, pěkná lajna, dole po vybublání zvedá. Potom Mako předvedl elegantní piruetu kolem podélné osy, dole to zapíchl jak raketa, vybublává a zvedá. Vykuleně pozoruje své pádlo, které na zbytek zájezdu dostalo název „Makova klika“. Jednostranný model, ale bojíme se to rovnat. Já ani neměl čas si to užít, protože Prudič čeká dole a je už zmrzlej. Nájezd pohoda, fofr dolů, zapomněl jsem se zabalit, tak dostávám pěknou ránu do obličeje a do vesty. Vybublávám jako raketa vypuštěná z ponorky a je to. Krása, nádhera. Videa z vodopádu. Zbytek soutěsky k silničáku sypeme. Němce jsme utrhli na jednom prohlížení, my moc nevystupujeme, co jde z vody, obhlídneme z vody. Jako jeden katarakt, stavím v půlce, do posledního válce v šuplíku padám s malou rychlostí, žere mě zpátky, eskymo, špičkou opřenej o skálu, nevypadá to, že by odsud šlo vyjet, tak beru za eject. První a jediná krysa zájezdu! Držím loď, ale tý se odsud nechce. Pouštím. Vypláchlo mě to hned. Pádlo mám. Mám taky strach, že naplavu do nějakýho dalšího pětkovýho hnusu. Někde vylézt je problém, všechno hladký, slizký, ukloněný. Drápu se na kámen. Loď je naštěstí ještě ve válci. Už není, plave ke mě. Ach joo. Kluci jsou nahoře. Přelejzám na další kámen, když se Machito blíží, skáču po ní a zavážím do vracáku. Nejlepší záchrana je samozáchrana :-) Mám vše, vylít, poslepovat zpátky morál a jede se dál. Stále nádherná soutěska, skoky, katarakty, kličkování. Dle kilometráže vylejzáme pod mostem, jsme 200m nad křižovatkou na Isorno. Novotňáka zaujaly sifóny a vodopády dál, ale nás nepřesvědčí, už ze silnice to vypadá dost hnusně, co teprve v akci. Rozhodujeme se na noc vrátit nahoru na Ribo, kde je to nádherný a není problém s místem. Voda během dne nastoupala a ráno se těšíme na horní slide. Přes noc dost prší, na kopcích okolo sněží. Prudič špačkuje něco o teplotách kolem 5stupňů.
Čtvrtek 28.4. - Isorno
Takže voda nepřibyla, naopak ubyla. Dlouho vstáváme, dlouho snídáme i balíme, všechno dlouho. Přejezd na Isorno do poslední vesnice. Náměstíčko, výhledy. Nevíme, kde začít ani kde skončit. No dobře, dáme polívku. Poprchává. Krásný výhledy do hlubokýho údolí i zelený stráně kolem. Lítaj tu ty černý ptáci, co prej lítaj v horách, říká Novotňák. Debatujeme, co dál. Míra udělal průzkum na kole a na vodu nechce. Tak se převlíkáme s Makem a šlapeme půl hodiny šílenej kopec dolů k vodě. Vstupenkou je 3m vodopádek. Moc vody opět není, ale stačí to. A je to tu! 8m Röhrenabfall. To znamená pěknej vodopádek. Hódně dlouho prohlížíme, nezdá se nám skála vpravo. Nakonec to vysílám, dole jsem si o ni ťuknul lodí, vyeskymoval a byl dole v pohodě v bublinkách. Vylejzám, jede Mako. Balí se na druhou stranu, doprava, takže se mu tam otáčí loď a tu skálu trefuje hlavou. Naštěstí nijak silně, ale trochu otřesen je. Zvedá, zkouší, zda mu funguje hlava a krk. Oba jsme sjeli, jak jsme řekli, jako vždy :-) Laguna. Pak nádherná plotna zakončená 3m ultraboofem, lahůdka. Motáme se dál, neuvěřitelná soutěska, z levé stěny nás smáčí vodopádek. Katarakty, plotny, skoky. V jednom průjezdu je pod vodou seknutej špalek, není vidět, ale Machito se mu zalíbilo tak, že končím na něm napláchnutej. Hned vedle podemletá skála. Proud do paluby, cvaká mě to. Ale Mako je tu rychle a dostává mě odsud. Po chvíli je tu most! Končíme, lezeme na břeh. Stačilo. Pohled po proudu je impozantní i strašidelný, skály se svírají a fest zablokovaná cesta, dle kilometráže V s VI s desítkou nesjízdných míst. Tu se na druhém břehu zjevuje Novotňák s Janou, co byli na výletě. Super, máme nosiče. Následuje urputný nekonečný výstup šíleným krpálem zase nahoru k silnici. Prší. Jana si řekla, že začne být taky trochu vodačkou a že poslední kousek nahoru mi donese loď, no moc dlouho jí to nadšení nevydrželo, skuhrá a nadává mi, ať si to zas vezmu. Tradičně se převlíkáme mezi kontejnery a jedeme spát zase na Ribo. Docela vytrvale prší, fronta dorazila. Vaříme Makovy knedlíkoidy, co se dokonale připékají v mém epesním čajovém kotlíku, k tomu mexickej guláš. Prudič to moc moc pochválil, řekl: "Docela to šlo." Škoda jen, že do toho vnutil tu odpornou vepřovou konzervu. Stavíme stany za deště, není co pít, tak jdeme spát.
Pátek 29.4. – Melezza alias Mellezo
Brzké vstávání, balení nám jde už na jedničku. Jedeme dolů z hor, pak směr Itálie podél železniční trati, kde jezdí tramvaj. Na Melezzu nasedáme mezi silničními mosty a jedeme kus do přehrady. Je to poměrně suchý. Vypečená peřej pod mostem. Pak zase široká šutrovačka. Když to je v soutěsce, vody je akorát, ale mimo to je špatný. Je tu nesjízdný jez - limnigraf. Na netu nenalezen. Končíme u prvního silničáku, už je na vzdutí přehrady. Čeká nás tu na břehu papírovej parníček s kytičkama. Jsme dost K.O., únava se stupňuje. Konečně nás čeká shopping v Itálii, Novotňák se těší jako malej kluk. Cestou ale projíždíme vísku Re, kde nás překvapila ohromná katedrála. Jdeme na obhlídku. Koná se tu výroční mše, takže všude je hrozně lidí. Mně to stačilo, rychle pryč. Obchod, vínko, sýry, nezbytné brambůrky a tak. Prší, tak se vracíme na Melezzu pod most. Mako jde na procházku do kopce, prý nastoupal 800m. Stydlivka Jana se jde statečně vykoupat do řeky, i s vlasama, no prostě dámička. Nádherný výhled, na řeku. Večeříme a večírkujeme pěkně v suchu, i když okolo prší, fajn místo. Padlo množství lahvinek i ty, co byly jako dárek domů. Zítra musíme dokoupit. Přes noc prší.
Sobota 30.4. - Canobino
Poslední den pádlování. Jedeme přes úžasné sedlo, kde se dá krásně spát, do údolí Canobina. Neuvěřitelně hluboká a zaříznutá soutěska. Jsou tu 2 úseky, chtěli bychom stihnout oba. Vody opět není moc, ale v soutěsce to stačí. Nejtěžší místo je vodopád. Nevšimli jsme si lávky nad ním, málem jsme to nasypali na oči :-) Ale stíháme zastavit s Mírou v posledním mikrovracáku. Jdeme prohlížet, všude šikmý slizký plotny. Tak prej jo, sic nulová záchrana. Míra jde první, při nasedání mi ťuknul do Machita, sjelo z plotny a vyrazilo vstříc vodopádu, takže Mírovi vzalo prvenství, on jen krčí rameny, že za nic nemůže :-) Lajna ideální i bez řidiče, takže to bude pohoda. Řveme na něj, ať maká, aby jí chytil. Trochu divokej nájezd, táhne to pod podemletou skálu. Už máme obavy, že hranu dá hlavou dolů, ale vybojoval a skočil v pohodě. Machito čeká poslušně v laguně. Pod náma je skála, Míra cvaká Machito na házečku, párkrát se při vylejvání koupe. Taháme ji s Makem nahoru, házečka se nám kousla mezi kameny. Machito visí v půli osmimetrové stěny. Nejde ani nahoru ani dolu. Druhá házečka cvaknuta na první, hozena Mírovi dolů. Odsekává první, loď spadla, trochu rána. Už bez potíží ji vytahujeme. Mako vodopád dává taky v pohodě, já jsem si vsunul zastávku nad hranou vlevo a měl pak ideální lajnu. Lávka, Jana. Domlouváme sraz na dalším mostě. Pod mostem Maka navádím do pěknýho místa, končí schovanej i s lodí pod stupněm, nechtělo se mu pod podemletý kámen. Tak vylézá a prolézá pod skálou. Soutěska pokračuje. U mostu odpočíváme a čekáme na Janu. Těch 200m autem jede půl hodiny z nám neznámých důvodů. Svačinka. Shodujeme se, že by byl hřích nepokračovat. Neuvěřitelná soutěska. Vysoká, někde zavřená na sotva 2 metry. Poklidný voleje a mezi nima katarakty, proplejtačky, skoky a skluzy. Ale i sifony. V jednom kataraktu se Mako zapichuje, hlavu sic nad vodou, ale pomalu se zanořuje. Spěchám z druhé strany, žába by se ode mě mohla učit: do vody, na šutr, zase skok do vody... Maka pomalu vytahuju a dojíždí to. Novotňák pro změnu zase jinde staví na hraně u rozřazováku, žere ho to pozadu, jen se modlim, aby tam nebyl sifon. Ale creekovka sjede všechno. Něco málo přenášení. Přitvrzuje to. Přicházejí místa, co je třeba jet na oči. Jedno končí válcem, kde se zabydluju, potkávám se tu s Makem, ale nakonec vyjíždím. Míra předvádí excelentní lopas. Není nad kajakcross v bublajícím válci. Přenášení závalu se sifonem. Nasednout na 4 metry, přejet lagunu a znova přenášet průrvou u skály, kam se nevejde ani loď. Uf. A jsme dole. Poslední nádhernej metrovej stupeň a jsme u románskýho mostíku St. Anne, kde už nás čeká Jana. Končíme na oblázkové pláži. Ještě se chladíme eskymama a užíváme si pocit, že jsme celej týden ve zdraví přežili. Vynáška nahoru k mostku. Zelňačka v kamenných křesílkách s krásným výhledem. Všichni účastníci zájezdu konečně objevili a všemi póry vstřebávají kouzlo, tajemství a sílu zelí, chilli a Banana Splitu.
Naposledy balíme. Zastávka nakoupit víno, sýry a naftu a už valíme po ose San Bernardino (krásný výhledy) - Chur - Bregenz - Mnichov - Plzeň. Opět jsme navštívili rakouskou dálnici, sice na kratší úsek, ale štěstí stojí při nás. Začíná Míra, pak řídí Mako, já vydržel jen hodinu před půlnocí. Cestou střídavě prší, aspoň není cesta jednotvárná.
Neděle 1.5.
Řízení se ujímá Jana a dotahuje to až do Prahy. Jsme tu ve 3 ráno. Vybalujeme, kluci jedou do Jablonce. Jana si v autě nechala kabelu s mobilem, penězi, doklady. Zpátky kluky už nevoláme, asi by nebyli moc rádi.
Den poté.... vybaluju mokrý hydro v loděnici a cítím, že ta voda, co v něm je, je z Tessinu, z těch úžasných řek, které jsme pádlovali. Je to krásnej pocit se tý vody naposledy dotýkat a cítit, že jsme na ni zažili nezapomenutelný okamžiky.
Kompletní fotogalerie je zde:
https://picasaweb.google.com/Jablooonec/2011_04TessinSvycarsko#
Videa z Tessinu zde:
http://www.youtube.com/playlist?p=PLEC0AD52B9BF6AAB1