V pondělí 7.5.2018 v 15:05 hod. odjíždíme od loděnice v sestavě B. Chadim, J. Koudelka, J. Kulhánek, J. Matouš a V. Pour (plus 5 lodí a 4 kola).
U pumpy v D. Dvořišti tankujeme a kupujeme rakouskou dálniční známku. V Rakousku ještě platíme poplatek 11,50 EUR za tunel. Po 715 km (přes Predel) přijíždíme ve 23:45 hod. do Kajak kempu Toni v Bovci. Máme štěstí, pod přístřeškem v kempu se chystají ke spánku jen tři Pražáci, tak se k nim přidáváme.
V úterý 8.5.2018 po vydatné snídani postavíme stany a jedeme do Bovce, kde si v „i“ kupujeme za 3,- EUR/os. DAILY RIVER PASS Soča Valley (16,- EUR/os/ týden). Nejdříve jedeme k nástupnímu místu na Koritnici (200 m před starou pevností je po pravé straně malé odpočívadlo a odtud 300 m upravená cesta k řece). Začínáme pod nesjízdnou soutěskou, asi po 100 m následuje nejtěžší místo tohoto úseku – dvojitá esovitá zatáčka v minisoutěsce. Další obtížná místa jsou v polovině sjížděného úseku pod silničním mostem a pak těsně před ústím do Soči. Stav vody – střední, obtížnost WWII (3x WWIII). Odpoledne dojede Honza na kole pro auto, které jsme nechali u nasedacího místa na Koritnici a převáží ho k vysedacímu místu na Soči – Srpenice 1. Soču sjíždíme od soutoku s Koritnicí k nástupnímu/výstupnímu místu Srpenica 1. Cestou nás chytla bouřka s kroupami. Stav na vodočtu Vodenca (Koritnica mouth)–Čezsoča 43,2 m3/s, obtížnost WWII. Ze Srpenice 1 pokračuje dále jen Bob a Brouk, je dost vody, která vytváří za balvany obtížné tišiny (až WWIV), ale řeka je dobře přehledná a bez viditelných sifonů. Splutí do Trnova bylo rychlé (25 min.), B+B končí na začátku slalomové tratě. Stav vodočtu Trnovo 1–Trnovo 2 (Slalomstrecke) 57,3 m3/s. Před odjezdem si ještě všichni prohlížíme záludnosti slalomové tratě a vybíráme místo, kde budeme příště (až klesne voda) končit. Po večeři následuje oslava Bobových narozenin.
Ve středu 9.5.2018 si znovu jedeme koupit permity na Soču a tentokrát nasedáme pod soutěskou u odbočky na Lepenou. Po jednoduchém začátku (WWII) přijíždíme za slunečného počasí k peřeji pod lávkou. Na břehu je několik krvelačných fotografů, proto se Honza rozhodl první část peřeje přenést, ostatní ji bez problémů sjíždějí (WWIV). Další obtížné místo (soutěska) má oproti minulým rokům jednoduchý nájezd bez válce (WWIII). Ve dvou třetinách je ale stále „fackovací“ peřej (WWIV). Brouk najíždí do soutěsky první a před peřejí čeká vpravo v tišině na ostatní. Nejdříve ale připlouvá Honzova loď. Ten měl ještě po večerní oslavě pomalejší reflexy a cvaknul se při vysedání před soutěskou (asi aby ji nemusel jet). Brouk loď odlovil a počkal na ostatní pod soutěskou. Pepovi se zdála fackovací peřej málo obtížná, tak si v ní lupnul jednoho eskymáka s výjezdem tišina-proud. Jirka s Bobem projeli soutěsku bez problémů. Končili jsme na soutoku. Stav vodočtu Vodenca (Koritnica mouth)–Čezsoča 39,4 m3/s. Odpoledne dojel Jirka pro auto na horní Soču a odjeli jsme znovu na Koritnici. Tentokrát jsme měli o trochu méně vody než včera. Sjetí bylo příjemné a bez problémů.
Ve čtvrtek 10.5.2018 si skupina ve složení Honza, Bob, Brouk a Jirka udělala cyklovýlet po hřebenovce, která se táhne podél pravého břehu řeky Soči. V obci Žaga jsme odbočili po asfaltu (směr Učja) a na hranici s Itálií odbočili po lesní cestě na hřeben. Cestou nás míjela auta, která vozila na hřeben paraglaidisty. Cesta na hřeben byla těžká, po hřebeni krásná a z hřebene místy nesjízdná. Hlavní silnici jsme přejeli v obci Trnovo a po levém břehu Soči dojeli do kempu (56 km, převýšení 1 450 m). Pepa si udělal pěší výlet na Rombon (2 208 m n.m.), kde ho 150 m pod vrcholem zastavilo sněhové pole. Přes den bylo slunečno, k večeru krátká přeháňka.
V pátek 11.5.2018 jedeme autem (na radu Pražáků přes Tolmin) na Sávu Bohinjku. Zase jsme se přesvědčili, že Pražákům se nemá věřit. Po mnohem delší a horší cestě jsme za deště dorazili po 4 hodinách do Bledu. V „i“ jsme získali informace a odjeli si prohlédnout výstupní místo u dřevěného mostu vlevo před Bohinjskou Belou. Odtud jsme vyjeli 12 km proti proudu k nástupnímu místu u obce Nomenj. Brouk svezl auto a vrátil se stopem. Za slunečného počasí jsme sjeli první polovinu trasy (6 km) k jezu u hydroelektrárny (porušili jsme zákaz vstupu), který nebyl obtížný (WWI-II), krajinově hezký. Obtížné úseky začaly až pod jezem, který jsme přenesli vlevo a lodě koníčkovali asi 100 m. Na trase (6 km WWIII) bylo jen jedno obtížné místo – Tomáškův kámen (WWIV), které šlo projet vpravo od kamene. Až na Boba, který zde eskymoval, neměl nikdo problémy. Stav vodočtu Soteska 30 m3/s, 105 cm, 90C. Do kempu jsme se tentokrát vraceli přes Kranjskou Goru a Vršič za 1 a ¾ hod. (50 zatáček).
V sobotu 11.5.2018 dopoledne jede Bob, Brouk, Jirka a Pepa po nákupu permitů do Srpenice 1. Brouk sveze auto do Trnova a vrací se k nástupnímu místu bez problémů stopem. Pere slunce a Soča má nižší stav než v úterý. Tentokrát si to všichni užíváme. Stav vodočtu Trnovo 1–Trnovo 2 (Slalomstrecke) 46,3 m3/s, 151 cm, 10,80C. Zastavujeme skoro za každým kamenem. Bob si i vyzkoušel, jak dlouho vydrží ve válci, aniž by se cvakl. Když se v Trnovu dozvídáme, že plánovaný úsek z Otony do Kobaridu je za tohoto vodního stavu stále ještě dvakrát těžší než ze Srpenice, dáme si to na závěr zájezdu raději ještě jednou. Tentokrát si Jirka vylovil jednoho čochtana. Odpoledne po návratu do kempu Jirka s Bobem vyrazili po stopách Honzy na kole do sedla Vršič (62 a 66 km, převýšení 1 380 m). Honza si tento den nadělil trasu z Bovce přes Vršič a Predel (90 km, převýšení 1 800 m).
V neděli 12.5.2018 ráno jsme sbalili věci, zaplatili kemp (5 lidí x 5 nocí x 11 EUR/os/noc = 275,- EUR) a v 9:00 hod. vyrazili za slunečného počasí přes Predel zpět do vlasti. V Rakousku jsme opět zaplatili 11,50 EUR za tunel. K loděnici jsme přijeli v 18:00 hod. Autem jsme ujeli 1 818 km, na kole 160 km (Honza) a v lodi 53 km (Bob a Brouk).
Čohtani: 9.5.2018 Soča J. Matouš
11.5.2018 Soča J. Koudelka
Zapsal dne 17.5.2018: Brouk