Temné vody. Bílé skály. Teploty kolem nuly... romantika... lákal nás MAKO.
To jsme netušili, koho na vodě potkáme. Vyčíhnul si nás mayský vodní démon. Ptáte-li se, zdali spíše nastavuje přívětivou či raději děsivou tvář, záleží jen na vás a výši vaší oběti vodáckému sportu.
Zájem božstva jsme na sebe uvrhli četností výskytu na hladině přehrady po uzavření letní sezóny. Pondělní dlouhý trénink a zápas kanupóla ve tmě ho překvapil a podráždil. Teploty přeci klesají, brzo se smráká, tak co tu dělají. Úterním (opět dlouhým) tréninkem, kde bylo více trenérů než dětí a Vaškovým outfitem ve stylu kríkovka a holinky (že by měl vytříbený jemnocit pro módu) byl rozezlen.
Alespoň uvrhl na nadějnou střelkyni Janu rýmovou kletbu. Ve středu ho dorazili Vraníci, co se šli jen tak, jakoby se nechumelilo, za tmy a sněžení protáhnout na kajacích.
A čtvrtek ? Ten už psychicky nedal. Démona jsme nakonec uchlácholili a naklonili úspěšnými sněhosjezdy od silnice k hladině.
Jeli jsme všichni a plusové body získali: Vojta J., Lukáš P., MAKO, Lucka, Láďa, Bětka a Terka. Sice jsme málem zapříčinili dopravní kolaps neb řidiči se zdráhali uvěřit vlastním očím a zapomínali, že sedí v autě.
Na silinci se postupně zastavovali i rudí břichouši fikaně maskovaní v péřovkách. Naše Bětka byla jedním z nich dokonce napomenuta, že by dotyčný přeci rád viděl, jak to sjede, ale že na to nemá sto let. Čímž Bětku těžce urazil, když jí naznačil, že jí dlouho trvá nandat si zmrzlýma rukama šprajdu. Neslýchané, nechala se pak slyšet Bětka (byl to její první kontakt s břichoušem).
Démon byl nakonec polidštěn do té míry, že si dělal selfíčka, aby podpořil svůj kult děsu.
Dovolil nám odehrát zápas ve svižném tempu, který skončil remízou 5:5. Možná by tak neskončil, kdyby jeden z týmů svorně jako jeden muž neprohlásil, že už toho má dost a jednoduše neodjel z hrací plochy. Druhému týmu nezbylo nic jiného než akceptovat remízu a myslet si o tom své. Jo a démon se prostě vypařil.
Zapsala Lucka