Delfíňácký Paraplíčko

Již mnoho vody v řece Jizeře uplynulo od doby, kdy jsme vyrazili reprezentovat nás kyblíkáře (rozuměj vodní turisty) na slalomářský závěr sezóny na Paraplíčku.
Jako spousta dalších, i já jsem dostal email zvoucí na tuto akci, kterou bych hodnotil s odstupem času jako velmi povedenou. Za takový pomyslný začátek bych asi považoval čtvrtek před oním víkendem, kdy jsem napsal Liborovi, jestli by se náhodou nechtěl malinko protáhnout po několika týdnech, kdy vody v okolních řekách zrovna moc nebylo. Odpověď byla rychlá a pozitivní, takže již jen stačilo seznámit rodinu se skutečností, že sobotní rodinný oběd bude muset být přesunut na někdy jindy a vše bylo vyřešeno.

Domlouváme se, že s Liborem vyrazíme v 11 od loděnice, takže abych nezdržoval a stihli jsme výklad tratě, dorážím k loděnici již v 10:30. V průběhu čekání než Libor dorazí, postupně přijíždí, nakládají lodě a zase odjíždějí nejdříve Pepa s Olinkou a chvíli poté ještě Honza. To však již doráží Libor a tak rychle navazujeme lodě a vyrážíme. Na křižovatce u ABB potkáváme Vaška, který jede pro loď a po domluvě s ním vyzvedáváme ještě v Lesní další dva pasažéry, avšak pouze suchozemce.
Kolem 11:45 tedy dorážíme na Paraplíčko, kde se zatím všichni vyhřívají u ohně a na sluníčku, které z posledních sil rozehřívalo ojíněné meze. Po přivítání se s rozhodčími a ostatními jezdci probíhá nejdříve prezentace, kde celkem přesvědčivě tvrdíme, že jsme v brankách nikdy nejezdili a tudíž dostaneme s Liborem bonifikaci -30 sekund z výsledného času. Po krátké prohlídce trati, kdy se všechny branky jedou jako protivody, už nezbývá, než se rychle převléknout do hydra a využít těch pár hodin, kdy na Paraplíčko v tomto ročním období svítí slunce, k vodním radovánkám.
Po prvním cvičném sjetí trati nás ženou zpět na start a tak hned, jakmile vypádluji nahoru, mám už zase jet naostro dolů. Proto ještě chvíli předstírám, že nevím, že mávají na mě, abych jel, ale pak se odhodlávám a vyrážím na trať. Prvních několik branek zvládám celkem bez problému, ale jedna je odsunuta dále do vracáku, což jsem lehce podcenil a tak končím mimo optimální stopu, což se snažím dohnat ještě usilovnějším pádlováním. Po úspěšném projetí cílem si říkám, že slalomář ze mě asi nikdy nebude.
Po mně startuje Libor, z jehož jízdy jsem moc neviděl, ale ve spodní části vypadal velmi uvolněně a ladně zdolával nástrahy Paraplíčka. Pak půjčuji na kajak na dvě jízdy Markétě, která kromě účasti v kategorii K1 jede také s Vaškem v C2.
Poté, co zdoláme všichni dvě kola, zůstává ve vodě již jen hrstka nadšenců a zbytek se oddává společenskému dění na břehu. Kolem třetí hodiny proběhlo vyhlášení výsledků, kterému jednoznačně vévodí výhra Vaška a Markéty jako největších kochačů, kteří tím vyhráli přepravku jablek. Poté probíhá hodnocení uplynulé sezóny při pivu a klobáse.
S posledními paprsky, které dopadaly na Paraplíčko, vyrazil ještě Pepa provětrat slalomku a Vašek shání někoho do Švábovky C2, na což nakonec kývnu a tak si užijeme ještě několik sportovnějších přejezdů mezi vracáky a brankami a poté se již nadobro vracíme k ohni, abychom prodiskutovali, co ještě prodiskutováno nebylo. Pepovi se ze slalomky nechce, takže až tma a  chlad ho vyženou ven. Přeci jen večer je již lépe u ohně. Zůstáváme s Liborem jen do půl sedmé, neboť mě další povinnosti bránily v delším setrvání, avšak nejtvrdší jádro ve složení Pepa, Olinka, Vašek a děti zůstávají i přes noc.

Zapsal Jelen.

Fotky z akce zde:
https://picasaweb.google.com/Jablooonec/201110Paraple