Jizerský víkend

A tak to konečně přišlo, trochu povolil sníh a naše potoky se roztekly.
V pátek 1.4. jsme stihli jen odpolední rychlovku na rozhýbání v úseku Mýto - Vilémov. Dokonalej slunečnej den. Jeli jsme ve dvou, Radůza a já. Než se řidička vrátila stopem na Mýto, vynesl jsem si Mumlavu pod pilu a sjel si ten kousek. Vodočet ukazoval 115 cm, pěkná optimální voda. Dolů po Jizeře probíhá všechno v pohodě. Radůzu překecávám do Ostrova hrůzy, bohužel jede jen dámskou cestou, což je pod její výkonnost, tak snad příště. Dál už to sypeme v pohodě. Až skoro poslední záležitost u velikých skal vpravo konečně přinesla potvrzení plaveckých kvalit jedné z kajakářek. 2 velký válce trefený na komoru, následuje zdařilej eskymák. Ale z toho překvapení se tam znova cvaká, panika pod vodou opět skvěle působí a máme tu ženu přes palubu, resp. venku z kokpitu. Chvíli lovíme, ale voda nemá nějak extra tah, takže to docela šlo. Ve Vilémově balíme a mažeme domů. Už víme, že celej víkend bude voda.

Podle toho to vypadá v sobotu 2.4. u loděnice. Schází se tu pěkná sebranka: Mengele Chadim, doktůrek Bartoň, stará garda: Martin Bauer, Petr Koudelka a Honza Matouš, Mako s Křapikem, Libor Scholze, Matěj "Borůvka", Radůza, nesmí chybět i její věčný soupeř Dušan Žanta, jednoruký bandita Robert, Sysel, Markí a já. Po dokonalý logistice s autama vyrážíme kolem poledne na vodu. Kořínci na pálavce si to v pohodě užívají, jen to vylejvání je brzdí. Nad Ostrovem poprvé plave Dušan. Někdo jede ultrapravem (po břehu), někdo dámskou, někdo levem a já to zavírám pravým ramenem. I dneska je kolem 20 kyblíků, krásná hravá nenáročná voda, co nemá extra tah, spousta vracáků i válečků. Ve Vilémově měníme s Markí, ona do kajaku, já k dětem. Vodu má moc ráda, proto už po 100 metrech plave, aby si to opravdu užila. Lesní jez všichni v pohodě. Většina končí v Pasekách. Kořínci, Markí a Rob jedou až na konec Jablonečku k limnigrafu, ukazuje 70 cm.

Voda stále drží, takže vyrážíme i v neděli 3.4. Dokonalý azůro, nádherný teplo. Rannější sekce ve složení Mako, Robert a já s prvním vlekem naloženým vším možným vodáckým arzenálem vyráží přes tradiční dofukování prázdnýho vleku do Kořenova. S Makem nasedáme nad hlavním kořenovským mostem u jezu a jedeme směrem ke Cutisince. Voda je malá, takže to slibuje i bezpečné užívání v obávané pasáži. Počasí dokonalost sama. Vedro, slunce pálí. Řeka naprosto dokonale připomíná nějakou Korsiku, malej průtok, velkej spád, průskoky mezi balvany, válečky, vracáky, skluzavky, prohlížení do dalšího vracáku z vody... Cutisinku prohlížíme. Už tu čeká i Rob se 2 házečkama navíc, přecijen už nás tu pár plavalo :-) Je to fakt dneska pěkný, s Makem si stříháme, vyhrál, tak jede první. Všechno na pohodu. Já taky. Nedá se odolat, tak to vynášíme ještě jednou nahoru a dáváme si repete. Ještěže to dneska dole nedrží, to by bylo jinačí skóre. Dojíždíme na Mýto. Zde je už Vlastík Nesvadba a druhý tým s dalším vlekem: Dušan Ž., vojín Ivan Christl, vedoucí zájezdu Radůza a Matěj "Borůvka". Naštěstí se k nám přidává Pražák Štěpán (půjčuje vestu Dušanovi) a další věčný nováček Vlastik II. Aby to nebylo takový nůďo, přesedáme si s Makem do plastový deblovky Vaňhovky, co nám zapůjčil Šváb. Naše premiéra na divoký vodě! Až k Ostrovu jde všechno hladce. My ho s Makem posíláme rovnou na komoru levem, protože zastavování v ostrých vracácích radši moc nepokoušíme. Rozřadili jsme dobře, válce proskákali jako partyzáni v zákopu s rádně sníženým těžištěm a jsme v půlce. Tady hromadně lovíme Radůzu, co sjela dámskou, na jejím konci vedle Ostrova se ve válečku cvakla a panika v rybníku jí opět vysouvá z lodi. Naštěstí Rob loví pádlo a Matěj loď. Asi v půlce při pilování techniky se Vlastík ocitá hlavou dolů, nechává prst mezi pádlem a kamenem a hodně ošklivě se zranil i přes chňapku. Vydupnul, postupně ho lovíme, leze ven, crčí z něj krev, nehet komplet vytrženej z lůžka. Štěpán má nastěstí lékárnu. Provádíme prvotní ošetření, aby to tak necrčelo a Vlastík nemusel koukat na svoje maso. Trochu se klepe. Nakonec se rozhoduju a volám rovnou sanitku. Vozte s sebou na vodu mobil, fakt to stojí za to. Jdeme s Vlastíkem k silnici, loď táhneme nahou taky. Rychlá je tu hned a veze Vlastu do Tanvaldu. My slejzáme zpět k řece a dojíždíme zbytek do Vilémova. Za zmínku stojí už jen další chlazení Dušana, je mu adekvátně počasí asi moc vedro. Není zas tak pozdě, ale na vodu mají chuť už jen Mako, Radůza a já. Koukneme, jak je na tom Mumlava, 95 cm, tak to radši volíme ranní laskominku z Kořenova na Mýto. Rob nám dělá dopraváka a zajištění na Cutisince. Radůza je vybátá a nevěří nám, že to je na pohodičku :-) Hned pod mostem nedočkavostí vylejzá, že to musí vidět. V poklidu splouváme dolů, užíváme si to. Cutisinku s Makem jedeme rovnou, už to známe z rána. Mně se povedlo epesně zastavit s celou lodí nad vodou na začátku šluchty na placáku, tak si dávám cigárko a čekám na Maka. Na břehu vidím i Vlastíka s ošetřenou rukou, tak se mi ulevilo. Už je tu Mako, tak sešoupávám ze šutru a scházíme se dole ve vaně. Mako si dal tradičně čelo a svíčku. Ten placák dole ve vaně fakt není pěknej, hrozně nenápadnej a při stoupajícím průtoku dokonale uzavírá vanu.
U loděnice se potkáváme s Pepou a Olinkou. Byli trénovat na Kamenici a pak na deblovce na Jizeře. Stejně jako Bořík s Lenkou. Sysel byl na Kamenici a Novotňák též na Jizeře.