Trochu jarní Jizery

Zapršelo, sněhy povolily, stavy a průtoky vyskočily, mysl se začíná upínat jediným směrem: na vodu!

V neděli 21.3. to u nás v Jizerkách a Krkonoších vypadá s vodou všelijak. Kamenice, Mumlava a Jizera mají slabší limit a není jasný, jestli se to pohne nahoru nebo dolů. Tak nakonec volíme jistotu a jedeme na Jizeru na Riegerovku. To je úsek ze Semil na soutok s Kamenicí na Spálově. Nakonec vyrážíme z Jablonce v dvoučlenném týmu se Syslem. Limnigraf v Železném Brodě dává 40 kyblíků, z toho Kamenice kolem 7, tak půlka jde elektrárnou, takže na Riegerovce by mohlo být něco kolem 20 kyblíků. Parkujeme u vlakové zastávky na Podspálově, převléct do hydra a šlapeme pěšo s kajaky občas na rameni, ale většinou je táhneme za sebou, protože pěšina je udupaná na led. Necelé 3 km nahoru je pomalu větší adrenalin než potom dolů. Na ledu nás drží jen napadané jehličí a občas vykukující kámen. Tady v údolí je docela příjemná zima, všude okolo se válí mlha. Pauzička v tunelu a na vyhlídce. Krásný ledopády, který přilákaly pár lezců. Konečně jsme nahoře u jezu. Proti nám se vylupuje partička 4 kajakářů, co jedou shora. Příjemný setkání.
Nasedáme pod jezem, čertovské dílko. Určitě nejezdit vraty, pod nimi je nepřekonatelný vývařiště. Jednou jsme to jeli přes korunu, ale ani to není moc požitek, napadali jsme tam po hlavě. Výzva pro otrlé je úplně vlevo u skály - skok bokem do skalního šuplíku, co tě vyveze pod jez. No, necháme to v rovině úvah. Voda je jako kafe. Není moc studená. A je tak hnědá. Obojí díky Olešce, která v tu dobu dávala kolem 20 kubíků. Ta taky stojí za hřích (útěk z práce). První pohrání s vlnkama a jde se na to. Nejtěžší v tomto úseku je válec sevřený mezi dvěma bloky, přes který leží strom. Bohužel jsme zapomněli pilu, snad příště. Ale dá se objet levem i pravem. Následuje deset metrů laguny a pak souvislejší katarakt, který má spoustu variant průjezdů, zavěšení a vracáků. Takže neodoláváme a i přes nepříjemné a zdlouhavé brodění sněhem si to vynášíme ještě jednou, vyzkoušet jinou lajnu. Pak cestou dolů už je jen pár stupňů, peřejí a válců, který trochu proháníme, ale nechce se nám moc koupat. Za chvilku jsme u elektrárny a železničáku, kde končíme. Paraplíčko níže po proudu je hodně zalitý, takže je tam jen pár vlnek a válečků, tak si ho dnes odpouštíme. Přestože Riegerovka je poměrně krátká, nikdy nelituju na ní jet, i když ji šlapeme odspodu. Je to pěkná procházka, trochu do kopce, ale člověk si vychutná i jiné krásy a prohlídne těžší úseky, zda tam není strom. Pokud máte řidiče či vícero aut, dá se jet shora. Soutěska na jezem je taky moc pěkná, sic po voleji. Ale okolo ční skalní masivy, nad vodou zavěšená lávka... skoro jako ve filmu. Přehrádka se dá přenést po schůdkách vpravo, co jsou těsně u baráčku. Obtížnost Riegerovky bych (subjektivně) dal WW3+, katarakt třeba WW4- za standardního vodního stavu.
Více fotek na: http://picasaweb.google.cz/Jablooonec/20100321Riegerovka#

V pondělí 22.3. se stavy pěkně vyhouply, takže kolem oběda míříme na Jizeru. Vodu má i Jizerka, ale jsme s Muskou zase jen dva, tak se nám to na začátek sezóny moc nepozdává. Břehy jsou všude lemovaný půlmetrovou ledovou bariérou, v řece plavou kry. Nakonec nasedáme v Kořenově u lávky, kde vede červená značka k harrachovskému vlakovému nádraží. Vody je na rozjetí docela dost, tady by mohlo být kolem 20 kyblíků. A je pekelně ledová. Ale krásná. 2 jezy, oba bezpečná šoupačka. U Kořenovského silničního mostu se to pěkně sklápí, takže během chvilky jsme u Cutisinky, kterou si dnes odpouštíme a pokračujeme na Mýto a dolů do Vilémova. Voda má tah, ale žádný záludnosti jsme cestou nepotkali. Ledy jsou vytátý, jen pár stromů, co se dají objet. Ostrov hrůzy dáváme na klasiku levým ramenem. V nájezdu do dámské cesty (úplně vlevo) je padlá košatá bříza, takže kdo nechce jet Ostrov, ať to vezme vpravo, ale úplně vpravo (po břehu). (Pozn.: břízu jsme vyřezali následný čtvrtek, ještě jí musí trochu spláchnout voda.) Dokonalé jaro, sluníčko nám prosvěcuje ledovou vodu, Muska nemůže hýbat nohama, je nám trochu zima, tak akorát. Prostě pohoda. Pár zastávek na regeneraci nohou a focení. Jez ve Vilémově byl taky v pohodě, končíme. Konečně dorazili kluci z Prahy, mají chutě na Jizerku, my už ne. Tak nás vezou nahoru a pendlujeme jim auto. A Jizerka? Prý nádhera, ale to už je jiný příběh.
Jizera v úseku na Mýto je psaná WW IV, V, (VI za VV). Z Mýta dál to je pěkná WW IV. Jako minimum pro splutí beru 15 kyblíků v Jablonečku, ale dá se projet i za míň. Nad 30 kyblíků se už cestou dělají pěkný žumpy, nad 50 už to je docela hukot. Ale pořád nádherná. Pokud pojedete na tavnou vodu, nebojte se přihodit vrstvu oblečení či bundu a pacičky na ruce. Z Vilémova se dá na Mýto vyjet busem (cca každou druhou hodinu) či stopem. Pěkná plavba pokračuje i dolů do Pasek k továrně (cca půl hodiny navíc). Nebo ještě dál, do Sytové (max. WW III) či do Semil (max. WW II + jezy).
Více fotek na: http://picasaweb.google.cz/Jablooonec/20100322JizeraPresMyto#

Pár fotek na Muskovým blogu:
http://muska-kayaker.blogspot.com/