Jak nejlíp zlikvidovat pár lodí za několik hodin.
aneb
Zpráva z Rakouska 22-25.8.2008 (pá-po)
Složení: Zahy, Voranžovej, Číva, Sysel, Vašík
Auto: Žanta transit + vlek.
Spaní a strava tradičně.
Odjezd v pátek na noc, v M. Boleslavi nakládáme Sysla a v Praze na Smíchově Voranžovýho, vykládáme Cvrčkovýho psa a popíjíme burčák. Nákup chlastu v ČB v Tescu, už nás tam znají :-) Vory řídí přes noc až do údolí Iselu, kde jsme cca v 04:30, spíme pár hodin, do 9.
Celý den prší. Prohlížíme Virgenschlucht, mocné, těžké WW5-6, zablokované, enormní spád, válce, skoky, značný průtok.
My jedeme výše a pádlujeme Isel: Hinterbichel - Bobojach WW 3-4+ poměrně úzké, schody, stupně, válce, soutěska. Svážím auto, nahoru stopem, celý den prší, takže vody je tak akorát. Těžší věci prohlížíme, ale neobjevilo se nic záludného. Pár stromů, co se dají podjet, v kombinaci se stupni a soutěskovitým charakterem. Jinak vlny, válce, souvislé úseky výše uvedené obtížnosti. Končíme v místech, kdy se řeka začíná sklápět a zavírat do soutěsky psané jako nesjízdné. Spluli jsme cca 6 km.
Nepřevlíkáme se a na mokro se přesunujeme do údolí druhé zdrojnice Iselu: Defereggenbach (Schwarzach). Krátká noc a déšť mírní naše chutě dál pádlovat, citelně se ochladilo, všichni klepeme kosu. Jedeme úsek most nad Mariehilfe cca 3 km až pod WW4+ peřeje pod St. Jakobem. Obtížnost psaná jako WW3-4 s 5 místem. Už od začátku to docela sype, stálé peřeje. Voranžovej narychlo staví, má v lodi moc vody. Důvodem je cca 30 cm dlouhá řezná rána ve dně kajaku, takže konec. Konečně už víme, co ho dokáže vytočit :-) Vydává se s lodí zpět k autu, není to zas tak daleko, ale poměrně obtížným terénem. Říčka se zavírá do soutěsek. Na předposlední chvíli stavíme nad vodopády, kdy přes hranu nevidíme na hladinu pod nimi. Obtížná prohlídka po levém břehu. Jsou jich 2 kusy, těžký nájezdy se skokem a válcem, vodopády jsou vysoký cca 4 a 6 m, mezi nima je klidnější cca 10 m dlouhý úsek. My rovnou přenášíme, Číva váhá, ale samotnýmu se mu nechce. Vypadá to, že je na ně poměrně dost vody. Rozhodně jsme je v tomto úseku nečekali, dle DKV jsou psaný v jiné části Defe. Číva ví, že 500m za vodopády (byť jsou jinde, než by měly být), má být zával nebo sifon. A tak máme strach. Pod vodopády pokračuje soutěska, takže obtížným terénem se po její hraně propracováváme do míst, kde se dá zase nasednout. Jedeme velmi opatrně, jen do nejbližšího vracáku, nepříjemnej pocit. Soutěska se zase zavírá a vjíždíme mezi skály. Často stavíme a prohlížíme, ale je to obtížný, protože není vidět daleko, do první zatáčky. Expedice jak má být. Už bysme odsud byli rádi pryč. Sjíždím vyšší skok pod padlým stromem a chytám se do odtékajícího mikrovracáku vlevo. Rychle vyskakuju, dál do soutěsky není vidět. Ostatní stopuju a jdeme na průzkum. Krpálem se drápeme ze soutěsky a po delší době se konečně setkáváme na louce nad hranou soutěsky. Kluci už vytahali házečkama lodě ze soutěsky. Cestou jsem se vydrápal na ostroh cca 20 m nad vodou, abych viděl za zatáčku, kam se mi naslepo nechtělo vjet. Tam byl ten zával. Ohromnej blok - skála leží v řece. levý průjezd cca 1 m široký je zatarasený stromem s kořeny. Levý průjezd je cca 2 m široký a valí do něj všechna voda. Strom v něm není, ale obtížnost nájezdu a masy vody mi říkají jasné: "Ne." Kluci přenášejí po louce a silnici. Cestou k vodě se přátelsky domlouvají s domorodci, kteří jim děkují, že jim pošlapali kousek louky a chtějí volat policajty. Představa, že se drápu až na louku, mě netěší, tak se vracím ke svému kajaku a asi vodáckou pěšinou se dostávám těsně pod zával a dojíždím dolů ke klukům. Soutěska se otevřela, končí. Dál odpočíváme na WW1 a nevěříme, jak žádná z našich kilometráží neodpovídá tomu, co jsme právě prožili. Ukecal jsem je a plavíme se až pod St. Jakob, kde jsou psaný nějaký místa WW4+. Jsou to 2 poměrně dlouhé peřeje, dohromady snad 2 km vln, válců, skoků, průjezdů. Na konec dne to je poměrně náročný, už toho máme dost, ale moc moc se nám to líbilo. Konečně se objevil Voranžovej s autem, který už byl pln obav, kde jsme tolik hodin, když to podle kilometráže bylo jen pár kiláků poměrně lehčí vody. Na 6 km úseku najezdil asi 60 km. Uf, vše dobře dopadlo, až na Voranžovýho loď.
Vaříme v bus zastávce u odbočky na St. Veit. Číva udělal výbornou večeři. Zahy s Čívou spí v autě. My zbytek jdeme do seníku, luxusní ložnice, krásný spaní.
Přichází nádherný ráno, nádhernej celej den, sluníčko. Prohlížíme Defereggenbach. Jsou tu úseky Tunnelstrecke (psaná WW5-6), pod ní kus WW3 do Hopfgartenu k jezu a pod ní je Galeriestrecke (psaná za WW5). Na Tunnelstrecke si netroufáme, je z ní vidět jen poslední úsek z mostu u vjezdu do tunelu. Rozhodujeme se nasednout s Čívou pod ní a zbytek nabrat cca o 1 km níže pod těžkým WW5 kataraktem. Tam potkáváme rakouský pádlery, co přijeli svrchu, tak se s nima domlouváme, nakládáme je do auta a vezeme se s nima nahoru, že nás provedou Tunnelstrecke. To se nedá odmítnout. Nasedáme na místě, kde jsme spali u bus zastávky pod St. Veit. Vody je akorát, není moc, takže Tunnelstrecke jsme ohodnotili jako WW5. Je poměrně krátká a má 2 části. První je poměrně otevřená, s velkým spádem, hodně kamenů, takže trochu kličkovaná, skoky, nepravidelný vlny a válce. Mně přišla trochu jednodušší, než druhá část. Pak je kousíček oddechu. A je tu závěr. Řeka se zavřela, zprava je kolmá skála. Poměrně vysoké stupně a skoky (cca 5) v řece šikmo přeložené, pod nima bubláčky. Takže je to poměrně obtížné, velmi velký spád, řeka valí. Jede první Rakušák, říkám, že pojedu jeho lajnu. No, on zastavil ve vracáku mezi stupněma, já ne :-) Tak jedu na prvním, jakožto nejslabší člen týmu. Jeden rozbouranej skok mě cvaká do válce, ten naštěstí vyplavuje, tak dozvedávám, pak už není čas stavět, tak beru lajnu podél skály, kde mi přijde, že teče voda poměrně jasně, byť rozbouraně, ale bez šutrů. No tak jsem to se štěstím zbójkoval dolů. Jsem fyzicky hotovej jako po sprintu. A už se v klidu kochám dalšíma. Místňáci to jezdí víc od skály vlevo, ale podle mě víc přes šutry. Číva taky schytal pár kamínků. Od mostu nás pozorují a podporují zbylí členové výpravy. Pod mostem následuje dlouhá prudká rozbouraná skluzavka, která končí solidní jámou, kterou chce přibufnout a pod ní válec. Když vidím, jak tam mizí na creekovkách, mám trochu povylezlý vočiska, ale člověk nabere pořádnou rychlost, takže to šlo v pohodě. Následuje cca 500 m WW4 ke kritickému místu. Tam stavíme. Rakušáci to přenášejí, s Čívou jsme byli rozhodnutý to jet, ale oni nás naviklávají. Vypadá to asi tak: obtížná vstupenka, cca 1m skok do šikmý rolády, která dostává další silnej proud zprava. Kus místa k první šutrovatý hraně, pak zahnout doprava a trefit se vedle kamenné pyramidy a propadat to do lehčí WW4+. Dlouho váháme. Mně se nelíbí vstupenka. Ale Číva nakonec sedá a jede. Na vstupním skoku je potřeba bufnout na tu roládu, Čívovi se svezla ruka po pádle, promáchl, nebufl, padá do rolády, která ho roluje hlavou dolů. Chvilku vylehává a pak zvedá. Končí zaparkovanej na první šutrový hraně. Později se ukázalo, že to byl kritický okamžik pro jeho levé rameno. Patrně došlo k povyhození a naskočení, takže naštěstí se rameno vrátilo, ale následky se okecat nedaj. Takže následují bolesti a omezení pohybu. Číva pohodlně sedí na šutrovisku, voláme na Zahyho, aby mu utíkal pomoct. Tak ho kus vytahuje, otáčí a šoupe zpět do děje. Zbytek kataraktu už Číva dává v pohodě, okolo pyramidky a válce dole. Já to s Rakušákama obnáším na úroveň pyramidky, i tak to je moc pěkný a těžký.
Ostatní (Zahy, Sysel, Voranžovej) nasedají o kousek níž. Máme trochu rébus s loděma a šprajdama, Protože Voranžovej už svou loď nemá, musí přijít na řadu Zahyho rodeovka NRG. Do ní si sedáme v pořadí Vory, Číva, MV. Buď nepasujou lidi nebo šprajdy. Sypeme se to dolů slunečnou WW3-4. Velkej spád, permanentní vlny, válce, průjezdy. Souvislá krásná akorát obtížná záležitost. Stavíme u jezu v Hopfgartenu.
Vaříme si polívčičku, válíme se na horkém asfaltu, relaxujeme, sušíme hydro. Číva s pádlováním díky pochroumanýmu ramenu skončil, máme řidiče, bohužel. Autem jsme prohlídli Galeriestrecke. Vypadá náramně, mírně obtížnější, víc z kopce, víc kamenů. Vracíme se k jezu a převlíkáme do už suchýho hydra. No a co nevidím, moje Machito má taky ve dně díru. 10 cm prasklina. Chudák Voranžovej, jel v ní naposledy on, tak mu je přisouzena. Druhý úspěšný zásah. Asi moc netekla, protože vůbec nezaregistroval zvýšení vlhkosti v lodi. Tak jsem dopádloval i já. Převlíkám se do sucha a dělám s Čívou řidiče. Sjíždíme do Dollachu. Za chvíli si to připádluje Zahy s Voranžovým v Čívový creekovce. Zahymu se to moc líbilo, je trochu sprostej. Vory je nadšenej. A Sysel přichází pěšo s lodí na rameni, udělal díru. Jeho Jive už na ní měl nárok, dno už bylo slabounký tak 1 mm, stačilo málo. Tak máme třetí K.O. loď, solidní bilance. Skrz Dollach a pak níže je soutěska, která přitvrzuje až do nesjízdnosti, obtížné až nemožné vylejzání, tak tu končíme. Ale obecně si kluci Galeriestrecke za WW4+ moc pochvalovali :-)
Balíme a frčíme ještě dolů na Isel zpod kataraktu z Moosu. Legrační skupinka. Z 5 lidí pádlují 4 a ani jeden nejede na lodi, na které by za normálních okolností jel. V Jablonci Číva se Zahym naložili 2 rodeovky, za což jsem jim notně nadával, ale teď nám zachránily pár dnů pádlování, jinak jsme mohli jet domů. Takže Vory jede v Čívovým Heru, Sysel v Zahyho Herkulu, Zahy ve své rodeovce NRG a já taky ve své nové rodeovce Pyranha S6X. No se Zahym jsme se docela ze začátku vybáli, ale pak už to šlo. Jedeme až dolů do Ainetu k vlně, kde čeká řidič Číva. Odjezd na spaní na Defe k "ramennímu" kataraktu. Super místo, ukrytý, v přírodě, klid, pohoda. Opět dokonalá večeře - smažený sýr s brkaší. Únava, hvězdy, spánek, silná rosa, měsíc, co všechny budí.
A je tu poslední den. Prohlížíme Iselkatarakt. Číva nemá rameno a já loď, takže jsme ušetřeni reálné výzvy. Ale znáte to, tady bych jel tady a tady, ... Teoreticky jsme to zvládli perfektně. Jedeme úsek nad ním, konec Tauernbachu od soutěsky nad Matrei až k Iselkataraktu. Ti na creekovkách (Voranžovej, Zahy) pokračují zpod 2 válců v kataraktu až do Moosu, kde je zbytek. Přijeli nadšení a mírně znavení. Prej nářez. Ohromný vlny, válce.
Balíme a frčíme dom. Felbertauerntunnel 10 EUR. Přes Kitzbuhel nedoporučjuju. Číva řídí až za Salzburg, pak Vory a z Prahy do MB a Jablonce Zahy. Cesta dom je tradiční. Já se věnuji navigaci, řezané 11° z Rohozce a muzice. Vládne Xavier Baumaxa a XindlX. Zastávka na Loferu, vaříme si pozdní oběd, opět delikatesa. V Linzi v zácpě se bavíme různými kratochvílemi, které raději nebudu rozšiřovat. Vykládáme Voražovýho na Smíchově, frčí do Ústí, na Letnou ke Cvrčkovi vyložit křáplý kajaky a naložit psisko. Do MB se Syslem. V JBC předat psisko, pak vyhodit Čívu a se Zahym likvidujeme zbytek zájezdu v loděnici. Sedám na kolo a 00:30 hotovej uléhám.
Protože jsme tentokrát byli bez hadic (což je obrovská škoda), nesl se zájezdíček v ryze mužském duchu, především co se hantýrky a témat rozhovorů týče. Nicméně organizace, domluva i vaření klapalo skvěle, že to je až s podivem :-) Hesel zájezdu bylo mnoho, já si pamatuju aspoň tohle: "Stejně jsme bez těch ženskejch víc chlapi."
Omlouvám se za subjektivitu mých popisů, poznatků a pocitů. Ale tak nějak jsem to viděl já :-)
Zaznamenali jsme něco fotek a videí, které o vodě řeknou rozhodně víc, než písmena.
Více obrázků zde:
http://picasaweb.google.com/Jablooonec/AT222582008#
AHOJ!
Zapsal Vašík