Na poslední letošní závody jsme vyrazili do Strakonic
Pepa vyrazil už v pátek ráno, aby dostatečně natrénoval terén na trati. Já s Vojtou přijíždím až za tmy. Přesně nevíme, kde loděnice a trať je, víme že na ostrově, tedy spíše kudy se tam dostat. Trefa na poprvé, levý břeh. Spíme nedaleko Pepy.
Ráno jdem okouknout trať, Otava má vydatných 19 kubíků, bude to fofr. Při předjízdě se jezdci buď netrefují nebo mlátí brány, bude veselo. První jízdu Vojta omlátí, já jedu na jistotu pomalu a čistě, Pepa vyrovnaně. Promýšlíme další strategii, jak na vlnu za protivnou bránou č.3., rozhoduji se pro přejezd pod vlnou, kluci pojedou opět vlnou. Pod vlnou je to rychlejší, ale je riziko, že to člověk neutočí do čtyřky. Vojta jede pěkně, ale ťuká poslední protivodu. Když zavěsím v trojce, koukám, že se dvojka pohupuje, asi jsem ťuknul, říkám si. Není co ztratit a peru to vše na kontr-odhoz.. Kupodivu, ťuk byl jen v poslední brance, čas rychlejší, ale s penalizací stejný jak poprvé. Po závodech bereme kola a jedem do Horažďovic a přes kopečky a rozhlednu Hoslovice zpět. Meteoradar ukazoval, že máme tak tak dvě hodiny do deště. Bylo tomu tak, naštěstí nepršelo tolik. Musím tam pochválit silničky, vedou v álejích, které odklánějí déšť a dávají ovoce. Přijíždíme se soumrakem, schopni jen uvařit a hajdy spát.
V noci prší. Otava má ráno k 25-ti kubíkům. Dnes je přes vstupní vlnu sprint až do protivodky nalevo, odtud přejezd přes rozbouřené koryto do povody napravo, odtud opět zpět do povody vlevo, kombinace končí přejezdem na střed. Dál je již proud mírnější, následuje protivoda vpravo atd. Z předjezdců zvládá kombinaci jen jeden. Pepa vymýšlí R-ku u pětky, my si věříme. Starosti nám dělá nízká pětka, co sleduji ze břehu, ťuká 80 procent jezdců. Číslům od 100 výš ji pak přizvedli. Vojta ji lízne, já s Pepou čistě. Málem eskymuji v protivodné 11-ce, čekal jsem na zaříznutí zádě až jsem přepadl a tyčku lodí při vylehnutí trefil. Na druhou jízdu voda ještě stoupla, brány se přizvedly. S Vojtou jedem čistě a rychle, tak to má být. Pepa bohužel ve vlně minul dvojku a kombinaci vypouští. Voda začíná přetékat přes přístupovou hráz na ostrov, když jdem vrátit čísla už brodíme. Probíhá hromadný přesun aut z ostrova pryč. Podle místňáků je brodění do 10cm uplně v pohodě, ale přeci jen hráz je široká 2metry.
Pepovi od rána svítily oči a mluvil něco o Čeňkárně. Bedlivě sledoval stav. Slovo dalo slovo, balíme a míříme na Otavu. V Rejštejně potkáváme vodáky, dozvídáme se, že Hamerák nic moc, málo vody. Starší pár vytůnil své ježdění na vodu tak, že mají za autem vozík se skůtrem na převážení. Libují si jaká je zde voda nádherná, stromy žádné. Začínáme se těšit, jedno auto necháváme dole. Na Čeňkově pile potkáváme Martina Buchtelas kočkou, jedou na Topíčku. Já mám obavu o loď a pádlo, stejně jako Vojta. Pepa tvrdil, že to projel za 9kubíků a dnes je krásných 20. Nejprve trénujeme na soutoku Vydry a Křemelné, ta vypadá, že by také šla. Vyrážíme s očima na šťopkách, ale vody je dost. Pepa říká, "Krásná slalomová voda!". Nejhorší je zajíždění do tišin, tam člověk ne vždy vidí, jestli tam je šutr. Mně se podaří o jednu skálu bouchnout víc, ale nic se neděje. Blbneme ve vlnách, surf, přejezdy, nádhera. Stálo to za to, díky Pepo. Z Rejštejna odjíždíme v 16h, v 20h doma.
Rád tuto kombinaci zopakuji, jen si příště vezmeme ještě plasťáky nebo nafukovadlo.
Zapsal Mako
