Výprava za alpskou vodou ve složení Křapík, Mako, Ťíva a Jarda
4.7.2023
Snažíme se vyrazit po práci, ovšem jak je tradicí, opět se to zkomplikuje. Křap s Ťívou dávají sraz v Kaufu a zabezpečují proviant. Já doma plánuji a balím. Jarda od jara ladí auto, den před odjezdem se mu úplně nezdají brzdy a ještě je nechává kontrolovat na Smržovce. Po obědě vyzvedává a hlásí, že to není úplně OK. Ťíva volá, že nákup zařízen, ale že cestou musí zachránit Jardu u bazénu, kde se mu ultimátně zakously brzdy. Začínám chystat našeho Sharana. Doma dobalíme a jedem na kopec. Pokus o odpojení zadních brzd selhává, nejde to zaslepit. Nakládáme naše auto a v 19h se zastávkou v loděnici míříme na Budějice. Cesta ubíhá, žádné zácpy. Když se všichni vypovídáme ze svých trápení, nastiňuji možné cíle naší cesty. Soča, kde je Martin, Jana, Ivan a Rado, Lienzenské Alpy, kde jsou Vajskebři či plán pohraničních R/N řek. Volíme třetí možnost a míříme na městečko Kössen, kde protéká Tiroler ache. Cesta ubíhá, chlast mizí. Ve 2h jsme na místě, uleháme pod mostem na vysedačce u Ettenhausen.
5.7.2023
Pod mostem stála audina, ráno se ukázalo, že s nocležníky. Náš noční hluk při uléhání nám vrátili ráno, když odjížděli. Nicméně opravdu nás vzbudili až komeční rafťáci v 10h strohým "Morgen!" Zamykáme kolo a jedeme do Rakouska na nasedačku u mostu Hager-Brücke. Tiroler ache se v Rakousku jmenuje Grossache. Slunce pálí, nasedáme a vyplouváme. Krásná čistá alpská voda, stav spíše nižší. Z počátku krásná hravá WW II se mění na WW II/III. Pod Kössen řeka vtéká do soutěsky, obtížnost nepřekračuje WWIII. Soutěska je podobná Salze v menším. Na vstupu stavíme na koupačku a sváču. Uvnitř trénujeme na pěkných rozhraních. Na hranicích míjíme strážní hrádek Klobenstein. Koupajícím předvádíme své umění na pěkném válečku a pokračujeme do Němec. Dojíždíme rafťáky, stavíme na plážičce a čekáme až se vyblbnou. Nakoukáme stupínek a také se tu zdržíme pár chvil. Je to krásné kolovadlo s proudem kolmo na skálu. Po 2km vyjíždíme ze soutěsky a vylézáme u vysedačky. Zvedá se vítr a vypadá to na bouřku. Jarda usedá na kolo a šlape pro auto. Stahujeme věci pod most, první kapky jsou tu. Myslíme na cyklistu, ale nakonec zmokl až poslední km před autem. Za hodinu je zpět, bouře pokračuje. Vaříme pod mostem a původní plán jít ferratu se překlápí v příjemný večírek. Tentokrát jsme zde sami.
Tiroler ache WW II-III, 9 kbs
6.7.2023
Ráno jsme tentokrát rychlejší než rafťáci a mizíme směrem na Rissbach. Vypadá to bouřkově, ale i tak jedeme zkusit ferratu Klamml u městečka Elmau. Obloha se čistí a s radostí stoupáme do hor podél potoka Hausbach. Za hodinku nastupujeme do stěny. Krásné C se závěrem D. Nad chatou Grutten Hut svačinka a přemýšlíme co dál. Dolů se nám nechce, pokračujeme krásnou B ferratou Jubileumsteig po úbočí hor. Tím rušíme dnešní pádlovací program. Po ferratě dále obcházíme údolí a kocháme se. V sestupu nás dohání krátký déšť, který je v podstatě vítaným ochlazením. Přesouváme se 2h na Rissbach. Cestou přejíždíme širý Inn a pokračujeme podél jezera Achensee, říčky Walchen, přehrady Sylvensteinspeicher a Isaru. Různě stavíme a obdivujeme nádhery místního národního parku. První zastávka u Rissbachu je vysedačka v soutěsce. Jdem se podívat na hraniční most, za kterým je vodopád Rissbachfall. Spát jedeme výš na parkoviště Parkplatz Tölzer Hütte, kde jsme dobře schovaní.
7.7.2023
Spaní ve stínu stromů nás ochránilo od brzkého vstávání. Řeka se přes noc změnila z kalné na krásnou průzračnou, bohužel i trochu poklesla. Svážíme kolo na vysedačku v soutěsce, ostatní protestují a soutěsky se trochu bojí. Musím ho dát až k vodě, aby jsme místo trefili. Dále totiž následuje řada stupňů, kde poslední má v sobě vykouslou škvíru, která je užší než lodě a jde do ní všechna voda. Přemisťujeme se na nejvyšší možnou nasedačku, parkoviště P3 nad Hinteriss, je narváno, ale vodáci žádní. Nasedáme na krásnou WW III, pěkně uhání z kopce dolů. Sem tam štěrkoviště, zúžení mezi skály, kameny, moc pěkné. Víme, že nás čekají 2 WW IV místa, jedno jsme viděli ze silnice, druhé má být kus nad ním. Vidíme, že se řeka zužuje v pravotočivé zatáčce, peřej Straßen-S je tu. Stavíme a jdeme prohlížet. Sjezd rozdělíme na dva úseky, horní je technicky jednodušší, zato vodnatější. Dva/tři válečky šikmo za sebou, zatáčka, zastavit v tišině. Posádka Barikády jde jistit a fotit. První jede Jarda a není problém. Tíva to dává s efektní otočkou a středem po zadu. Pak jedeme my, nájezd super, tišinu nenajíždíme optimálně na závěs. Velím pokračovat dál, ale Křap se nedá a rve závěs jak o život. Kluci chvilku přidrží špičku a jsme v klidu tišiny. Dál se klukům moc nechce. Je potřeba přejet proud, za skálou prudká levá, vyvézt se a prudké pravá, protože vlevo je starý trám z most s hřeby. Beru Tívův kajak a bez komplikací jsem dole. Cestou zpět vytahuju z trámu nejnebezpečnější hřeb a jsem v klidu. Nasedáme a domlouváme si závěs v tišině uprostřed, aby jsme se vyhnuji trámu. Vyšlo to úplně na jedničku a dole jsme na to šup. Jdeme zpět jistit Jardu. První stupínek přenáší a spodek sklouzává s úsměvěm, sám je překvapen, jaká je to pohoda. Ovšem vynést se mu to nechce. Řeka dál běží stažená do leva, cestou velké kameny. Poznáváme druhé místo Schräge Rippen. Prohlížíme. Skalní žebra, za úvodním skokem, stahují vodu doleva. Následuje pravoúhlá zatáčka, v které je válec. Dvě vlny a tišina. Jdeme na to jako první, lajnu trefujeme dle plánu. Ovšem do zatáčky nás to přetáčí do leva a naplácává nás to na skálu. Snažíme se udržet náklon, spíš těžiště napravo, ale voda nás nahlodává. Už to vypadá, že tam jdeme, cítím, jak se zvedám i když vykloněn. Křap se ale přitiskává na špičku, aby snížila těžiště, proud se z prava opře do špice a vycouvácáme se smíchem na rtech. Tíva jede lajnu, v zatáčce nahazuje špičku na pravou skálu a voda ho vystřeluje dolů, škoda že nemá na kajaku lčíci, viděli by jsme krásnou svíčku. Jarda se snaží to ošulit po pravé skále, sklouzává zpět ale s mistrným náklonem zatáčku projíždí. Následují štěrkovité pasáže a vyhlížíme most, před kterým se řeka začne zařezávat do soutěsky. Vjíždíme do ní pěkným jazykem, ostré vracáky nenecháme bez povšimnutí. Šířka 5-6 metrů, vymleté tišiny na obou stranách. Prohlížíme jedno místo, z vody není vidět konec. Kluci jedou průskokem levem, nám Jarda ukazuje, že pravíčko OK, je naše. Krásné květáky a očekáváme výstupní místo. Bez potíží všichni vylézáme. Beru kolo a frčím pro auto. Když se vrátím, jedu s Jardou druhé kolo, od našeho spaní. V cestě máme jen druhou IV, tam hledám a nacházím zapomenutou házečku. V soutěsce je to na kajaku opravdová hravá paráda. Bohužel se mi nedaří Jardu přesvědčit k průjezdu až k mostu, kde by nám Tíva s Křap pomohli s házečkou nahoru. Před lety jsme to takto udělali s Vaškem. Svačinka, balíme a Křap vymýšlí procházku po úbočí kopců, přes nějakou soutěsku. Potkáváme stádo jelenů u prvního Almu a laní u druhého. Snažíme se jít soutěskou dolů, ale po 200m nás zastavuje 10m vodopád. Strání se vracíme na pěšinu a děláme dobře, je opravdu krásná. Se soumrakem jsme u auta a spíme na stejném místě, tentokrát vaříme za tmy.
Rißbach - Standartstrecke III-IV, 107cm
8.7.2023
Vstáváme brzy, než dorazí turisté, s tím, že pojedeme na Inn/Imsterschlucht. Cesta podél Isaru, terá je placená, nás tak uchvátí, že se rozhodujeme ho sjet. Po poradě s německým paddelboardistou nasedáme ve Walgau. Tíva odváží auto a vrací se na kole. Kluci jedou na Barikádě, my kajaky. Nádherné pohledy, štěrkové přesypy, spousta ramen. Takto si představujeme řeky v Kanadě. Cestou dáváme svačinu a koupačku. Na břeh se moc nesmí, chrání tu ptactvo. Pěkně smaží a z hor hřmí. Končíme na parkovišti před Vorderriß. Rychle balíme před bouřkou a navazujeme na původní plán, přesun na Inn. Pojíždíme bouřkou a v Imstu také trochu prší. Převážím auto a cesta zpět na kole je naštěstí za sucha, ale ten kopec zpět je neúprosný. Vyplouváme před šestou. Stav je nižší, ale vlny přichází a houpe to a skáče nádherně. Tíva, zjišťuje, že má ohlé pádlo vic než dřív a v peřejích mu dělá potíže. Stavíme a rovnáme. Za soutokem s Oetzem trochu divočiny a pořádných vln. Docházejí nám síly na extra blbnutí. Na vysedačce Jarda ukáže přítomným, jak se v Jablonci sjíždějí dřevěné schody na kajaku. Vaříme polívku a balíme. Do Imstu pro kolo a přesouváme se směrem k domovu a hledáme spaní. Jarda vytipoval nádherné místo před Innsbruckem, prameny, pláž a nikdo nikde. Přes vodu dálnice, trať a letiště, ale hluk v normě. Vaříme za tmy, večírek na rozloučenou.
Isar - Kanadastrecke II, 7,5 kbs
Inn - Imsterschlucht III, 255cm
9.7.2023
Ranní koupel ve studené vodě z pramenů stojí za to. Míříme k jezeru Mondsee na ferratu na Drachenstein. C výstup s nádhernými výhledy na jezero a hory za námi. Ke konci docházíme další skupiny, musíme chvíli čekat. Na vrcholu se fotíme s Olomoučáky a opatrně sestupujeme dolů. Je to nezajištěné a prudké. Naštěstí je sucho. Jarda neustále vzpomíná, jak to tudy šel Tomík s rukou v sádře nahoru i dolu. Pro Jablonečáky žádný extra buřt. Po výstupu dáváme koupačku v jezeře a valíme dom. Cestou jedna zácpa na dálnici, kterou objíždíme po okreskách a v 1 ráno jsme doma.
Díky všem za super výlet a zas na vodě AHOOJ, Mako