Druhý ročník zimní lyžařské akce Honzy Matouše - přejezd Krkonoš a Jizerských hor, z Pomezních bud, přes Sněžku a hřebeny Krkonoš na Voseckou boudu, a druhý den přes Jizerky domů, do Jablonce. Kdo chce jenom fotky: Fotogalerie z akce
Termín 31.1.-1.2 února 2009
Letošní PSJ začala pro mnohé z nás o něco dříve, než zadrnčel nařízený budík. To Špaček, se zraněným kolenem po pádu na náledí při návratu z restauračního zařízení, necelé 4 hodiny před odjezdem, sháněl za sebe náhradníka. Překvapivě nikoho nesehnal. A tak jsme první ztrátu zaznamenali již před odjezdem.
V 6:00 nastupuje první skupina do 18místného RossiBusu, jedeme po trase, všichni již čekají na nástupních místech, asi se nemohou dočkat. Průjezd a nástup Jabloncem jde natolik hladce, že jsme v Pasekách rychlejší a tak musíme na Pavla M. čekat. Za to se mu odvděčujeme místem na sezení na podlaze, neboť sedačky jsou již plné a nikdo mu na klín nenabízí. Smutek z této nespravedlnosti ho přechází teprve až v Hrabačově, kdy si k němu na zem přisedají ještě 3 Bedrníci.
Dojíždíme na Pomezky, všichni vyhlížíme to počasí, které ve čtvrtek meilem s fotografií sliboval Honza. Prdlajs, jenom mlha. Na vyjasnění nehodláme čekat, odesíláme autobus a my vyrážíme na lyžích, je nás 23 a jde z nás strach, hlavně o naše životy.
Cestou na Sněžku se kocháme krajinou, hlavně tou v okruhu 50m, jiná není vidět. Také rovnoměrný severní vítr nám usnadňuje orientaci: pokud se ti pravá tvář neobaluje silnou jinovatkou, tak jedeš blbým směrem. Přes tato úskalí, Jelenku a Svorovou horu dobýváme vrchol Sněžky v 10:15. Po chvilce přešlapování okolo Poštovny přichází záchrana v podobě obsluhy a vpouští nás dovnitř. Konečně, od sněhuláků jsme začínali být k nerozeznání a to pomalu i tělesnou teplotou. Se slovy díků si u okénka bufetu kupujeme nápoje na zahřátí, většinou pivo, je skvěle vychlazené. Po hodince odpočinku vyrážíme dál, máme toho ještě hodně před sebou a třetí pivo bychom nemuseli na řetězech ustát. Honza se pokouší sjet na lyžích ale po chvilce se rád zahanbeně vrací na cestičku.
Počasí obdivuhodně stabilní, jen mlha hustší, na Špindlerovku jedeme raději od tyče k tyči přes Stříbrné návrší. Po loňských problémech s Pepovou oblíbenou Moravskou boudou volíme raději jistotu a ve 12:40 vstupujeme do Špindlerovky. Prostředí příjemné a na nás při obědě pomalu roztává jinovatka. Po hodině a půl jsme již všichni sytí a rozmrzlí, tedy těsně, ale stihly rozmrznout i Dášiny prstíky a tak pokračujeme trasou Petrovka, Martinovka, Labská, Vosecká. Cestou se již peleton roztrhal, neboť ne každý vyhrál svoje vnitřní dilema: počkat na mrznoucí kamarády x sedět už v teple na pivu. V závěrečném sjezdu na Voseckou pak Pavel Z. láme lyži, čímž nás rozdělil na dvě názorové skupiny. Zatímco první skupina Pavla i lyže lituje a řeší, jak se dostane do civilizace tak druhá skupina nechává zaznít podezření, že si to udělal sám o tyč aby už měl konečně od lyžování pokoj. Možnosti přespat nevyužívají Makovci a po krátkém odpočinku odjíždějí na večerní vlak do Harrachova.
Ráno se naše sestava dále zmenšuje, přes Kotel směrem na Martinice odjíždějí Bedrníci, do Harrachova na vlak jede Pepa i Pavel Z. na zlámané lyži, umně spravené pomocí ramínka na šaty, lepicí pásky s pomocí klíčů od bytu. Ty zde také nakonec, včetně smutné manželky, nechává. Zbytek výpravy v počtu 15 členů pokračuje volným terénem směrem na Jakušice. Ráno je jasně jasno, vždyť to Honza objednal, ten mlžnej včerejšek budeme reklamovat. Vykukuje slunce, které spolu s hustou mlhou těsně pod námi i chumelením vytváří skutečnou pastvu pro oko i objektivy fotoaparátů. Krajina je téměř pohádková, namrzlé smrčky, neporušený prašan i překrásné sněhové útvary tvarované větrem a mrazem. Skoro by stálo za to tady vyhlásit nějakou rezervaci, aby sem každý necoural.
Na cestu přes Jizerky nám pere slunce, tak jen litujeme, že jsme si nemohli včera i prohlédnout Krkonoše, ale jenom trochu, neb žádné počasí není špatné, jen dramatičtější a zážitek nemusí být kladný, stačí že je silný. Je to dálka ty naše milovaný hory, nezbývá nic jiného než zastavit na Pyramidě a trochu se občerstvit, přemazat a zvěčnit se u Pyramidy. Zde se větvíme na několik skupin, každý volí svoji nejoblíbenější cestu, abychom se zase na Knajpě sešli, spáchali další vrcholové (sedlové) foto a shodli se na dalším směru jízdy.
Jablonec je již na dosah a tak si dovolujeme luxus přestávky u Yettiho. Máme štěstí, po chvíli sezení roztroušeně po různých stolech si všichni sesedáme ke kulatému stolu. Tady se lépe uslyšíme a nebudeme muset tolik křičet. Tak bohužel, tohle neplatí a my řveme ještě víc než předtím. Alespoň se hospoda trochu vylidní. A pak to přišlo, náš družný hovor přerušil pláč malého dítěte. Stálo ve dveřích poblíž Ivy, bylo evidentně vylekané a usedavě plakalo, asi ještě nikdy nevidělo živou čarodějnici. Dítě se nám podařilo uklidnit až teprve když jsme Ivě nasadili černé brýle a natáhli červenou kuklu. Vyhráno ale nebylo, teď se zase z ničehož nic do Ivy zamiloval Tomísek, prostě láska na první pohled. Není se mu co divit, Iva vypadala vskutku báječně viz. fotodokumentace. Je až s podivem, jaké zázraky to udělá, když některým individuím není vidět do Naštěstí hned, jak si kuklu sundala, tak ho to rázem zase přešlo.
I v poslední hospodě vše dobře dopadlo a zaplatili jsme jen to co jsme skutečně zkonzumovali. K sádkám jsme dojeli za tmy. Tak zas za rok.
Seznam účastníků: Šárka a Bára K., Andy a Martina B., Hela a Tomísek Č., Pavel a Iva Z., Béďa, Eva a Lenka B., Jula a Zuzka K., Iva P., Honza a Dáša M., Dakota, Mako, Křapik, Pepa K., Ivan Ch., Zuzka N., Pavel M.
Trasa: 27,3 + 43,8 = 71,1km
Odkazy: Fotogalerie z akce