Rok se s rokem sešel a my jedeme opět do Rakouska na Pálavy. Sestava je podobná jako loni tj. Mako, Křapík, Tíva a Hanka. Jarda s Lindou si spletli termín, tak zůstávají doma a trpce litují…
Poučeni loňskými zácpami, rozhodli jsme se letos vyrazit již den před svátky a vrátit se až v pondělí. Ve čtvrtek 3.7. nás proto Mako s Křapíkem vyzvedávají kolem 17 hodin. Rychle ještě koupit stáčené víno do auta a můžeme vyrazit. Cesta rychle ubíhá. Střídáme se v řízení. Nákup jsme zvládli již den předem, a proto nás nic nezdržuje. Tedy kromě rakouského celníka, který si chce prohlédnout fotky na našich občankách. Je ale docela milý, umí pár slov česky a brzy nás propouští. V jednu hodinu Mako parkuje na malém parkovišti u mostu přes řeku Tirolen Ache blízko vesničky Ettenhausen v Německu. Vybalujeme spacáky a spíme pod hvězdnou oblohou.
Ráno nás budí slunce a teplo. Dáme rychlou snídani. Při té pozorujeme Rakušáky, jak se také chystají na vodu. Pod mostem poutáme kolo, nasedáme do auta, přejíždíme německo-rakouskou hranici a chvíli bloudíme. Nakonec z městečka Kossen vyrážíme směrem na Erpfendorf po L39. Nástupní místo je hned za prvním mostem, který kříží řeku Kossener Ache. Je to pořád ta samá řeka, u které jsme spali. Jen Rakušáci jí říkají Kossener Ache a Němci Tirolen Ache (prý aby se to nepletlo ). Je krásně teplo, neoprény necháváme v autě a jedeme jen v plavkách a tričku. Obtížnost řeky má být WW I-II. Kocháme se krajinou. Projíždíme krásnou soutěskou. Při nacvičování manévru zavěšování ve vracáku Tíva vypadl z lodi. Háček bez problémů dokončil manévr a až pak si všiml, že je bez kormidelníka. Zbytek jízdy proběhl bez potíží. Krajina se otevírá a my přijíždíme k mostu, kde jsme tábořili. Mako sedá na kolo a jede pro vůz. My s Křapíkem vyrážíme v plavkách a v „číňankách“ na výlet ke kostelíku na kopci. Kostelík je moc pěkný a je odsud nádherný výhled do kraje.
Vaříme večeři. Jelikož se zvedá silný vítr a začíná kapat, rozhodujeme se zůstat na místě i dnešní noc. Přesouváme se pod most. Jako postel nám dnes bude sloužit dřevěný valník, který zde mají odložený zemědělci.
Ráno balíme lodě a vyrážíme autem k řece Saalbach. Nástupní místo je kousek od městečka Lofer. Překvapí nás „výběrčí daní“. Platíme asi 7 EUR za loď. Vyloďujeme hydro a lodě a Mako odjíždí s autem po proudu. My se jdeme projít proti proudu. Obtížnost řeky tam prudce stoupá. Za chvilku je Mako i s kolem zpět. Jeho návrhy, že lodě vyneseme do vyšších obtížností, s díky odmítáme. Mako nás chvíli přemlouvá, ale nakonec nasedáme a jedeme. Hned za mostem nás vítá první peřej, kterou bez problémů projíždíme. Užíváme si plavbu na řece Saalach s obtížností WW III - II - I.
Cestou si hrajeme v peřejích, cvičíme zavěšování a náklony, abychom zase nevyhráli čochtana, jako loni. Zhruba v polovině trasy je krásná soutěska. Upozorňuje na ní slabý potůček, který se vlévá do Saalbachu. Lodě jsme zaparkovali na břehu a k soutěsce to bylo tak 3 minuty chůze. Rozsedlinou ve skále protékala řeka. My se nad ní procházíme po úzkém chodníčku. Je to skvělý zážitek. Ostatní turisté si asi myslí, že zde plánujeme zkoušet canoying. Aspoň nám to tvrdí čeští cyklisté, které tu potkáváme. Je fakt, že v neoprenech se tu celkem vyjímáme. Po návratu k lodím dáváme sváču a jedeme dál. Plavba krásně ubíhá.
Až je nám líto, že už musíme vystupovat. Silnice je vysoko nad námi. K autu se musíme vyšplhat po kamenech a přes kořínek. Lodě jsou úspěšně nahoře a tak se jdeme ještě „vykoupat-umýt“ do ledové vody. Při návratu si Tíva zaklíňuje nohu mezi kameny a padá po hlavě dolů. Vypadá to nebezpečně. Naštěstí si jen sedřel nohu. Balíme lodě a u toho svačíme chleba s rybičkami. Čeká nás dlouhý přesun (cca 3 hodiny) na řeku Inn. Cestou se nám podaří natankovat LPG. Posloucháme Muchu a cesta tak utíká dobře.Po snídani nás čeká zlatý hřeb expedice – Inn. Hlavně Mako už se velmi těší. Nasedáme u soutoku s Pigerbachem. Je tu velké parkoviště a spousta vodáků. Inn nám svojí velikostí připomíná Labe v Ústí. Ale je mnohem dravější. Bílá ledovcová voda vytváří velikánské vlny, které si pohrávají s našimi Pálavami.
Řeka teče velmi rychle a slunce pálí. Dáváme si přestávku, abychom se mohli vykoupat a schladit se.
Na soutoku s Otztaler Ache Mako s Křapíkem surfují na vlnách. Vlny jsou větší a větší. Pak se naštěstí voda lehce zklidní. A už jsme v Haimingu, cíli dnešní trasy. Mako jede na kole pro auto. My zatím lenošíme na břehu. Zážitek to byl velkolepý, ale nám to s Tívou jednou stačilo. Odvážíme proto Maka s Křapíkem ještě jednou na začátek a samy si dáváme relax a očistu. Mýt si vlasy v ledové vodě – nic moc. Do Haimingu přijíždíme téměř shodně s Kořínky. Na parkovišti vaříme večeři. Po jídle se přesouváme k našemu poslednímu cíli – řece Isar. Přijíždíme do městečka Scharnitz. Zde by měla končit jedna z etap na Isaru. Bohužel však zjišťujeme, že velmi suché léto mají i zde a v řece není dost vody. Konečné rozhodnutí necháváme na ráno, ale nevypadá to nejlépe. Přesouváme se kousek za město směr Německo. Na jednom z odpočívadel necháváme auto a sami se přesouváme na široký břeh řeky Isar plný bílých oblázků. Ač je zde zákaz vstupu v letním období, nejsme zde sami. Vaříme si večeři a po setmění uleháme i ke spánku.
Po snídani padá konečné rozhodnutí, že vodu pro dnešek vyměníme za tenisky a půjdeme na výlet. Je vybrán okruh na jeden z místních vrcholů. Měl by to být odpočinkový výlet – no jak pro koho… Cesta není příliš značená. Chvílemi procházíme přes oplocené pastviny a dále se prodíráme Medvědí soutěskou. Je zde však nádherný výhled.
Na prvním z vrcholků objevujeme starou opuštěnou restauraci. Zub času a lidé se na ní značně podepsali. Stoupáme dál. Nakonec dosahujeme vyhlídky.
Dál cesta spíše klesá až k horské salaši. S Tívou si vzpomínáme na výlet s Pepou Kulhánkem a neomylně nás to vtahuje na terasu. Jen dosedneme, už je u nás starší paní domácí. Aniž by se nás na cokoliv zeptala, nalije nám každému panáka místní pálenky. No, nelze to odmítnout.
Dáváme si pivko či limonádu a pokračujeme v cestě. Ta nás zavádí do soutěsky, kterou teče přítok Isaru. S bezpečností si tu překvapivě hlavu moc nelámou. Úzké chodníčky bez zábradlí vedou přímo nad vodou. Ve spodní části potkáváme dvojici se psem. Mladší paní cesta evidentně nedělá dobře a celá se klepe. Ptají se nás na náročnost trasy, ale nakonec se obrací a jdou spolu s námi dolů.
Ledva opustíme soutěsku, přichází krátká a rychlá bouřka. Schováváme se pod stromem a jsme rádi, že už nejsme v soutěsce. Nebyl by to příjemný zážitek. Déšť naštěstí rychle utichl. Vracíme se na místo, kde jsme spali. Vaříme jídlo a balíme se na cestu zpět. Před odjezdem dáváme ještě rychlou koupel ve studené řece. A tradá domů. Mako bravurně zvládá průjezd rozkopaným Mnichovem. Za hranicemi se mění za volantem s Tívou. Před půlnocí jsme šťastně dorazili domů do Jablonce.
Hanka a Tíva