V září se vrchol sezony na divoké vodě již chýlil ke konci, navíc Alpy neskýtaly nejlepší průtoky. Po tréningu v Rakousku a Italském Tyrolsku následovala série dvou známých závodů na WW koncem září.
První bylo Lofer Rodeo - legendární tréningový večer, který kromě tréningu rampy a trati skýtá hlavně zábavu přihlížejícím, se odehrál v dobré atmosféře. Jede se za tmy a řeka je osvětlena barevnými reflektory. Ranní kvalifikace se jela za velmi špatného počasí, takže zmrzlé údy se značně projevily - nicméně postup do vyřazovací části závodu se počítá i ze 24 místa. V důsledku počasí voda stoupala, a bylo nutné v průběhu závodu pozměnit trať. Probojoval jsem se do třetího kola vyřazovací části, a vybojoval jsem tedy top 16 (9-16místo) v silné evropské konkurenci. Celý týden včetně závodního víkendu pršelo a na vršcích byl i čerstvý sníh, proto jsem se již těšil na teplo a sprchu v pokoji v Oetzu, kde se jelo AWP mistrovství Evropy hned týden potom.
ME Oetz
Tlak závodní atmosféry v průběhu mnoha závodů v celé sezoně činil přípravu přímo v Oetzu, musím přiznat, celkem frustrující. Počasí bylo přívětivé, ale příliš chladné na zajištění slušné vody, byla každý den nižší. Navzdory tomu, že za svou přípravu bych dal ruku do ohně, jsem měl v závodní ráno zkrátka blbý den - v obou jízdách jsem si rozhodil rytmus záběrů a na kvalifikačním sprintu už jsem časy nestačil zachránit a umístil se na celkové 86 příčce. O elitní části závodu po postupu na hlavní trať může referovat postoupivší Honza Kolář. Jízdy celého úseku Wellerbrucke den po závodu bez výše zmíněného tlaku, tak byly z celého pobytu v Oetzu vlastně vodácky nejvíce uspokojující.
Zapsal Matěj Koudelka