Veltrusy - Memoriál Jaroslava Froňka staršího a NKZ (Národní Kvalifikační Závod); dvě akce přibližně měsíc od sebe na stejné trati; to byly dva poslední závody na divoké vodě v sezóně 2023.

Memoriál Jaroslava Froňka staršího ve Veltrusech

Memoriál hrál v tomto případě jakésy přípravné utkání pro NKZ a na účasti to bylo znát. Každý den ~240 startů, mezi nimi i nositelé 1. výkonnostní třídy (1. VT = TOP ~20 lodí v kategorii celorepublikově). Pro mne je tento závod i testem zda rameno, které jsem si zde vykloubil minulé jaro, vydrží pádlování na divoké vodě.

Do Veltrus přijíždím na páteční trénink v druhé půlce vyhrazeného času. K mému zklamání již ale stojí brány na sobotní závod takže mohu jezdit akorát na rozjížděcím úseku před startem, který se svou obtížností podobá Paraplíčku. Trať je postavena dle zákonu schválnosti a je na ní přesně ta kombinace při které jsem si rameno minulý rok poranil. Obě jízdy tedy hodně jistím, objíždím riskantní pasáže, vyhýbám se všemu co by mohlo vyústit ve vylehávání nebo vibrování ve válci. Všechny brány zajety, nicméně, mám příšerný čas který mne řadí na hranici spodní třetiny mezi startujícími singlkanoisty (31. ze 48). V sobotu večer přijíždí z dovolené Mako s Vojtou - v neděli tedy budeme mít zastoupení na K1 (Mako, Vojta) i na C1 (já).

Nedělní trať je na první pohled lehčí než ta sobotní, ale hned na ten druhý obsahuje několik záludných technických míst ve válcích kde je nutné dosurfovat přesně na rozhraní kde stojí povodné brány. V první jízdě mne chyba na jednom z tomto surfů stojí eskymáka díky kterému projíždím část trati hlavou dolů. Perou se s tím i Mako a Vojta, který si navíc v jednom z válců dává menší rodeo. Pocitově se zdá že je v branách hrozně málo místa. Objektivně sice mají metr na šířku, ale pulzující rozhraní tahající na všechny strany tuto vzdálenost omezuje na 20-30 centimetrů do kterých je nutné se vejít. V závěru jsem na tom ještě o něco hůře než v sobotu (32/44), ale vzhledem ke kvalitnímu startovnímu poli jsou body i tak slušné a stačí mi na potvrzení 2. výkonnostní třídy pro rok 2024. Vojta svým celkovým pořadím 70/122 dopadl z našeho oddílu poměrově nejlépe, vyjíždí 118 bodů a 2. VT pro rok 2024 rovněž obhajuje. Makovi však do 2. VT v žebříčku schází bodu cca 150 a 19 bodů za 99. místo mu bohužel nestačí. Bude se proto muset v dalším roce spokojit s VT 3+.

NKZ Veltrusy

V úterý po Memoriálu najíždím na svůj oblíbený model 2+1, tedy dva dny voda, jeden den běh/kolo/plavání, a tak pořád dokola. Semtam proložit kompenzační posilovnou, jednou za týden strávit celý den válením se v posteli a úspěch by měl být zaručen. Ve Veltrusech jsem mnohem více než v Jablonci a místní proto vtipkují že mi u kanálu zařídí poštovní schránku. Občas se ke mne přidá Vojta, kterému však počínaje zářím začíná povinná školní docházka, a tedy tolik času tréninku věnovat nemůže. V pátek před NKZ mám v rukách 20 hodin na kanále a jednu krysu na kajaku pod kanálem (ano, neumím pořádně eskymáka s kajakářským pádlem). Rameno sedí, technika šla od Memoriálu rapidně nahoru, akorát silově jsem tak 80/100. Chtělo to trochu dříve stáhnout objem aby tělo stihlo zregenerovat. Na NKZ kromě mne startuje z našeho oddílu pouze Vojta, který sice na kanále nestihl najezdit tolik času, nicméně, má vyjetou 2. VT.

Protože má být chladno a já jsem extrémně pohodlný člověk, zařídil jsem pro nás nocleh v "domku pro služebnictvo" který stojí vedle zámku Nelahozeves. "Nespi v kempu", říkal jsem si, "u zámku bude klid", říkal jsem si. Pořadatelé festivalu alternativní elektronické hudby (rozuměj techno) to ale viděli jinak. Ani 6 km vzdálenost nezabránila výkonným aparaturám v doručení nepřetržitého proudu zvuků připomínajících činnost výrobní linky do našeho apartmánu pátečním večerem počínaje a nedělním ránem konče. Po příjezdu na závodiště v sobotu ráno ale zjišťujeme že ani kemp nezůstal ušetřen. Zvuk se totiž nese pěkně po hladine Vltavy až sem a zpestřuje závodníkům rozjížďku před startem.

Sobotní trať staví Míťa z České Lípy. Soudě podle dvou vyjížděček ve stylu "esíčko" na válcích si jako inspiraci nejspíše vzal paralelně probíhající mistrovství světa v Londýně. Trať je po technické stránce opravdu náročná a červené terčíky s číslem 50, značící neprojetou bránu, jsou k vidění i u závodníků koketujících s českou juniorskou reprezentací. Při své první jízdě se opakovaně vracím do obou ze zákeřných esíček, fotograf na břehu vtipkuje že trať se jede shora dolů a ne naopak. Vojta se v první jízdě rovněž vrací a připisuje k času 16 trestných vteřin. Ve druhé jízdě jsme to ale oba pojistili a čas máme mnohem lepší. Stejně tak to ale dělá zbytek startovního pole. Vojta končí 91/121 bez bodu a já 37/58 s osmi body.

V neděli mám lehké déjà vu Memoriálu. Trať se zdá opět lehčí než v sobotu, ale brány stojí opět hodně na rozhraních. Na rozdíl od předchozích tratí ale tato obsahuje dvoje brýle, tedy dvě vyjížděčky na obou stranách jedné vlny. Do závodu to vnáší trochu více náhody, protože spodní brýle stojí na posledním skoku který se mění z válce na vlnu a pak zase zpátky. Někteří závodníci tak skončí při traverzu mezi branami "zabaleni" tvořící se roládou a jsou odtaženi deset metrů pod bránu. Zadarmo není ani přesaz ve střední části mezi válci nabízející několik variant průjezdu, ale žádnou bez rizika. Mnozí závodníci chybují při nájezdu a jsou zavlečení pozadu nebo bokem do válce bez rychlosti, což v nejednom případě znamená převrácení lodě. Vojta si v této pasáži dává trestné kolečko okolo minuté brány, naštěstí však hlavou nahoru. Mi se sice daří projet trať plynule (až napodruhé), ale často chybuji na rozhraních a 6 doteků brány mne odsouvá na 45. místo z 58. Vojta končí 106/121 a ve výsledku jsme oba bez bodu. Vše jsme ale ve zdraví přežili a můžeme se tak pustit do zimní přípravy abychom na tom byli za rok lépe.

Ahoj,

Ondra