Letošní zápolení na trati očima Radky Tkáčikové
Po loňském nezdaru se zlomenou lyží a následném objetí na půjčených, tvrdých a delších jsem se chtěla pokusit o repete.
Vše klaplo, koupila jsem prašanky od Zuzy Kocumový, dost ji jely, ale jsou na starém Salomou vázání, což já mám a ona už ne, tak je pustila dál. Moje Rossky jsou už docela poškrábaný a jaksi jsme to nestihla řešit včas.
Ráno v 6:30 vyrážím na MHD, staví mně před domem, neprší, hurá.
Jsem tedy na Bedřichově dříve než by bylo třeba, ale byl to nejjednodušší způsob. Bohužel zde už mrholí a intenzita se zvyšuje. U swixu domluva, že mně to namáznou, kdyby zůstal prašan, namažu si to sama, ale netuším jak je na Knajpě, využívám tedy možnost nevymýšlet něco sama. Není tu ještě fronta, za pár minut mám namazáno. Nechávám namazat mezi komorou na tuhý a klistr, když to nechám vychladnout, klistr se neroztáhne, tak volím kompromis. Zalézám do stanu a divím se, že mám vše připravené, hic lyže zkusit, ale nechci je brát hned, ať to pořádně vychladne. Zkouším je už dost pozdě, tedy do startu mám luxusních 25 minut, jenže startuje elita žen a trat je uzavřená, takže zkouším jen na krátkém úseku, přijde mně to trošku ostřejší, odraz není tutový, ale….podmínky jsou tu vždy jiné, nahoře to může být jiné….
Startuji z 3.vlny, beru si větrovku na kombinézu, ten déšť mě nepřesvědčuje, že to chci jen jen v kombinéze. Za chvíli je mně pěkný horko. Moc prostoru nemám, někdy se pole roztáhne lépe, ale nějak stoupám k Rozmezí. Stále doraz není úplně nejlepší, ale také nejedu moc svým tempem, neustále přeskakování ze stopy do stopy, rytmus žádný. Dost se na tom melu, trat není pevná, ale stejná pro všechny. Kasárenská strašně pomalá, vůbec to nejede, předjíždí mně ve sjezdu i štíhlejší dívka, jí to jede lépe, ale jinak mně předjíždí spíše těžší chlapi, takže srovnání jak lyže jedou není objektivní. Na Knížecí, kterou mám ráda se v rozbité stopě kolébám…jedu pomalu, blbě….Koukám na hodinky a vidím děsivý průměr. Na Promenádní už podsmekávám celkem nepříjemně, ale stále by na tom šlo jet, dostat se trochu do tempa, zabrat. Na Smědavě zastavuju u servisáka Swixu. Což jsem nikdy neudělala, kromě loňska na půjčených lyžích. Nechávám namazat komoru až na hranici tuhýho, stoupá to teď luxusně. Ale už nic nezachráním. Jedu prostě zoufale.
Čas 4:24, o hodinu pomalejší než v 2018, kdy jsem se do JI50 vrátila s číslem po úrazu, roky po úrazu jezdila jako trasér nevidomých, hodina navíc je prostě strašně moc. Za daných podmínek bych brala i o půl hodiny lepší čas, než jsme jela, ale toto je ostuda. Za celý závod jsem se v rozbitý stopě nesrovnala, ale rozbitou ji kromě elity měli všichni. Lék na trudomyslnost se nalezl ve stanu, kde letos prvně točili i pivo místo nudných Birellů v plechu. Hledáme a potkáváme se tu s kamarádem, má tu svoji partu, již mají na stole několik kelímků, další závodníci jim už nosí své lístky na pivo….za chvilku je před námi hezký plastový komín a to se snažíme nechat si dotočit již do použitých kelímků. Myslím, že jsme se tu propili tak do půlky 6. Vlny než jsme se rozpustili. Těžko říct, zda se organizátoři nevrátí k Birellům, když viděli ten mejdan.
Skoll Radka Tkáčiková
Foto z cíle :-)
