
S Muskou spolu jezdíme už pár let na lyžích a když mi vyprávěl o jeho pádlování a že mi může půjčit kajak, zašli jsme na přehradu a zkusili to. Protože jsme oba nadšenci, vyrazili jsme asi za nejhoršího počasí. Navlékli neopreny, počasí jsme neřešili a mně bylo po prvních pokusech jasné, že mám i sport na léto.
Začali jsme chodit na přehradu a trénovat eskymáky.
Později jsme se z přehrady přesunuli na Paraplíčko, kde mi Muska vysvětloval systémy náklonů, vracáků atd. Nakonec jsme se rozhodli, že vyrazíme na jednodenní trip do Veltrus a Tróje. Nebyl jsem si moc jistý a leccos mě překvapilo, ale byl jsem totálně nadšený.
Posledním poježděním loňské sezóny byl pro mě Hamerák. Tato akce mé nadšení potvrdila, i když prostředí ani voda nic krásného, já si jen užíval překonávání dosavadní sjeté obtížnosti a překonávání této hranice. Po opravdu poctivém sobotním ježdění následovala méně vydařená neděle, krysa na poslední kaskádě a s ní první vodácké zranění. Se sezonou byl pro mě konec.
V zimě jsem se věnoval opět lyžím a proložil to pár tréninky eskymáků v bazéně, musím na nich ještě hodně zapracovat.
A teď již první letošní pádlování. Vody bylo dost a tak jsme se v neděli 4. 4. rozhodli vyjet na Kamenici. Sraz jsme měli klasicky u loděnice a vyrazili ve složení: já, Muska a Albi. Původním plánem bylo, že pojedeme Kamenici z Jesenného do Spálova. Když jsme dorazili na místo, popíjející vodáci v místní hospodě nám poradili, ať nejdříve vyrazíme na Riegerovku. Pádlování předcházel asi půlhodinový výšlap s kajakem na rameni, kdy si mnozí z nás postupem času neodpustili nějakou ostřejší poznámku, protože naším cílem nebyla turistika, ale pádlování.
Já jakožto největší začátečník z výpravy jsem nastupoval o kousek níž než kluci a tak jsem si odpustil první válec. Ani Muska ani Albi s nim však problém neměli a už jsme byli všichni tři ve vracáku. Muska mi dával instrukce jak projet první peřej, jednalo se o takové mírně klopené esíčko, ze kterého jsem měl trochu strach, zvlášť když to bylo moje první letošní ježdění. Pro kluky, jako zkušené vodáky, to byla pohodička, ale nadšení jsme byli všichni. Následovalo ještě pár podobných míst, až jsme se ocitli před posledním malým skokem, který se mi stal osudným. Nebylo to nic obtížného, ale místo abych si najel mezi dva kameny a v klidu to sjel, nějak jsem zazmatkoval a na hraně si najel bokem na kámen po levé straně. Ten mě otočil, následoval jeden ustrašený eskymák a už jsem plaval. Potom zbýval jen dojezd do Spálova k železniční zastávce, odkud jsme pokračovali do Jesenného. Na zastávce nás Muska poučil o cestování s kajakem ve vlaku, kajaky provázal neskutečným stylem, až z toho vzniklo „jednozavazadlo“, za které jsme měli velice ušetřit!
Hned jak přijel vlak, začaly první hádky, místní postarší paní, která si jela zřejmě na chaloupku doplnit zásoby, se totiž nedokázala smířit s tím, že to opravdu s kajaky ve vlaku myslíme vážně. Albi se toho nebál a sunul naše jednozavazadlo dál do chodby, až paní div nespadly termosky. Moc si nás neoblíbila, nakonec však uvolnila prostor a my mohli s velkým smíchem pokračovat dál. Strojvůdce i průvodčí nám fandili, takže jsme nakonec jeli zadarmo. Po Muskově rychlé mandarince jsme pokračovali Kamenicí. Neměla tolik vody, ale později přišly zajímavější úseky, za zmínku stojí válec, na kterém se kluci vyblbli a vymýšleli věci, které jsem moc nechápal. Slalomářský úsek jsem projel, aniž bych postřehl, že je to ono. Po upozornění na „Žábu“ jsem ji projel s respektem. Albi mi to promine, ale nemůžu nezmínit jeho akrobatické kreace při vylejzání, kdy nás všechny pobavil. Pak už zbývala jen cesta domů.
Honza Drbohlav
Hamerák 2009 from rzph on Vimeo.
Bookmark/Search this post with
Komentáře
4 Komentář odeslán