Vyrazili jsme na Vavřinec ve složení Robert, Libor, Mako a Zvářič
Martin vyrazil už v sobotu a účastnil se závodu ČPV, kde skončil na krásném 13. místě. Příště si prý bere lepší loď.
V neděli jsme se setkali v Toušicích, naložil jsem ostatní a vyjeli jsme nahoru. Při finálním oblékání Libuna zjistil, že mu chybí šprajda. Neuspěli jsme u ostatních vodáků, musel se pro ni otočit znovu do Toušic. Na vodu vyrážíme s polednem, jedeme v podstatě sami. Krásný podzim, sluníčko, ořechy, zlaté listí. Dvakrát stavíme na občerstvovačce, aby si Rob mohl protáhnout nohy. krásná voda. Závěr k Toušicím se zdá být nekonečný. V kaskádě leží podélně uprostřed megakmen, byl již včera, tvrdí Martin a ukazuje pod pravé podpaždí, kde ho potkal. Prohlížíme, další dřevo připlouvá a odplouvá. Martina v prvním nájezdu zastavujeme, ve vstupním válci se motá obrovský kmen. Jede tedy chicken line pravem po skalách. Strom se nakonec usadí u strany a můžeme jet. Plán jasný, boofnout, najet k pravé straně a zprava do leva do největšího hupu, z něj vypadnout do leva, objet kámen a při levu dojet dolů. Jak řekli, tak udělali. Já tedy líznul lehce spodní kámen, za to Martin každou další jízdou předváděl dokonalejší stopu. Když jsme se vyblbli, doklouzali jsme do cíle. Robert s Martinem zapadli do družného hovoru s pořadateli, měli výbornou nakládanou zeleninu a pěkná trička. Pak už jen zabalit vyzvednout auto a hurá k domovu. Vavřiňák mě po několika letech opět příjemně potěšil.
Zapsal Mako
Výsledky sobota:
Martin v chicken line
Úklid v hlavní lajně
A jedeme
