Výprava za alpskou vodou ve složení Křapík, Jarda, Tíva a Mako
Kam letos vyrazit? V Alpách déšť a povodně, na Slovensko kluci nechtějí a do Norska daleko. Naštěstí se týden před odjezdem ustálila předpověď a začala slibovat sluníčko od čtvrtka do neděle pro celé Rakousko. Teď jen vybrat řeky s normálním stavem a s možnostmi našich schopností. Na rozjetí Lieser, výstup na Triglav, odpočinkově Sáva, pak něco v půli Rakouska a na závěr něco na severu.
3.7.2024 středa
Křap má narozeniny, sláva. Od rána balím a plánuji. Jardův Chrysler má rozebraný motor, chystám Sharana. Nestíhám už opravit stahování okénka, tak mě Tíva následující vedra proklíná. O páté máme sraz u Jardy, letos má překvapivě zabaleno a nachystáno od 15h. Dopékám Křap a Jardovi narozeninovou bábovku, dobalíme, koupit pečivo a se 45min zpožděním jsme na kopci. Doložíme věci, sjedeme k loděnici pro lodě a pádla a s 19h opouštíme Jablonec. Tíva s Křap rozjíždějí mejdan, Čert a vínečko teče proudem. Cesta rychle ubíhá, jedeme bez zácp. V Rakousku prší a bouří a chvílemi musíme značně zvolnit. Pod most na Lieseru dorážíme ve 2 ráno s koncem deště. Bábovka, panák a dobrou noc.
4.7.2024 čtvrtek
Ráno vyspáváme a slunce nás vytahuje ze spacáků. Voda hučí, že ani není slyšet doprava z mostu. Řeka se tváří líbivě. Přesouváme se na nasedačku pod Gmündnem. Převážím auto pod Seebach pod slalomku a na kole zpět. Nahoře opalovačka a mírná nervozita. Tíva má nové pádlo, podruhé v ruce, jsem zvědav. Galasport mu ho vyrobil akorát do ruky, jede a eskymuje na výbornou. Po 1km dorážíme k přírodnímu stupni s ostrovem, prohlížíme levé rameno, druhé je zarovnané velkými kameny. Vlevo dvě plotny, dámská cesta, kudy jedou kluci. Na Barikádě jedeme pravem, musíme trefit průskok mezi 2 kameny, skočit do bublin, náklon vpravo a esíčko do hlavního proudu. Krásně to vyšlo. Tíva si pro svůj první eskymák vybral kataraktíček, kde nedává optimální průjezd a na poslední hraně se zasekává kolmo na proud mezi dva kameny. Ihned přepadává pod vodu, trochu ho to mlátí až nakonec vymele ven z hrázky. Bravurně zvedá s úsměvem od ucha k uchu. Míjíme spaní a vyhlížíme plážičku na sváču. Na závěr nás čeká Lieserschlucht/slalomka. Stavíme pod mostem a prohlížíme. Vstupenka z leva do prava a na střed, vyhnout se válcům. První jede Jarda, drží lajnu. Tíva na rozhraní s květáky bleskově eskymuje a pokračuje dál. Křapíkovi se nechce, před lety jsme tu plavali, ale jedeme s přehledem. Schluchta je plná vody, nádhera, vlny, sem tam objet válec, zavěsit si. Druhé kolo slalomky jedu jen s Jardou na kajaku, naštěstí se Tívova loď a pádlo chová podobně mé slalomce, je to radost. Jarda nedotahuje jeden přejezd a končí bokem ve válci, KRYSA! Pochytáme v prvním vracáku a dojíždíme bez komplikací. Koupelí se loučíme s Lieserem a přes Villach a Podkorenské sedlo přejíždíme k Sávě Dolince na vytipované odpočívadlo u mostu. V sedle nakoukneme k muzeu vojenské techniky, ale už je zavřeno. U mostu v pohodlí na lavičkách vaříme, paříme a plánujeme další den. Spíme za vodou v nedalekém lese vedle seníku.
Lieser: Gmünd - Lieserschlucht 16km WW III-IV 34 m3/s
Vidíš Tívu?
Lieserschlucht
5.7.2024 pátek
Ačkoli jsme se dohodli, že vstaneme v 6h na budík a rychle vyrazíme, úplně to nevyšlo. Na parkoviště Aljažev dom pod Triglavem přijíždíme před 8h, cena 25EUR nám trochu vyrazí dech, ale balíme a vyrážíme vzhůru do sedla Luknja. Bohužel se nám podaří sejít z cesty a protloukáme se lesem. Trochu vedro. Na cestu se napojujeme až když vidíme do sedla. Tam malá svačinka, dozvídáme se, že výstup na Triglav komplikují ledové plotny. Hrdině nastupujeme do ferráty směr vrchol. Stále počítám čas a nějak mi nevychází čas rozumného návratu. Když nastoupáme do cca 2000m a přelezeme dvě místa bez jištění (vzaly si hory) se rozhodujeme to otočit. Zamáčkneme slzu a s velkou opatrností klesáme zpět do sedla. Vršky se zatáhly do mraků a říkáme si, dobře jsme udělali. Něco zobneme a stoupáme opačmým směrem na Bovški Gamsovec 2392mnm, zde by se také nějaké jištění hodilo, ale když tu pobíhají kozy, nebojíme se. Z vrcholu v mraku se nám párkrát otevře výhled, mají to tu moc pěkné. K autu to máme 1400 výškových dolů, sype se to, sněhové pole, kopce nádherné. Triglav už nezahlédneme, ale sněhu je tam vidět dosti. Sestupová ferrata je vidět přes údolí, po tmě by se nám tam opravdu nechtělo. V 19h uondaný docházíme k autu a zmůžeme se akorát na přesun zpět na naše odpočívadlo. Koupačka v Sávě a zasloužená večeře nás uspává opět v lesíku u seníku.
Cíl nad hlavou
Triglav
Na vrcholu Bovški Gamsovec
6.7.2024 sobota
Dnes máme v plánu Sávu Dolinku, odpočinkový program. Přejíždíme pod přehradu k mostu Breg - Zasip. Auto převáží Jarda, parkuje v Globoko a vrací se zpět na kole, jede po levém břehu, protože cesta tam přes Bled byla utrpením. Než Jarda dojede, jdu si ozkoušet jeho loď do peřejky pod mostem. Vody je míň, než když jsem tu byl naposledy. Zdravím několik rafťáků. Jarda doráží, obídek a vyplouváme. Pilujeme závěsy, surfujeme, prostě pohoda. U kempu Šobec je dvoustupňový stupeň, nahoře s pěkným válcem. Jediný Jarda se ho nebojí a najíždí doň. Najednou ho to sežere a drží, snaží se eskymovat a vybojovat, ale nejde to a už se dupe ven. S Barikádou jen nevinně přejíždíme přes jazyk ale slupnout se nedáme. Pokračujeme na soutok s Bohinjkou, kde dáváme koupačku a sváču. Dále následuje úsek plný skal a kamenů v řece, trénujeme průjezdy a závěsy v krásně čisté vodě. Vysedáme za kempem pod mostem u rafťáků. Cestou zpět pro kolo dobíráme vodu na hřbitově v Mošnje a přesouváme se na naše oblíbené odpočívadlo. Chceme uvařit a přesunout se dál, ale nakonec zůstáváme. V noci prší a tak konečně využíváme seník.
Sáva Dolinka: Breg - Globoko 15km WW II-III 18 m3/s
7.7.2024 neděle
Seník pro 4 nebyl úplně optimální, trochu jsme rozlámaní, ale už je krásně. Rychle balíme a míříme zpět do Rakouska na řeku Mur. Ta je v údolí mezi Katschbergskými tunely, první objíždíme přes sedlo, kde je opravdu hnusně, 12st a déšť. Nasedačka je v Tamswegu u hřišť, nepohoda přešla a vykukuje slunce. Převážím auto do Predlitz, píšou že se vysedá u mostu po schůdkách, kroužím na kole z jedný strany na druhou než to vykoukám. Šlapu zpět, bohužel vlak nevyšel do našeho časového okna. Mur začíná poklidně, pamatuji si jeden divočejší stupeň, kde Jarda kdysi plaval, uvidíme. Kochačka se pomalu sklápí, pěkné vlny a je i kde si zavěsit a poblbnout. Vlny se zvětšují a zatáčka mi přijde povědomá. Stupeň v Madlingu před námi. Stavíme na pravo, jdu to prohlídnout a nafotit kluky. Voda tvoří levotočivou zatáčku a končí stupněm s válcem přes celou řeku, průjezd je uprostřed a nebo zcela vlevo. V nájezdu je pěkný rozhazovací kámen. Vybírám klukům průjezd středem a ukazuji jim cestu. První Jarda, skvěle najíždí, na hraně ho to ale hází do levíčka mimo jazyk pěkně do válce, přiboofnul, na chvilku zmizel a v pohodě vyjíždí. Tívu to při výjezdu z tišiny strhlo, ještě bere ten kámen, ale drží se v proudnici a ta ho přesně navádí do jazyka ve stupni. My na Barikádě nechceme podcenit malý výjezd, traverzneme do středu proudu a makáme dolů, stejně jako Jardu, o trochu víc, nás to odhazuje vlevo a prolítáváme pěkně středem válce. Na rozjetou loď neměl válec šanci. Nikdo si to nechce vynést na repete, pokračujeme dále. Pěkné vlny a pohoupání. Čeká nás ještě esíčko v Kendlbrucku, stavíme v nájezdu, shora to vypadá jen na nějaké vlny mezi skalami. Kluci jedou středem, Jarda náhle mizí ve válci, ale za okamžik je venku, Tíva válec řeší super rychlým eskymákem. My najíždíme levým středem, válec míjíme a vysokýma vlnama vyjíždíme ven. Před koncem potkáváme super serfovací místo na Barikádu, klukům se do něj nechce, Křap se těší na melouna, párkrát pojezdíme a vysedáme za mostem. Po celém náměstíčku necháme osychat hydro a ládujeme se nejdřív rybičkama a sladkým melounem. Sedíme u kašny s obrovským kameným blokem. Zabalit a jedeme se podívat na ferratu v údolí Turrachu, necelý kilometr odsud. S Tívou nám to nedá a celou ji prolezeme, trochu to po dešti klouže, ale pohoda. Pěkný průlez soutěskou nad vodou, kam se pak jdeme vykoupat. Přejíždíme na spaní u Lammeru. Jarda udělá oheň, dáme baštu a uleháme doufajíc, že nebude pršet.
Mur: Tamsweg - Predlitz 16km WW III 35 m3/s
Stupeň v Madlingu
Vlna akorát pro Barikádu
Ferrata Turrach
8.7.2024 pondělí
Noc jsme zvládli za sucha. Přesouváme se na perlu na závěr, Koppentraun. Kolo necháváme v Obertraunu u mostu a jedeme do Bad Aussee k nádraží na nasedačku. Vody je trochu nad limit, stav mi přijde povědomý z loňska. Pozvolna se rozjíždíme, sjíždíme jez po šupně. Tíva a Křap jsou plni obav, Tíva byl na prvním zájezdíčku, kdy tu Vašek rozbil loď a Křap viděla nedávno fotky, uklidňuju je, že vody je mnohem míň. Peřejky přidávájí na kvalitě, spád se zvyšuje, pořád se ptají, jestli to bylo to místo. Po další výživné peřeji, kde se už člověk nenudí, stavíme u prvního místa, kataraktu jménem Viděná. Prohlížíme, špekulujeme nájezd. Nahoře proskočit středem mezi skalami, stáhnout se vlevo, pak zleva přes stupínek do prava, objet středový kámen a zpět do leva na střed a prát to levem kolem posledního kamene. Stavíme fotografa a záchranu. Jarda pln soustředění frčí podle plánu. Tíva si nahoře pomáhá nájezdem přes kámen vlevo a krásně drží stopu až dolů. Křapíkovi se moc nechce, ale nechá se přesvědčit důsledným naplánováním průjezdu. Stojíme o hrázku výše nalevo, musíme na pravý střed, loď hbitě otočit a trefit se do průjezdu mezi skály, pak zajet do leva. To se nám podaří, jen jsme si dali pod hrázkou ještě závěs vpravo a pak až přejezd. Do kataraktu se rozjíždíme co nejvíc napravo, aniž by jsme chtěli, lížeme pravý břeh, ale loď se stáčí po špici kam má, uf, prostřední kámen lehce ohladíme bokem a makáme do výjezdu. Vlna na poslední skále je ale silnější, neprojíždíme přímo, hází nám špičku do minivracáku a stojíme dole. Křap vyskakuje a vší silou mě drží v tom vracáčku, voda do mě rve, křičím, ať loď pustí, nechce, znova, prosím, bojí se o mě, pust pust. Konečně jsem volný, otočím se a s proudem sjíždím do velikého vracáku. Křap plná emocí a adrenalinu nepopsatelně komentuje své zážitky a předvádí scénický tanec, jak to nazval Jarda, aby to ze sebe dostala. Už se zas směje a pokračujeme k místu zvanému Neviděná. Stavíme u hrany nájezdu. Jdeme prohlížet. Jak je málo vody, není tam lajna na Barikádu ani pěkná na kajak. Široké řeciště plné kamenů a skal, pár stromů, uprostřed v rozumné lajně bohužel sifon. Celé se to stahuje doleva na skálu, od které se voda odráží doprava do průjezdu z kteréhož lze ještě jedním průjezdem odbočit do leva. Přenášíme, ale když jsme před skálou, Tívu prosím o kajak, takové pěkné místo se musí sjet. Jarda, že počká, jestli se neutopim, pojede též. Tíva čeká s házečkou, Křap fotí. Projedu si oba průjezdy, nádhera. Jardovi signalizuji a frčí dolů. Následující pasáž se dost podobá Viděné, opět skála, tentokrát pěkně nakolmo, uprostřed průjezdu. Pravý průjezd stejný jak nahoře, prostě se tam musíš nacpat. Levou stranou mi to přijde přímější, když se přejede jedna mělčí hrana, následuje metrový skok do metrového průjezdu do válce plného bublin. Tato cesta nám vyšla. Tíva se snaží procpat doprava, ale nájezd není optimální, kámen ho hází vlevo do stejné stopy jako my. Jarda poučen pohlídá průjezd do prava bez ztráty květinky. Pokračujeme dál pěknou čtyřkou, o vlny a kličkování mezi skalama není nouze. Křapik na špici vřeští, asi blahem :-), ale pádluje bezvadně. V klidnějších místech stavíme na vydejchání a focení, někdo se i ptá, kdy už to skončí? Obtížnost pomalu klesá a mně začíná být jasno, že konec zájezdu je tu. Zleva přitéká přepad z krasových jeskyní a kousek dál jsou z levého břehu vyvěračky, pěkně ledové. Podjíždíme most a míjíme vodočet. Dojezd ke kolu je dlouhý a musíme dávat pozor abysme nezadřeli na suchu na štěrkovištích, ještě jeden ostrov, jedeme vpravo a jsme u našeho mostu. Všichni jsme rádi, že jsme ve zdraví dole. Jarda po svačince vyráží na kole pro auto, my sušíme a relaxujeme na sluníčku. Po příjezdu vše vyložit, přerovnat a zabalit. Něco teplého na cestu tradá dom. Cesta odsejpá a o půlnoci jsme doma.
Koppentraun: Bad Aussee - Obertraun 11km ww IV 97cm
Viděná
Neviděná
Nájezd k Neviděné
Peřej pod Neviděnou
Ahooj na vodě!
Zapsal Mako
