Tak poté, co se se mnou pan Word v čele s panem Sponkou přestali bavit, ještě jednou. V sobotu 25.5.2013 se ráno scházíme u loděnice ve složení Kolda s Álou, Michal a já a po náročném nakládání, kdy musíme vzít z nadrozměrných zavazadel pouze dvě pádla a zbytek tvoří jen spousta oblečení, jídla, židliček a alkoholu vyrážíme na dvoudenní turnaj, který se koná v Praze v Braníku. Auto naložené až po střechu, ještě se stavujeme u Honzy pro pádlo a pak na benzínce. Z Jablonce vyrážíme v 8:03, tedy 3 minuty po zahájení informačního temleaders meetingu. Za 57 minut máme pískat nějaký zápas. Jediné štěstí je, že předsunutá hlídka ve složení Mako a Vašek s rodinou jsou již od večera na místě. V Mladé Boleslavi začíná pršet, tak zvažujeme, jestli to neotočit.
Chvíli po deváté dorážíme do středu celé kanoepolové galaxie pro tento víkend. Na místě se potkáváme s Markétou a Romanem, kteří se dětí na víkend zbavili k rodičům. Pak jdeme zjistit, co že to vlastně pískáme za zápas. Mako s Vaškem byli usazeni k počítači a zapisují výsledky, zatím co borec stojící v houpající se veslici upevněné vedle jednoho ze tří hřišť píská zápas. První pohled celkem děsivý, ty lidi to tu opravdu berou ve většině případů vážně.
V 10 se jdeme podívat na první zápas naší skupiny, ve které jsme 3 týmy. Kromě nás ještě maďarský KSI a Leipzig II. Celkem pěkný, shodujeme se, že proti Leipzig II bychom snad výhru uhrát mohli, s KSI se uvidí. Pak střídavě smáčeni dešťovými přeháňkami, které se prodlužují, čekáme až do dvanácti na náš první zápas.
První a poslední převlékání do suchého hydra při teplotě 10 stupňů. Před zápasem se jdeme trochu rozhýbat a rozházet. Pak nastupujeme na třetím hřišti proti KSI. Jak se slušně říká, že jsme dostali na prdel jak malí? Prostě taktika nemít taktiku nevyšla, KSI nepřekvapila a do brány nám padal jeden míč za druhým. Chvíli po začátku zápasu mi u naší brány jeden z protihráčů dlouhým nápřahem na střelu nabídne míč až pod nos, tak mu ho rukou vyrážím, což rozhodčí oceňuje žlutou kartou. Tak tam tak všichni sedíme a koukáme na rozhodčího a rozhodčí na nás a znova mi ukazuje žlutou kartu a tak se to chvíli opakuje to koukání jeden na druhého, než nám někdo řekne, že to znamená na dvě minuty ven. Tak jsme zase o něco chytřejší.
Přesilovku celkem ubráníme, ale pak je to zase bída. Kolda na nás řve z brány, když obranou opět někdo prokličkuje a střílí nám dalšího góla, že takhle by to teda nešlo a vymýšlíme taktiku, ale moc to nejde. V prvním poločase jsme snad gól i dali, ale to bylo snad jediné, co se nám povedlo. Prohození stran a gólová smršť KSI pokračuje. Nepamatuju si, kolik to dopadlo, ale zářný to zrovna nebylo, i když jsme v druhém poločase asi ještě jeden nebo dva góly přidali, KSI jich stihlo trochu víc.
Tak jdeme zase z vody, ohřát se čajem s rumem, který nám holky uvařily. Opět začíná lejt. Ve 13:30 nastupujeme k druhému zápasu skupiny. Proti Leipzig II si docela věříme, takže po rozcvičce se v dobré náladě dostavujeme na hřiště číslo 3 a snažíme se o změnu nelichotivého stavu.
Vymyšlená taktika opět selhává, i když to není tak hrozné, od začátku doháníme ztrátu. Hrajeme, co to dá, za mohutné podpory naší fanouškovské základny, ke které se během přestávky přidala i Verča a družstvo posílené o další podporu v podobě Míry. Sehráváme o něco lepší zápas, který bohužel prohráváme v posledních vteřinách, kdy nestíháme ubránit protihráče před bránou a dostáváme symbolicky poslední hřebík do naší rakve. Nálada nevalná, diskutujeme přechod na hraní kuliček, jdeme z vody, vylepšujeme taktiku.
Pak jdeme na pivo a jídlo do hospody, další zápas zatím v nedohlednu, tak diskutujeme dosavadní výkony a probíráme všechno možné při čekání na objednané jídlo, když přichází zpráva, že za čtvrt hodiny hrajeme. Objednávku jídla stornujeme a na místě zůstávají jen holky a jdeme znovu do mokrého hydra.
Krátká rozcvička a nastupujeme proti pražskému týmu. Silově je přehráváme, taktika celkem funguje, i když stále má své mouchy tak máme v prvním poločase nadvládu nad hřištěm. Hlavně z breaků jsme dost dobří. Kajakpolista, který nikdy nezažil ten pocit staženého zadku při rozjezdu do nějaké z mnoha výživných peřejí, které má většina z nás za sebou, jen těžko dokáže vyvinout takovou rychlost na pár metrech. Po prvním poločase měníme strany s lehkým náskokem nad protihráči.
Celkem se nám vyplácí trénink strkání do vody, protihráči tam padají jako hrušky a často jim po klidném odehrání míče musíme ještě pomoci zpátky na hladinu. Celkově mě překvapilo, že úroveň eskymáckého obratu není zvlášť u střední a nižší výkonnostní skupiny nějak vysoká, ale morál docela mají, to se jim upřít nedá, tak dlouho bych asi pod vodou nevydržel čekat, když bych neuměl eskymáka, než mi někdo přijede pomoct. V druhém poločase si upevňujeme náskok a soupeři prakticky nedáváme šanci u naší brány, čímž se ujišťujeme, do jaké výkonnostní skupiny zhruba patříme, a zajišťujeme si, že nebudeme poslední. Celkově by šlo zhodnotit zápas slovy: „Udělali jsme hodně chyb, ale oni víc.“ Navíc skóre 2 prohry a 1 výhra už není tak hrozné.
Po zápase se vracíme do hospody, shodujeme se, že nám ta piva prospěla, dáváme si pozdní oběd, další piva a pak čekáme na náš poslední zápas, ke kterému nastupujeme až kolem půl sedmé proti družstvu pražských slečen do 21 let, který jsme překřtili na „Teenky“.
Další rozcvička na rozmrznutí a jdeme na čtvrtý a poslední zápas dnešního dne. Na začátku se domlouváme, že je nebudeme strkat do vody, čímž přicházíme o jednu z našich metod, které mezi protihráče vnášely strach a nejistotu.
Z počátku hrajeme trochu rozpačitě, jelikož máme o křehká děvčata strach, ale po první gólu zápasu, který nám chladnokrevně střílejí do brány, na to zapomínáme a začínáme hrát. Nejdříve vyrovnáváme a poté, po několika rychlých ukradeních míče u střední čáry, které trestáme samostatnými úniky a góly si začínáme zápas užívat. Domlouváme se, že pokud by došlo k samostatnému úniku, tak nebudeme dávat góly a budeme se snažit spíš natrénovat akce před bránou. Po prvním poločase máme náskok kolem dvou gólů a po výměně stran pokračuje naše smršť.
Holky bojují i v druhé polovině statečně, ale šance mají mizivé, na čemž se možná projevuje i únava z předcházejících zápasů, takže jim, možná i zásluhou větších listů pádel ujíždíme vždy během dvou až tří záběrů a zápas prakticky ovládáme. Druhá výhra, což nám před noční párty zlepšuje statistiku, i když z pohledu hráče tak hodnotná nebyla, protože to byly holky a chyb jsme dělali stále mraky.
Po zápase asistujeme u vytahování rozhodcovského stanoviště z vody. Je to neuvěřitelné, ale jednomu rozhodčímu se podařilo převrátit malou veslici pro šest lidí, což se zdálo skoro jako nemožné. Ihned po tomto činu, kdy se celý vykoupal ve studené vodě, naskakuje do kanoe a kdesi mizí. Neuvěřitelné je, že se rozhodčí ani nepokusil zvedat, hnedka krysil. Veslici se díky přidělaným banerům nechce ven, takže nejdřív aplikujeme hrubou sílu v podobě tahání autem na házečce a v zápětí používáme mozek a nejdříve sundáváme banery a pak ji s podstatně nižší námahou vytahujeme ven.
Večer se vylepšuje počasí, prakticky ihned po zápase začínají koncerty dvou skupin, u kterých si užíváme točené pivo, výborné grilované maso a hermelíny a bavíme se s protihráči. Po kapelách nastupuje DJ, počasí se zlepšuje a obloha se protrhává, vychází měsíc. Končíme až v půl čtvrté ráno a jdeme se lehce prospat, před dnešními zápasy. Souboj s Terstem bude výživný, soudě podle jejich posledního večerního zápasu, který bez zaváhání opanovali.
V pět ráno je jasno, slunce svítí, DJ hraje, na chvíli se probouzím a zase usínám. V půl sedmé prý jedna z naštvaných hráček z Německa, která se nemohla pořádně vyspat, přišla k DJovi a vytrhla mu aparaturu ze zásuvky, čímž byla párty ukončena.
Před devátou mě probouzejí Honza s Michalem, že jdeme pískat zápas, o kterém mluvil Vašek s Makem. Tato informace ukazuje ale jako mylná a jdeme ještě na hodinu spát. Opět začíná pršet, což se nemění již až do konce našeho pobytu, stejně jako teplota, které byla asi 8 stupňů.
Po rozředění zbytkového alkoholu v krvi a lehké snídani nastupujeme po spíše symbolické rozcvičce v dešti proti družstvu z Terstu na hřišti číslo 2. Z počátku dostáváme několik gólů, které ale kompenzujeme na druhé straně. Bohužel nám Terst odskočil na dva góly ještě před poločasem.
Po poločase nastupujeme k našemu asi zatím nejlepšímu poločasu. Výborná defenziva s aktivním napadáním. Rychlé přechody do útoku. Daří se nám asi jedna z nejlepších akcí, kdy po úspěšné obraně přecházíme do útoku, vyjíždím si na levém křídle, Honza veze kus zpátky míč středem, odkud mi přesně do rukou nahrává a ještě, než se terstská obrana stačí rozkoukat, rozhodčí píská gól. Ač konečný výsledek byl optimističtější pro Terst, odcházeli jsme ze zápasu celkem spokojeni s pěknou hrou, ve které jsme minimalizovali nevynucené chyby.
Druhý den se vymyšlený plán zápasů malinko protahuje, připsal bych to především všeobecné únavě, které doposud nebyla řádně vysvětlena. Po menších zmatcích, kdy se nám má po čekání hodinu a půl přesunout zápas o další hodinu z dvanácti na jednu jsme malinko kyselí. Leje jak z konve, je zima. Honza to nakonec domlouvá tak, že teda od dvanácti budeme hrát. Protihráči jsou opět dívčí tým Prague Pirates Women. Vzhledem k tomu, že jim nikdo tuto změnu nedal vědět, tak k zápasu nastupujeme až v půl jedné, tentokrát po řádné rozcvičce. Abychom na Vltavě (teplota necelých 10°C) v dešti a větru neumrzli, museli jsme se hýbat.
Dívky vypadají opět křehce, ale strkat je prý můžeme. Začátek opět rozvážný až vlažný, vzhledem k našim gentlemanským povahám, ale když prohráváme už 2:0, se v nás probouzí přirozená touha po vítězství. Leč slečny hrají technicky lepší hru, než my a drží nás stále v šachu, takže na konci prvního poločasu stále prohráváme o dva góly.
Po výměně stran se sice hra moc nezlepšuje, ale snad máme víc štěstí, nebo je to možná přece o malinko lepší, takže stahujeme náskok protihráček a zuby nehty se snažíme vyrovnat, což se nám 2 minuty před koncem poločasu daří. Tyto poslední dvě minuty byly opravdu drsné, rychlé přechody do útoku, žádné servítky, zákroky na hranici pravidel. Nikomu se ale nepodařil dát rozhodující gól v normální hrací době.
Nastává úsměvná situace, kdy ani sám rozhodčí neví, co při remíze dělat. Chvíle dohadování, odpočinku a pak se domlouváme na náhlé smrti. Kdo dá gól, vyhrál. Přesně si to nepamatuju, bylo to dost vyhrocené, všichni do toho dali všechno. Proběhlo několik výměn v průběhu dvouminutového prodloužení, ve kterém se nakonec Vašek dostává do breakové situace on vs prázdná brána a ač v průběhu zápasu měla lepší statistiku proti naší střelbě prázdná brána, Vašek gól střílí a v prodloužení vítězíme nad Pirátkami 4:3.
Tato poslední výhra nám zajistila celkově 11. místo ze šestnácti týmů v kategorii LK2. Jediný český tým, který nás v naší kategorii porazil, bylo mužstvo Prague C + Trutnov. Pak už jen následovalo focení, balení, loučení a cesta zpátky domů, která byla zpestřená hned na začátku vybitou baterkou v autě, což se podařilo ale celkem rychle vyřešit.
Celkově bych hodnotil turnaj jako hodně povedený a hodně nám dal. Musíme trénovat přesnost nahrávek, obranu, střely na bránu, inu prostě všechno, z čeho se kanoepolo skládá. A taky to trochu zrychlit.
Obrázky pro nezúčastněné - signály na vodě: "Jsme v p..i" a následuje optimističtější "Jsme v p..i, ale vyhrabeme se z toho!"
Komentáře
2 Komentář odeslán