Výpravu na Soču na Husa Vám přiblíží Brouk níže.
Ve středu 4.7.2018 ve 13:15 hod. odjíždíme od loděnice v sestavě J. Koudelka, R. Pracný a já. Přestože je před svátky, je cesta přes Česko, Rakousko a Itálii (Predel) poměrně rychlá a tak ve 22:15 hod. přijíždíme do kempu Koren v Kobaridu, kde už je od neděle M. Koudelka s Lindou. V recepci je ještě otevřeno, tak se přihlašujeme, ale stan už nestavíme, dáme pivo a spíme pod širákem.
Ve čtvrtek 5.7.2018 po vydatné snídani postavíme stan na místě, které nám uvolňují odjíždějící návštěvníci. Kupujeme permity (3,- EUR/os/den) a odjíždíme na Soču do Srpenice 1, odkud jedeme všichni do Srpenice 2. Zde končí Linda a my pokračujeme do Trnova 1. Pravděpodobně vlivem únavy z řízení a nedostatku spánku Jirka na jedné z peřejí zaplave. Přesto ale pokračujeme všichni až na konec slalomky do Trnova 2. Po malém občerstvení a krátkém odpočinku jedeme já, Jirka a Robert ještě jednou ze Srpenice 1 do Trnova 1. Jirka s Robertem končí na začátku slalomky, já jedu až na konec do Trnova 2.
Stav na vodočtu Srpenica – Trnovo 1 14,9 m3/s, teplota vody 13,2 0C, obtížnost WW II-III. Stav na vodočtu Trnovo 1 – Trnovo 2 (Slalomstrecke) 13,5 m3/s, teplota vody 13,2 0C, obtížnost WW III-IV. Na obou úsecích je dostatek vody na kvalitní trénování rozhraní, řeka je přehledná a bez viditelných sifonů.
V pátek 6.7.2018 si dopoledne dáváme úsek Soči z Otony do Kobaridu. K nástupnímu místu je to asi 500 m s velkým převýšením. Cesta je ale upravená a se schody. Já s Matějem nasedáme ještě před koncem úseku do Otony a sjíždíme si dvě poslední peřeje a vstupní peřej s údajným sifonem pod levou skálou. Jirka s Robertem nasedají pod tímto místem. Na konci jedné z peřejí si Robert zaplaval. Svítí sluníčko a užíváme si to. Odvážíme se i najíždět do proudnice a zkoušet lopasit (viz. foto). Končíme u levého břehu pod Napoleonovým mostem v Kobaridu. Po obědě a krátkém odpočinku se Matěj s Lindou vracejí do Česka a já, Jirka a Robert vyrážíme na horní Soču. Nasedáme v Bunkerji nad jednou z obtížnějších peřejí na tomto úseku. Vody je na hranici sjízdnosti a tak s Robertem, než Jirka převezl auto, vybíráme optimální průjezd. Následně tento úsek sjíždíme, na rozdíl od cyklistů na nafukovačkách, bez problémů. U další peřeje nám žena na břehu signalizuje zkříženýma rukama nesjízdnost. Při pravé straně se to ale na krátkých lodích dalo projet a Robert si svoji dlouhou singlovku přenesl. Po klidnějším úseku následovala soutěska, kterou jsme si prohlédli cestou k nástupnímu místu. Za tohoto nízkého stavu mne překvapil vyšší rozdíl hladin u vjezdu do soutěsky. Přesto jsme všichni zvládli soutěsku s přehledem, včetně peřeje uprostřed, která byla za tohoto vodního stavu zcela neškodná. Pod soutokem s Korytnicí, která neměla vodu, potkáváme Anděla a paddlebordistku z Brna. Končíme pod mostem v Čezsoče.
Stav na vodočtu Otona – Kobarid 13,5 m3/s, obtížnost WW III-IV. Dostatek vody na kvalitní trénování rozhraní, řeka je přehledná. Stav na vodočtu Vodenca - Čezsoča 15,3 m3/s, teplota vody 11,8 0C, obtížnost WW II-III. Na tomto úseku je v rozlitých místech stav na hranici sjízdnosti, řeka je přehledná.
V sobotu 7.7.2018 dopoledne sjíždíme znovu úsek Soči z Otony do Kobaridu. A zase se u Roberta projevila únava z obtížného snášení singlovky k řece, protože asi 100 m pod nasedacím místem zaplaval. Tentokrát končíme u kempu. Jirka s Robertem na začátku zdejší slalomky, já na jejím konci na úrovni recepce. V obou případech vede cestička (schody) od vody do kempu Koren. Po svačině odjíždíme do Srpenice 1, kde jsou na břehu a v řece desítky vodáků a klientů cestovek. Úsek do Trnova 1 si užíváme. Jirka s Robertem končí na začátku slalomky, já na jejím konci v Trnovu 2. Po příjezdu do kempu hned vyrážíme na pěšárnu k vodopádu Kozjak, který je vzdálen od kempu asi 3 km. Máme štěstí, vodopád zrovna zdolává skupina „kaňoningistů“. První polovinu slaňují, druhou skáčou do tůně pod vodopádem. Jejich vůdce skáče rovnou shora (18 m). Cestou zpět přecházíme po lávce přes Soču a kolem kempu Lazar si jdeme prohlédnout Kobarid. Z Napoleonova mostu vidíme Roťáka, který se skupinou paddelbordistů, včetně jedné ženy, sjížděli úsek z Otony (palec nahoru). Večer ještě zaplatíme za kemp 172,- Eur (3 lidi za 4 noci), abychom se tím druhý den nezdržovali.
Stav na vodočtu Otona – Kobarid 13,5 m3/s, teplota vody 14,7 0C. Stav na vodočtu Srpenica – Trnovo 1 je 14,1 m3/s, teplota vody 12,4 0C.
V neděli 8.7.2018 vstáváme ráno dříve, balíme si věci a po snídani vyrážíme do Otony, odkud si pohodovým tempem (za 24 minut) sjíždíme za slunečného počasí a bez čochtanů úsek Soči do Kobaridu. Užíváme si poslední chvilky na čisté, peřejnaté řece s optimálním průtokem pro naší vodáckou sestavu. Jirka s Robertem končí na začátku kobaridské slalomky, já na jejím konci na úrovni recepce. Rychle balíme stan, navazujeme lodě a v 10:45 hod. vyrážíme směr Predel. Smutně koukám po vodácích, které cestou podél řeky vidíme a těším se na další zájezd. Při přejezdu Itálie, kousek od malebného jezera Lago del Predil, míjíme několik motocyklistů, kteří se svíjejí na zemi po nedobrovolném opuštění svých silných strojů. Po několika kilometrech potkáváme sanitky, kterým však komplikuje jízdu právě probíhající cyklistický závod. V Rakousku a Česku nás čekají na zvolené trase zácpy, které však zvládáme po objížďkách, které nám nabízí Jirkova navigace Sygic. K loděnici přijíždíme asi ve 21:30 hod. a děkujeme Jirkovi za jeho bezpečnou jízdu.
Stav na vodočtu Otona – Kobarid 13,0 m3/s, teplota vody 13,8 0C.
Čochtani: 5.7.2018 Soča J. Koudelka
6.7.2018 Soča R. Pracný
7.7.2018 Soča R. Pracný
Zapsal dne 11.7.2018: Brouk
Bookmark/Search this post with