Salza - přípravka team

03.07.2020 - 22:35 MAKO

Co se naučili Vojta J., Vojta B., Jaromír a Fanda v kajakářské přípravce?

Naše cesta začíná už 28. června, kdy jsme se sešli v 10 hodin ráno u loděnice, abychom navázali lodě a naložili auto. Naše posádka se skládá z: řidiče Davida, Franty, Vojty Bartoše, mého bratra a mě. I když mají Chmelařovi velkou dodávku, museli jsme vzít vlek, aby se nám tam vešli všechny naše lodě, a ještě jedna pro Víťu. Po zdlouhavém nakládání a všemožném převazování, ve čtvrt na dvanáct vyrážíme. Bereme to přes Liberec z důvodu opravy křižovatky Rádelský mlýn. Cesta do Prahy trvala asi dvě hodiny, protože skoro na každé benzínce zastavujeme a kontrolujeme, zda lodě pořád drží. Za Prahou už si to sedlo, a tak jedeme trochu rychleji. S občasnými zastávkami jsme dojeli na benzínku kousek před hranicemi a kupujeme desetidenní rakouskou dálniční známku. A jedem dál, na rakouské benzínce obdivujeme Tesly, protože jich tam bylo fakt hodně. Zhruba v půl desáté večer vystupujeme z auta ve Wildalpenu. Cesta byla dlouhá, horká a únavná. Ještě za světla stavíme stan, vaříme večeři a kocháme se peřejí a vysokými horami všude kolem.

Ráno se probouzíme a registrujeme že ještě večer přijel Kodiak a TD. Oproti večeru se zvedla voda asi o deset čísel, takže si na první den dáme pohodovější část. Protože máme ještě suché hydro můžeme se převléknout už v kempu, sednout do auta a jet. Vyjeli jsme kousek proti proudu a vedle tunelu zastavujeme a vykládáme. Trvalo asi hodinu, než se všichni převlékli a naskákali do lodí. My jsme se mezi tím rozjezdili ve vracácích poblíž a zaučovali jsme pražské pólisty, kteří byli poprvé na divoký. Když jsme konečně vyrazili, byli jsme překvapeni z čistoty vody, i když jsme to všichni čekali. Přichází pohoupání a vlnky, takže žádná divočina, ale všichni si to užíváme. Já a Franta jsme pořád pozadu, protože zastavíme v každým vracáku a na každý surfovací vlně, kterou vidíme. Asi po čtyřech kilometrech přijde těžší místo než doposud. Chytím si dva vracáky po straně, a sleduji, co přijde dál, je tam takovej větší válec, ale jinak v pohodě. David říká, že tohle bylo jen takový políbení, že takhle to vypadá celou dobu. Dojedeme do kempu a někdo vysedá už před peřejí a někdo až před velkým válcem dole. Tak jsme poblbli ve vlnkách a sjeli si válec. Vysedáme a užíváme rakouské pohody, hrajeme Bang a kecáme s ostatními.

Druhý den jsme nasedali v kempu a sjeli si Salzu až před soutěsku. Za mě nejlepší část řeky, vlny, válce a pár eskymáčků. Cvičně si chytám ty nejtěžší vracáky. TDčko jede první se Štěpou na deblu a projíždí tu nejlehčí cestu. Hned za ním jedou Járin a Víťa. Já s Frantou pořád pozadu a na klidnějších částech řeky doháníme ostatní. Zhruba po pěti kilometrech přijíždíme ke Stülerstacku, asi pětimetrové lávce. Párkrát si skočím ale jen po nohách dolu. Následně se řeka zúží a proud je mnohem rychlejší. Tady byli ty největší surfovací vlny, co jsem kdy jel. Vysedání a vynášení lodí o 30 výškových metrů k silnici, není nejpohodlnější, ale zvládli jsme to.

Ve středu už máme kus řeky sjetý a máme z čeho vybírat. Voda stále přibývá, a tak volíme úsek z kempu pod soutěsku. Vyhlídli jsme si už pár úseků, kde zastavíme, takže jsme si to užili ještě víc než v úterý. Na Stülerstacku jsme se já a Franta rozhodli skočit s kayakem. Báli jsme se, ale dopadlo to dobře (přípravu na Jeseňák máme za sebou). Po zúženém úseku s velkými vlnami přišla soutěska. Byla mlha, takže člověk viděl jenom deset metrů před sebe. I když byla hloubka asi 3 metry, bylo vidět na dno. Po soutěsce vysedáme a lodě vynášíme k silnici. Když se převlíkám, všimnu si, že na mojí lodi chybí špunt. Tak se bos vydám po ostrých kamenech (nejsem zvyklý chodit bos) zpět dolů k řece a pak zas na silnici. Uff, špunt jsem našel a nebude mi téct do lodi. Dnes se po dopoledni stráveném na vodě jdeme prolíst do skal. Bylo to úžasný, na přírodní skále už jsem pěkně dlouho nelezl.

Poslední den na vodě jsme jeli opět z kempu před soutěsku. Na Stülerstacku jsem si já a bratr skočili backflip. Po návratu z vody jsme se šli naobědvat do místní hospody. Téměř každý si dal velký vynikající řízek. Večer jsme ještě chtěli jít na skály, ale už při cestě tam trochu pršelo. Doufali jsme, že to přestane, ale rozpršelo se ještě víc. Celý jsme byli úplně mokrý.

Pátečního rána balíme stany a naposled se jdeme pokochat a projít po rakouské přírodě. Trochu jsme popojeli autem a navštívili průzračné jezero Hartlsee, někteří se i koupali. Teď už následovala jenom dlouhá cesta domů.

Díky Davide, že si nám umožnil s tebou jet na Salzu a díky TDčko a Zuzo, že jste nás na tý vodě hlídali.

Zapsal Vojta Jakubík