Poslední závod? Padesátka pohledem Radky Tkáčikové
Poslední závod? Asi, pokud mně zas neotrne...JI 50 se mně původně vůbec nechtělo jet, už mě ty závody, stres ( spíše vstávání a vše stihnout, mazání než stres z výsledku ) nebaví. Ale po včerejšku, kdy to byly naprosto fantastický podmínky na klasiku, skluzný, stoupavý, slunce zalilo Jizerky se mně překvapivě i dnes celkem chtělo. Dokonce jsem včas vstala, nedobíhala autobus jako obvykle a to přesto, že v 6:30 ho fakt dobíhat nemusím, jelikož tou dobou ještě neexistuju . Do slunce se probouzející den, ale žádná ranní kosa, prostě už krásný ráno a to aktivní rána ráda nemám. Swixáků se ptám zda je stopa vymrzlá, po přitakání jim dávám lyže, klistr jsme tam doma nedávala a profíci mázu dají lépe než já. Potkávám kamarádku Heidi, roky jsme solu soupeřily, většinou mě porazila, byť je starší, mám radost, že zas spolu závodíme jako před 20 a více lety. Po cca 15 min to jdu zkusit. Místo včerejšího super skluzu, rohožka. Drhne to jak škrabadlo, namrzá....To se sice na slunci v půli trati může hodit, ale teď? Je to fakt strašný, na stadionu nevidím nikoho známého, kde bych to přemazala, dávám to zpět do Swixu, prý jsme druhá, kdo se vrátil, v řadě stojí desítky lyžařů. Ochotně to umyjí, čekám, že tam dají něco jiného. Čas běží, jedu zapakovat věci do stanu, přemazaný lyže si vyzvednu za chvíli. Do startu asi 20 min, což není ani málo ani moc, když nechcete ve vlně stát vzadu a mít to s malou rezervou několika minut. Za chvíli beru přemazané lyže, jdu do vlny, trochu drze až dost dopředu. Ne kvůli šanci ušetřit pár sekund, ale kvůli menšímu riziku střetu ve zúženým koridoru. Lyže nechávám vychladnout, vidím, že je tam opět jen klistr, bohužel jsem měla obětovat nějakou minutu a doladit domazání či dát na svoji intuici, klistr přemáznout tuhým a zakorkovat. Start, soupaž a drhnu....nerozjede se to. Ostatní mě míjí, ale to taky alespoň někteří musí mít stejnou mázu, nechápu...Do trychtýře vjíždím později než jsem chtěla, ale vyhýbám se kontaktu s padajícímí závodníky. Když už se rozjíždíme, držím si stopu, už to není takový masakr, každý si klouže vpřed. Najednou mě kdosi podsekne. Netuším kdo a jak, jen vím, že jsme si to nezpůsobila sama. Tlama jak vyšitá. Na druhý pokud popadnu dech, ležím na hůlkách, většinou si při pádu stihnete dát ruce před sebe, teď nic. Seberu se, hole celý, skoro zázrak. Cítím naražený podbřišek. Jedu dál, drhnu. Z lyže se odvíjí vytržená část laku, brzdí ve stopě. Odtrhávám to. Na Kristiánově vidím servismana Swixu a křiknu na něj, zda nemá škrabku, namrzají obě lyže....stopa není vůbec vymrzlá, je nádherná. Zvedám druhou a říká mně, zda vím, že mám lyži zlomenou. Hm. Náhradní nemá, prý to s tím dám. Jedu dál, drhnu dál. Jsem naštvaná, chtěla jsme zkusit tajný cíl, dát to za 3:30, což dříve byl čas, který mě štval, ale holt časy se mění, člověk nemládne, nezrychluje a teď bych za něj byla ráda....Jenže za chvíli ty zmrazky musím odrbat, jenže jakmile zlomenou lyži zvednu, přetrhnou se vlákna kterými doté doby drží pohromadě a drží jen na skluznici, která se odlupuje. No, ve stopě to jde, dojedu na Čihadla a holt to asi vezmu zpět po trase přes Hřebínek, v protisměru to nemá s neovladatelnou lyží cenu. Na Čihadlech mně známý co občerstvuje tým Jablonečáků nabízí, že mně lyže půjčí. Jenže má jiné vázání. Nabízí i přezutí bot. No, nevím, jeho 43 a moje 39 ....Do těch by se ani nenazul a běhal by tu bos. Oceňuji tu oběť a odmítám, jedu na Knajpu. Dál to fakt nemá cenu, ve sjezdu nemám šanci. Nechce se mně to zabalit, je tak nádherně....ale kdo tahá do stop náhradní lyže, že? Horoslužebník říká, že má jen skialpy, no, ty by nedrhly více než moje závodky:-). Chvíli tam stojím, lidi začali shánět lyže...asi u těch co stojí u kiosku ve frontě a lyže si nehlídají . Po chvíli mně jeden nabízí své, nevadí ti jakékoliv? Ne...chci to dojet....kdyby bylo hnusně, už spěchám domů...Půjčuje mi své, jenže jsou tvrdé na 90kg, že delší to neva, s tím si poradím. Takže na Knížecí pochopitelně dost smekají, ale nedrhnou...Má tvrdší a jiný gumičky u vázání, těžko se pata zvedá, ale na to si zvykám. Na Jizerce zastavuji u Swixu. ale hle, Swixák tu je, ale neumí s mazačkou a kolega je kdesi a neví kde. Sice už dávno nejedu na čas, ale přece jen, mám na sobě číslo a okolo mě davy závodníků, to prostě nemám v krvi postávat u trati. Prosím ho alespoň o vosk a korek. Mažeme. Pak odkudsi přijde mazač. Přemázne to znovu. Už to tolik nesmeká, ideální to není, ty lyže jsou prostě moc tvrdý, ale jet se na tom dá. Rozhodně nikoho nepředjíždím, jen okolo sebe vidím stále vyšší startovní čísla z vln za mnou. Jsem nasr.....zrovna, když mě po dlouhý době chytla závodní nálada . 
Zrovna v den, kdy ta máza nebyla složitá, jen si věřit, jít se jen projet, vezmu 2 vosky a ono to půjde v pohodě, jako včera. Ale člověk před závodem vyblbne a nenamaže si v klidu sám. Sunu se, na hodinkách jsme včera nastavila omylem nějaký pitný režim a tak to na mě co chvíli pípá, že mám pít....Jako pivo nebo co? Pípne to na Jizerce u hospody, na Knajpě, na Hřebínku. Dojedu to v hrozivém času 4:21, ale to už je jedno. Zda bych to dala za 3:30 nebo ne, těžko říct. Prostoje byly min. 10 minut a jet bych musela o 40 min rychleji, což by asi šlo, ale to odhadnout nelze. Na kdyby se nehraje. Jsem načuřená celý závod, i když jde o houby. Nepřišla jsem o olympijskou medaili, přišla jsem jen o možnost zajet si závod dle svých možností a to není zas tak hrozný. Lyže je tedy asi neopravitelná. Škoda. Ten blb co mě skolil, mohl říct alespoň sorry. Naopak můj dík do té doby neznámému lyžaři, který mně odevzdal vlastní lyže a nechal si mé a zlomeninu přelepil páskou a dojel s tím na stadion. A zkonstatoval, že to drhlo jako prase. Není to kritika na Swix, mazali mně zdarma, byli ochotní, byla to moje volba, ale holt ten klistr tam dnes v takové míře nepatřil. To nemohl z nich nikdo vyzkoušet, to by ho tam nemohli dávat.
No, byl to jeden z nejhezčích závodů za mnoho let, kombinace počasí, stop, které i po 5000 závodnících byly stále pevné a sjízdné ( to se stává málokdy), atmosféry...Dokonalá reklama na krásný sport v nejkrásnějších horách Evropy . Mnozí nadávají, že už to není co dříve, že je to komerce, ale je to jeden z nejprestižnějších závodů Visma Classic, už je to jiná liga. Ale myslím, že tento ročník musel nadchnout nejenom vítěze.
Nakonec lyži pan Macocha z Jablonce skvěle opravil za 500 Kč!!!
O 4 dny později jsem si po 2 dlouhých letech absence alpských svahů způsobila při nazouvání snowboardu disterzi ramene. Hned první den v poledne.
2 týdny ruka v ortéze (měla být 3, ale na týdny se nehraje 
. Takže Jizerská 50 byla jen začátek drobných patálií….
Skol Radůza