Norsko 2007

10.08.2007 - 12:14 Koudelka Jiří

Historicky od roku 1990 jsme uspořádali šestý zájezd do Norska. Z novodobých je třetá (2000, 2003 a 2007). Zájezd byl jako obvykle kombinovaný: voda a cyklistika. V autobuse bylo 32 pasažérů. Objeli jsme známé a zaručené destinace z minulých zájezdů. Přidali jsme některé nové, poměrně úspěšné. Letos nebyla úderná vodácká skupina, spíše umírněná. Z toho vyplývá také větší podíl cyklistiky a lehčí sjeté vody, bez extra "hrdinských činů".

Komu se nechce číst, může se rovnou podívat na obrázky. Nebylo lehké vybrat ty fotky na web, ale účastníci dostali DVD s komplet sadou a ostatním tahle sada obrázků jistě stačí. I tak je to největší sada fotek, která je na webu za všechny minulé zájezdy. Pokud se někdo cítí dotčen, že na fotkách není, nebo noopak, že je na nich moc často, nebo že zde nemá uveřejněnou některou autorskou fotku, tak má smůlu. Takový je život. Přesto, že jsme se dohodli na omezujícím počtu fotek, vybíral jsem v závěru z 2700 předaných fotek, a to fakt není jednoduchý.

Fotogalerie: Cyklistika (pouze Rallarvegen) - Cyklistika (zbytek) - Krajina  - Panoramata - Architektura  - Voda (pouze raftaři) - Voda (ostatní)Ostatní foto - Zpáteční trajekt - Účastníci zájezdu

Účastníci zájezdu v abecedním pořadí (celkem 32):
Bartoň Martin, Bartoň Tomáš, Bedrník Jaroslav, Bedrníková Eva, Fól Jiří, Fólová Hana, Chadim Bohumír, Koudelka Jiří, Koudelka Matěj, Koudelková Šárka, Koudelková Barbora, Krupčík Julius, Krupčíková Zuzana, Krupčík Matěj, Kulhánek Josef, Matouš Jan, Matouš Jan, Matouš Jakub, Musil Pavel, Musil Jan, Musilová Lucie, Musilová Magdaléna, Novák Petr, Pourová Vlasta, Pour Vladimír, Smrčková Olga, Víchová Iva, Vích Filip , Zemler Pavel, Zemler Vojtěch, Zemlerová Iva, Zemlerová Hana

Řidič a dopravce: Hartig Drahoslav

Středa 18.7.2007
18:00 Nakládání vleku v loděnici. Naloženo je 13 kajaků a jedno Topo-duo, 32 horských kol, to vše pro 32 účastníků zájezdu.

Čtvrtek 19.7.2007
12.30 sraz u loděnice, nakládání autobusu. Plánovaný odjezd 14.00 od loděnice. Odjíždíme ve 13.45 z Pasek po dofoukání vleku. Plánovaná cesta je přes přechod Varnsdorf, ale profesionální šoféři netrefí ani do Varnsdorfu, tak bloudíme už v Rumburku. Zde začal poprvé červíček hlodat. Přes Německo do přístavu je cesta bez problémů, takže jsme ve 24.00 v Sassnitz v přístavu, vyměňujeme voucher za jízdenky na trajekt tam a zpátky, a čekáme na odjezd.

Pátek 20.7.2007
Trajekt jede v 3.00 a po 7. hodině ráno přistáváme v Trelleborgu. Protože stání nabízí dokončit řidičům pauzu 9 hodin, hned za přístavem odstavíme bus ještě na více než hodinu. V 9.00 odjíždíme z Trelleborgu. To nám umožní večer po přejezdu Švédska nezůstat na Norských hranicích, tak jako několikrát předtím, ale dorazit až na první řeku, na Dagalli. V 16,30 překračujeme Norskou hranici, oproti roku 2003 už po dostavěné nové silnici a novém mostě, původní klenutý zděný most vidíme vpravo v dálce nad fjordem. Daní za novou silnici je první placené mýto 100 NOK. Další mýto platíme při vjezdu do podmořského tunelu jižně pod Oslem, když jedeme směr Dagalli. Ve 22.15 vystupujeme z autobusu v kempu na Dagalli, přímo na mostě přes řeku. Bohužel, v kempu není možné postavit více než pár stanů (v podstatě na stany nejsou vůbec připraveni), tak bereme za vděk nabídkou 8 volných 4 lůžkových chatiček. Za jednu chtějí 80 NOK. Cena je to slušná, ale chatičky tomu odpovídají. Rozpadající se palandy a tu a tam díra ve střeše – na přespání ale stačí. Seznamovací večírek s kolujícími lahvemi zakončuje náročnou cestu.
Řidiči jsou překvapení nadmořskou výškou kempu 830m a zimou, prý se jim bude špatně spát. Vyptávají se, jestli budeme pořád v horách, nebo taky někde níž, kde bude tepleji. Ujištění, že budeme výš a bude větší zima a může i pršet, nechtějí moc věřit. Ještě netušíme celý rozsah jejich problému.

Sobota 21.7.2007
Vodní stav na Dagalli je dost vysoký. Řeka nemá nic společného s tou řekou, kterou jsme jeli v roce 2003. Nikdo se na ni dnes necítí, snad s výjimkou Honzy Musila, který by asi jel úplně všechno. Možná ještě Brouk by se nechal přesvědčit.
Situaci řešíme cyklistikou kolem jezer (nakonec jsou to přehrady), účastní se skoro všichni. Na seznámení s Norskou krajinou to postačuje. Trasy jsou od 50 do 70 km, kombinace šotolina a asfalt, bez náročnějšího převýšení. Jedinou výjimkou je závěrečný švih po silnici ze severu ke kempu pro toho, kdo nezvolil okružní cestu severní a krajinově krásnou stranou stranou přehrady. Večer jedeme v sestavě asi 7 vodáků od kempu aspoň z kempu do jezera, což je asi 4 km WW II. Zahajujeme taky zájezdovou tabulku čochtanů (Jirka Koudelka).
Večer pijeme první sud a zahajujeme tím nekončící diskusi, zda 6 sudů po 30 litrech dvanáctky Staropramen je dostatečná výbava na náš zájezd. Začíná pršet, po dopití sudu navazujeme nějakou tou lahví, a v družbě s Norem z bydlíku zjišťujeme, že i oni mají kdesi pod sedačkou schovanou whisku …

Neděle 22.7.2007
Odjíždíme v 9.00 z kempu na Dagalli a míříme za kopec na nástupní místo skvělé cyklotrasy Rallarvegen. Trasu známe z roku 2003. Letos máme výrazně lepší počasí, neprší a je poměrně teplo a v druhé polovině dne i slunečno. Trasa je krásná, asi ve třetině cesty se od protijedoucích cyklistů dozvídáme, že na 10 km trasy za Finse jsou asi 2 km sněhových polí. Skutečně, zatímco z letního počasí jsme u jezera, za nímž je ledovec, vjeli do nádherného jara, při příjezdu do Finse na nás náhle dýchne studený zimní vzduch. Po krátkém odpočinku na nádraží ve Finse pokračujeme a po 300 metrech je tu první sněhové pole. Protože jsme systematičtí, změřili jsme, že pole sněhu jsou na 17 km. Kolik přesně jich bylo, nikdo nespočítal, ale odhadujeme kolem 30. Protože jsou dlouhá od 50 do 300 m, myslíme si, že jsme sněhem tlačili asi 3 km. Kolem polí bylo i bahno, takže kola dostala zabrat. Myjeme je buď po posledních sněhovém poli v ledovcové říčce, nebo nakonec až v cíli trasy ve Flamu.
Délka trasy 81 km, převýšení po kouscích 750 m, ale vcelku jsme sjeli z nadmořské výšky 1000 m na startu na hladinu moře v cíli ve Flamu.
Sníh nás zdržel, takže odjíždíme z Flamu autobusem až v 18.45 směr sedlo Bygdin, kde budeme spát na stejném místě jako před 4 lety. Do sedla přijíždíme ve 22.00, postavíme stany a začíná pršet. Stanovíme ranní odjezd na Jotunheimenvegen a jdeme spát.
Začínáme tušit, že řidiči mají problém – jeli do Norska bez spacáků. Druhý šofér Pavel dokonce snad jenom v tričku s krátkým rukávem, bez bundy či čehokoliv dalšího. To jsem zjistil po zájezdu, celou dobu jsem si myslel, že je tak otužilý. Dva řidiči a jedna manželka snad mají dohromady asi 3 obyčejné deky. Řidiči poměrně nahlas protestují proti zimě, zavírají dveře do autobusu a remcají proti otvírání. Poprvé používají pojem, že netušili, že budou stále „olizovat sníh“. Je fakt, že je opravdu zima, a zhruba v naší výšce jsou vidět sněhová pole. Nicméně ve spacáku se vážně dobře spí.

Pondělí 23.7.2007
Ráno zcela jasně a neoddiskutovatelně prší. Na přejezd Jotunheimen se nikdo necítí. Stanovíme rychlé balení stanů za deště a odjíždíme všichni autobusem na známé tábořiště Brurusti na řece Sjoa. Cestou přes trvalý déšť pozorujeme nebývale zasněžené pohoří Jotunheimen. Tolik sněhu tady nepamatují ani ti, co jsou v Norsku pošesté a vždy ve stejném termínu.
Stany stavíme v dešti. Rovnou stavíme i naši skvělou PVS, kde najde útočiště na vaření všech 32 účastníků zájezdu. Ve 14.00 odjíždíme na seznamovací vodu na Sjou, úsek Heidal – Nedre Heidal, což je raftovací úsek asi 10 km místních komerčáků. Voda je pěkná, vysoká, velké vlny, některé výrazně přes 2 metry. Hodnotíme kladně, zpočátku si, protože jsme nerozježdění, testujeme naše možnosti na velké a silné vodě. Postupně se oťukáváme a užíváme si vln.
Večer přijeli do tábora čeští raftaři, kteři komerčně vozí české a slovenské cestovky na adrenalinové jízdy na Sjoe. Vezeme jim autobusem něco proviantu z Čech. Nabízejí slevu na případnou jízdu na raftu. Zpočátku to vypadá jako nesmysl, ale zájem se postupně rozrůstá, a zítra …
Pod PVS za deště pijeme dva sudy naráz, a navrch získávají příznivci velkých sudů. Ke slovu přichází kytary.

Úterý 24.7.2007
Ráno vytlačujeme autobus z rozbláceného tábořiště, kola se boří 20 cm do bahna. Na několik pokusů se nám podaří vytlačit autobus na cestu.
V 10.00 se setkáváme s raftaři na jejich nástupním místě v Heidalu. Obsazujeme 3 velké rafty a jako doprovod jede plné obsazení kajakářů. Na vodě je tedy zároveň 25 lidí, což je po dlouhé době oddílový rekord. Hodnota rekordu je samozřejmě omezena tím, že jsme se snížili ke komerční plavbě. Všeobecně se však akce setkala s velkým ohlasem a vládne nadšení. Den je díky tomu velmi úspěšný. Ani v závěrečném válci se guidům nepodařilo nikoho vyklopit, a nejodvážněji do válce najížděla posádka dívek a žen.
Čochtan Martin Bartoň v kaňonu, záchrana raftem. Špaček, čerstvě poučen raft-guidem, vytáhl zcela předpisově plavajícího Martina do raftu za vestu a vysloužil si tak pochvalu svého guida. Martin ani nemusel za jizdu raftem připlatit.
Odpoledne jede většina cyklotrasu přes hřeben Steinho do tábora (přes kopec 28 km, 700 m převýšení, pokud jedou okružní cestou nad řekou, tak mírnější), někteří dojíždí za deště. Každý, kdo dojel, nazval řidiče jiným, nicméně vždy ekvivalentním výrazem – zaparkovali totiž do těch samých vyjetých kolejí do bahna, propadli se ještě více, než ráno.
Pro jistotu vytlačujeme autobus už odpoledne z bahna podruhé, abychom se vůbec z tábořiště dostali, a přikazujeme řidičům stát s ním na pevné cestě.
Honza Musil jede s raftaři na kajacích úsek z Murudalen (pod vodopádem) do Heidalu. Protože my už s tímhle úsekem máme svoje zkušenosti za velké vody, nikdo další nejede. Voda je opravdu velká, v Heidalu na vodočtu pod kaňonem je 70 cm. Pro splutí horního úseku se doporučuje maximálně 60.
Honza přijel s velkým zážitkem a ujištěním, že voda byla fakt velká a často nevěděl, co s tím a šidili při břehu. Děkujem, ale nechceme.
Večer platíme v nedalekém kempu 100 Kč za noclech pro naše řidiče, aby měli doklad o tom, že spali na místě a jeden z nich měl 24 hodin pauzu. Sice se myslíme, že doklad o noclehu není dokladem pro policii, ale ustupujeme jejich nepřipravenosti a neznalosti předpisů. Na předpisy o přepravě jsme připravení lépe než oni. Řidiči zjišťují předpisy od ostatních řidičů na parkovišti a pomocí SMS od známých v Čechách. Nezjistí zhola nic, a tak pomocí naší přípravy a kompromisu řešíme situaci tak, abychom mohli jezdit tak, jak potřebujeme.

Středa 25.7.2007
Vzhledem k nejistému počasí jsme se již večer dohodli, že ráno usoudíme podle počasí, zda vůbec má smysl uskutečnit plánovanou pěšárnu do národního parku Rondane. Ráno vytrvale prší a chodit do hor, když mraky sedí cca v 900 metrech, skutečně nemá smysl. Pěšárnu rušíme a o den dřív odjíždíme z tábořiště na Sjoe. Odjezd v 10.00. O dvě hodiny déle vysazujeme partu cyklistů v městečku Ringebu a jedou cestu s názvem Friisvegen. Cesta se líbí, déšť cyklisty nedohonil, ačkoliv se stále kolem točil. Celková délka trasy 54 km, převýšení asi 1000 m. Stoupání na prvních 12 km stále stejné a prudké. Náročné, ale stále po asfaltu, krajinově pěkné. Čas asi 3 hodiny.
Vodáci jedou o něco později řeku Atna, již vyzkoušený úsek z Atnbrua do Mogrendy. Prvnich asi 7 km bylo v podstatě volej max. WW II, s jednou vsazenou peřejí, po prohlídce v pohodě sjízdnou, asi na třetím kilometru. Zhruba po 7 km je první peřej, pod mostem, a následuje jich ještě asi 10 až 12, pěkná WW III, vlny, Občas váleček, rychlá voda běžící po kamenech, typ české vody, na kterou jsme zvyklí. Všem se voda líbí. Průtok odhadujeme na 25 až 30 kubíků. Konec je po soutoku se Setningou zprava, pod starým mostem se železnou konstrukcí. K silnici je od vody cesta pro osobák asi 500 metrů. Na vodu jdeme v 13.45, z vody lezeme asi v 17.00.
V 17.50 odjíždíme opět kompletně obsazeným autobusem směr Oppdal, do již známého kempu na řece Drivě. Kemp opět nezklamal. Tentokrát spíme v centru kempu na několika travnatých placech, máme pro sebe veškeré zastřešené zázemí na vaření, kolektivní zábavu, a na sušení hydra. V celém kempu je ze stovek bydlíků obsazeno asi 6. A k tomu neuvěřitelná cena necelých 50 NOK za stan (teplá voda na automat, 10 NOK za 6 minut).

Čtvrtek 26.7.2007
Konečně pořádná voda. Jedeme Drivu ze známého již nástupního místa pod mostem nad Oppdalem, a jedeme ve větší skupině raftařský úsek 12 km do Albu (Olbu). Výstupní místo je téměř 1.5 km pod silnicí. Po cestě by se autem dalo k vodě v pohodě, ale autobus není možné dolů poslat, ani by se tam neotočil, otázka je, zda by zpět nahoru vyjel.
Co se vody týče, původně jsme ze břehu hodnotili jako malou, ve vzpomínce na opravdu malou vodu z roku 2003. Ale po první peřeji je všem jasné, že voda tentokrát rozhodně malá není, i když se nejedná o žádnou povodeň, do koryta tahle voda patří. Na první peřeji plave Honza Matouš junior, na další hned podruhé. Po výměně lodě s tátou už neplave, což je dobře. Následuje nádherná řeka, kde peřeje III, místy IV- střídají hluboké tůně. S výjimkou jedné peřeje, kde většina povinně přenáší, jede jenom Honza Musil a Brouk, jsou všechny peřeje sjízdné na oči, Pro dvě děti (Honza Matouš jr, Matěj Koudelka), které máme s sebou, jsou sjízdné po prohlídce, vysvětlení a navedení. V pohodě, nejlepší řeka zájezdu.
V Albu vystupují děti a jejich doprovod a táhnou lodě krpálem 1.5 km k silnici, kde čeká autobus., Lepší řešení volí zbylých 5 vodáků, kteří dojedou až do Isholu, kde končí před soutěskou, která je přesně pod mostem. Před 4 lety jsme soutěsku jeli za velmi malé vody, dnes nelze. Nelze ani rozumně najet přes dva velké vstupní válce, proto se končí nad tímto místem. V cestě byla ještě jedna velká žumpa, kde jsme si před léty užili legrace, dnes uctivě přenášeli.
Průtok hodnotíme nahoře na 25 až 30 kubíků, dole na 40 až 50 kubíků, ale skvělý zážitek.
Cyklistická sekce jezdí různé trasy, okruhy nebo návratovky, z kempu k jezerům či okolo Oppdalu. Délky tras jsou od 50 do 90 km. Za doporučení stojí trasa k jezeru Storli, kde vytrvalci dojeli až na konec cesty, za hlavním jezerem je ještě jedno malé jezero, za stoupáním cesty, a tam teprve nastala ta správná romantika.
Počasí je vcelku dobré, prší až navečer, takže zmokli jak cyklisti, co se v té době vraceli, tak vodáci, kteří ještě po vodě zařadili kolo a vyjížděli tedy později.
Večer za deště pijeme další – čtvrtý - sud, využíváme zázemí dřevěných PVS-ek kempu na Drivě.
Čochtan Honza Matouš jr. 2x.

Pátek 27.7.2007
Z kempu odjíždíme v 9.00 a po 12 km zastavujeme na nákup v Oppdalu. V 10.00 odjíždíme z Oppdalu na sever a míříme na Trondheim. V okolí Trondheimu jsou dvě řeky, zamýšlené především pro děti a některé výjimečné manželky. Cestou zajíždíme 5 km proti proudu Gauly, ale ta skutečně nemá vodu, tedy vodácký program rušíme. V příjemném čase 12.00 jsme na břehu moře v nejsevernějším bodě cesty, v kempu Flakk. Nepříjemné překvapení nás čeká, když nesmlouvavá kempná nás odmítá. Plac na louce má, nejméně na 4 autobusy. Odmítá nás na několik pokusů s tím, že čeká skupinu 36 lidí s autobusem. Nastává hledání kempu, v jednom kempu se nám nelíbí, protože je to bydlíkářská kolinie, a především pod velkou silnicí, na několik metrů. Odmítáme. Jedeme dál a nakonec kotvíme v kempu Nidelven, na břehu řeky Nidelva, který je psaný jako rodinný pro max. 10 stanů. Vejdeme se tam v pohodě, místa je dost, kempný je velmi příjemný a ochotný člověk, kemp má výborné zázemí. Tedy ve 14.00 stavíme stany asi 12 km jižně od centra Trondheimu. Ještě odpoledne většina lidí odjíždí na kole do Trondheimu a za občasných přeháněk stíhá první podvečerní prohlídku přístavu, Nidaros chrámu a úzkých uliček dřevěných domů.
Večer si vyměňujeme zkušenosti a vzájemně plánujeme prohlídku na druhý den, k prohlídce hodláme přidat okruh buď na východ od Trondheimu kolem jezer, nebo na západ po mořském pobřeží, někdo dokonce oba.
Autobusu stanovujeme poctivou pauzu 24 hodin od 14 do 14 hodin zítra.

Sobota 28.7.2007
Ráno prší, silně, vytrvale. Od 7.00 do 11.00 skutečný liják, který znemožňuje jakékoliv rozumné aktivity. Naštěstí aspoň v těch 11 hodin přestává a odpoledne jsou jenom přeháňky, i když některé silné.
Po skupinách program Trondheim, jsou tam Olafské slavnosti s trhy a programem, stojí to za vidění. Odehrávají se v okolí chrámu Nidaros a v arcibiskupském paláci za chrámem. Jiné skupiny uskutečňují plánované cyklo okruhy.
Malý trénink na peřeji asi 300 metrů nad kempem, a skupina vodáků odjíždí do Trondheimu. Cestou je třeba překonat dlouhé voleje, dvě přehrady, z nichž jedna je postavena na hraně přírodního vodopádu, a skupina dojíždí do moře v Trondheimu, pod dřevěnými domky natřenými na různé barvy, které byly původně skladištními objekty pro námořní přepravu. Dnes jsou to chráněné památky.
Za zmínku stojí šoférský kousek s vyčerpanými bateriemi autobusu, když nechali ve stojícím autobuse zapnutou hromadu spotřebičů včetně dvou ledniček a druhý den sháněli startovací kabely a nabíječku k autobusu. Obojí ochotně sehnal kempný od automechanika sousedícího s kempem.
Čochtan Honza Matouš junior, ještě na sladké vodě, tedy na řece Nidelvě.

Neděle 29.7.2007
Od 4.00 do rána zase poctivě prší, přímo leje. Odjezd proto po krátké ranní poradě posouváme z 9.00 na 10.00, a jedeme přes Trondheim na východ a posléze na jih na Roros. Stále vytrvale prší. Přesto poměrně početná skupina asi 12 cyklistů nastupuje na mostě Tya Bru na etapu do městečka Engan na druhé straně hor. Celá etapa je dlouhá 36 km, převýšení není velké, asi 350m, navíc start je v 600 metrech a cíl pod 400. Je to však rozblácená šotolina za trvalého deště. Kola, stejně jako cyklisti, dojíždějí plní bláta a dojmů, nálada skvělá. Cestou vidíme první dva soby. Na konci etapy myjeme kola i sebe hadicí u benzínové pumpy.
Po navázání kol pokračujeme hledat kemp v okolí Rorosu. Tábořiště na břehu jezera neexistuje, přestože v některých mapách je zakreslené.
V prvním kempu severně od Rorosu nás nechtějí, že bychom jim autobusem zničili rozmáčený trávník. Že by se již doneslo něco ze Sjoi? V druhém kempu nás chtějí, ale terén je tak rozmáčený a plac tak malý, že nechceme my. Nakonec kotvíme v 18.30 téměř v centru Rorosu v areálu fotbalových hřišť, který funguje zároveň jako kemp. Stanujeme po původním nedorozumění nikoliv na ploše tréninkového hřiště, ale za ním. Stanování bez problémů, prvních pár jednotlivců se stihne osprchovat ve fotbalových sprchách zdarma. Další už za 10 NOK ve sprchách kempu.

Pondělí 30.7.2007
V 10.00 využíváme podpory autobusu pro cyklisty a necháme se odvézt na západní břeh jezera Femund do osady Jonasvollen, kde zjišťujeme ceny přívozu na druhý břeh na další den. Ceny jsou pro nás nepřijatelné (115 NOK za osobu a 50 za kolo), takže plán přejezdu na druhý den s přívozem rušíme.
Nicméně ve 12.00 vyrážíme cyklo od Femundu na návratový přejezd do kempu do Rorosu. Celý přejezd je do 60 km, s velmi přijatelným převýšením pro všechny do 500m celkem, a mezi 15. a 17. hodinou dorážíme do kempu.
Tři vodáci vyráží ještě na podvečerní sjezd řeky Gaula v horním toku, na úsek 3 km, který se udává jako IV až V a časově na 3 až 4 hodiny. Úsek je samý vodopád a skok, něco se dá jet, hromada se přenáší. Vodáci se vrací kolem 10 hodiny večer a nikdo kromě nich tří pořádně neví, jestli ty 3 km víc jeli nebo nesli.
Večer vytrvale prší, stavíme PVS přes donesenou fotbalovou bránu a pijeme pátý sud.
Do kempu přijíždí český autobus s nějakými studenty, který míří na Lofoty.

Úterý 31.7.2007
Z kempu v Rorosu odjíždíme v 10.00. Na teploměru v kempu je 11 stupňů, ale neprší. Jsou 3 cyklistické skupiny: z kempu na Femund po silnici (asi 90 km), z kempu na Femund přes hory (asi 110 km), s podporou autobusu přes hory z Narbuvoll na silnici 28 k jihu přes hory na silnici 26 a po ní na křižovatku silnic 28 a 26, někdo dojíždí až na Femund, někdo nastupuje do autobusu. Trasa přes hory je krajinově velmi pěkná asi 36 km, s převýšením do 300 m celkem. Autobus cestou na Femund zajíždí s vodáky zjistit stav na vodočet na Mistře. Je stav 30, což nás naplňuje oprávněnou nadějí na druhý den.
Večer se scházíme na osvědčeném tábořišti na jihovýchodním břehu jezera Femund (55 km délka, 3 až 9 km šířka). Sice přibylo za posledních 7 let několik srubů a míst pro bydlíky, ale stále zůstala překrásná krajina s lišejníky, vřesy, borovicemi, břízami, rašeliništi, stády sobů, atd. První večer fouká vítr ohromné síly, pořádně kotvíme stany. PVS není možné postavit, vítr by ji odnesl. Přesto je krásný večer, slunce zapadá stále ještě dost pozdě, jsme ještě dost na severu, a zapadá na opačné straně jezera. Nad horami se stále drží deka těžkých mraků.

Středa 1.8.2007
Probouzíme se do idylického rána na Femundu. Slunce, bezvětří. V 8.30 odjíždíme na vodu na Mistru v počtu 9 vodáků. Ostatní se pomalu probouzejí a chystají se na cyklistiku. Postupně se zatahuje a už dopoledne začínají přeháňky.
Mistra je pěkný zážitek, jedeme 13 km vody, nejprve volej WW II na rozlité řece, pak asi 4 km soutěsky, kaňonu, s peřejemi do WW IV. Na vodočtu pod mostem zjišťujeme aktuální stav 27, jako minimum pro sjízdnost se udává 20. Pravda, trochu vody navíc by to tady chtělo. Jízda by byla i jednodušší, i příjemnější, přesto jsme spokojení se zážitkem, většinu míst jedeme na oči formou testovacího jezdce, asi 2x prohlížíme. Čochtan Bohouš Chadim a Tomáš Bartoň.
Cyklisté volí různé trasy kolem Femundu v délce od 40 do 70 km, Jula jede již před léty vyzkoušenou trasu Švédskem v délce asi 107 km. Zvláštní, před léty jsme to jeli jako 120 km. Za zmínku stojí Filipova upadlá přehazovačka, což se na trati spravit nedá. Řešení se našlo. Filip jede na kole Majdy, která je nejmenší a tudíž nejlehčí, a silní muži obětavě táhnou Majdu na kole bez šlapání.
Navečer a večer silně prší, ale nefouká, takže můžeme postavit PVS a úspěšně vypít závěrečný sud, šestý.

Čtvrtek 2.8.2007
Po deštivé noci nás čeká naštěstí pěkné ráno, můžeme v pohodě sbalit a odjíždíme již v 8 hodin na jih. V plánu je cyklistika jako přejezd z města Trysil k jezeru Osensjoen, na jeho jižní cíp. Je to jako cyklistika vsazená do autobusového přesunu na Norsko Švédské hranice. Jenže jako obvykle prší, tak se výsadek na kola nekoná (zůstali dva, kteří by na kolo jeli, a to je málo). Takže po nákupu v Kiwi pokračujeme a v 16.15 stavíme stany ve Svingen kempu na Norsko – Švédských hranicích. Veškerá další aktivita až na výjimky je kafíčko, večere, pivo, nějaká ta vycházka po okolí. Autobus zde musíme nechat stát 24 hodin, abychom byli schopni dojet domů.

Pátek 3.8.2007
Cyklistika bez podpory autobusu. Většina lidí směruje k moři do Švédska, ale někdo volí i kratší trasy k jezerům a okolním pamětihodnostem. Také krátké pěší vycházky. Trasy k moři od 66 km do 80 km. Celý den kromě noční bouřky neprší. Kempný říká, že je to první den po 6 týdnech, kdy nepršelo. ¨
Odjezd je plánovaný na 23. hodinu. Aby to nebylo tak jednoduché, tak 4 naši pubertální mladíci potopí kempného pramici. Kempný z okna si myslí, že ji rozbili, a hodlá volat policii. Naštěstí Béďova angličtina a improvizovaná diplomacie uchlácholí kempného, zvláště poté, co provinilci loď vylili a ukázalo se, že nebyla rozbitá, ale jenom potopená. Doufáme, že kempný nebude odmítat další zájezdy z Čech, hlavně ty s dětmi.
Za kopcem se koná velkolepý festival country hudby, na který se sjíždí stovky aut, motorek, a tisíce lidí. Ze zvědavosti se jdeme před odjezdem podívat alespoň z dálky. Festival vypadá příjemně, organizovaně, i hudba přijatelná.
Skutečně odjíždíme ve 23.00 a směřujeme do švédského Trelleborgu.

Sobota 4.8.2007
Příjezd do přístavu v 5.30, odjezd trajektu v 8.00, odplouvá na čas. Nedočkavě hlídáme otvírací dobu trajektového obchodu, abychom jim vykoupili něco vína, většinou v třílitrových baleních. Šikovní mladíci, co uměli potopit loď, uměli na trajektu sehnat také kalíšky na víno. Na sluncem ohřívané palubě využíváme času do poslední chvíle a nedopité i plné krabice neseme ke konci plavby do autobusu, kde ještě blíže nespecifikovanou dobu zpříjemňujeme řidičům cestu kvalitním zpěvem.
Autobus nedošel úhony, snad kromě několika kapek vína na podlaze.
Cesta přes Německo se poté stala velmi přijatelnou, protože většina lidí ji prospala do 18.30. Ve 21.30 překračujeme české hranice a v loděnici přistáváme kolem 23. hodiny.

Závěrečné zhodnocení
Po několika předchozích zájezdech do Norska nám tentokrát dost nepřálo počasí. Díky dešti jsme zrušili cyklistický přejezd Jotunheimenvegen, pěšárnu do národního parku Rondane, nejeli jsme řeku Dagali (tedy ten klasický úsek z jezera k mostu Dagali Bru), nejeli jsme Sjou z Murudalen do Heidalu (toho jsme hodně litovali), zrušili jsme cyklistiku na jezero Osjoen.
Z různých důvodů letos nebyla nějaká úderná vodácká skupina, spíše umírnění a opatrnější jezdci. Pokud tohle zkombinujeme s vysokými vodními stavy, nemůžeme se chlubit nějakými extra prásky. Spíše jsme jeli na dovolenou a na pohodu, což se, doufám, podařilo.
Naopak jsme mohli obdivovat množství zbylého zimního sněhu i tam, kde běžně touto dobou nebývá. Přesto nálada vydržela dobrá, i to počasí se dalo vydržet, prostě v Norsku je třeba s tím počítat.
Ztráty naštěstí nebyly žádné na zdraví (nějaké odřeniny z cyklo-čochtanů), ani materiálu.

Čochtani
Koudelka Jirka Dagalli 1x
Bartoň Martin Sjoa 1x
Matouš Jan jr. Driva 2x
Matouš Jan jr. Nidelva 1x
Chadim Bohouš Mistra 1x
Bartoň Tomáš Mistra 1x

Tabulku čochtanů zájezdu tedy vyhrál Honza Matouš mladší. Tabulku cyklo čochtanů vyhrála Hanka Zemlerová s pěknými 5 kousky.

Podle svých poznámek a záznamů zpracoval Jirka Koudelka