Česká výprava na mistrovství světa!
Letos jsme podnikli naší největší kanupolovou výpravu, a to konkrétně kanoepolové mistrovství světa v Číně. Z Jablonce jsme se letos do finální sestavy dostali dva – Vojtěch Jakubík a Vojtěch Bartoš. Společně jsme se již kolem poledne 9.10. sešli v Jablonci a vydali se do Prahy. Kvůli kolonám jsme měli zpoždění, a tak jsme byli nuceni vzít si Bolta a nechat se na letiště odvést. Pádla jsme naházeli na jednu hromadu a zabalili je do potravinářské fólie. Naneštěstí si jeden ze spoluhráčů zapomněl doma pas, a tak se pro něj ve stresu vracel. Po rozloučení s rodiči, sourozenci a drahými polovičkami procházíme pasovou kontrolou k našemu gatu. Všichni jsme již podstoupili závěrečné odbavení před nástupem na palubu a už jsme jen se stresem nervózně čekali na našeho opožděného spoluhráče. Stihnul to necelých pět minut před uzavřením gatu, a tak se nám všem ulevilo, že nebudeme muset pouze v šesti.
Letěli jsme nejdříve 5 hodin do Doha v Qataru, poté jsme v Doha 4 hodiny čekali a poté jsme letěli do Shanghaie. Pro mě to bylo poprvé, co jsem neletěl takzvaným "dobytčákem", ale běžným komerčním letem, který v ceně obsahoval jídlo a pití přímo na palubě letadla, což mě příjemně překvapilo a moc jsem si tak let užil. Po přistání v Shanghai jsme museli před vyzvednutím našich zavazadel projít mnohými kontrolami všeho druhu. Po bezproblémovém průchodu jsme si zavazadla vyzvedli a trenér si koupil SIMku s daty, aby měl možnost komunikovat s organizátory. Hned před východem z letiště na nás čekala milá paní s transparentem "ICF Canoepolo World Championships - team Czechia U21", která nás odvedla k autobusu.
Cesta z letiště k areálu trvala tři hodinu. Celou první hodinu jsme pouze (po dálnici) projížděli Shanghaiem, nikdy jsem si nedokázal představit, jak obří město to vlastně je - teď už ano. Autobus nás vysadil hned před naším hotelem, kde na nás čekali se zabalenou večeří. Rozdali nám karty od pokojů a my se mohli ubytovat. Po krátkém obdivování všemožných vymožeností pokojů čtyřhvězdičkového čínského hotelu byl naší prioritou spánek. Kvůli jet lagu ale naneštěstí většina z nás nemohla usnout.
Pátek 11.10.
Nevyspalí jsme se došli nasnídat do hotelové jídelny. Poprvé jsme viděli ven z oken za světla a velmi nás překvapilo množství smogu, které tam mají. Po snídani jsme si došli do areálu, který byl od hotelu asi 500 metrů, pro akreditaci. Vyfasovali jsme také karty na oběd přímo v areálu turnaje a merch – lahev, tasku, leták a zlatou medaili za účast. Doprovázela nás čínská průvodkyně jménem [Mňau Mňau] (nevím, jak se to píše čínsky), ale pro podobnost s citoslovcem mňoukání se říká Ashley [Ešli]. Ta naštěstí mluvila anglicky a byla ochotna nám s čímkoliv pomoct. Následně jsme si vyzvedli zapůjčené lodě, decentně hrané lodě značky CPS. Abychom si na nové lodě zvykli, šli jsme si je rovnou vyzkoušet na vodu. Odpoledne jsme strávili odpočinkem při sledování tréninků ostatních týmů. Poté, co jsme se odebrali na hotel, kde jsme okoštovali tradiční čínské nudle a knedlíčky jako z kung-fu pandy.
Sobota 12.10.
Rozhozený spánkový režim se pomalu srovnává a my se po snídaní opět vydáváme do areálu. Dáváme si lehčí trénink se Švýcarama a následně s Litevcema.
Neděle 13.10.
Ráno jsme si přivstali a vydali se poznávat místní památky. Udělali jsme si výlet na buddhistický klášter Fengxi nacházející se pouze čtyři kilometry od hotelu. Cesta vedla do kopce bambusovým lesem a byla srovnatelná s tou vedoucí do nefritového paláce, též jako z kung-fu pandy. Od štědré paní v klášteře jsme dostali vonné tyčinky. Spatřili jsme modlící se lidi, a poznali jsme tak čínskou kulturu zase jiného úhlu. Po návratu jsme se opět odebrali do areálu a po obědě tam jsme si zatrénovali s hongkongským áčkem.
Pondělí 14.10.
Zbývá den do začátku turnaje a nervozita stoupá. Dopoledne jsme si pinkli se Singapurcema a po obědě v areálu jsme šli na opening ceremony. Udělali jsme si pár fotek s maskoty pand a šli se usadit na naše vyhrazená místa. Viděli jsme čínské tanečnice s vějíři a poslechli si proslovy mnoha důležitých lidí, jako například i proslov od hlavního zástupce ředitele propagandy Deqingu.
Úterý 15.10.
První den turnaje. Odstartovali jsme to ranním zápasem s Francií, kteří nastoupili dost důrazně. Už po patnácti sekundách sekundách lovíme máč z naší branky. Zápas skončil prohrou 0:7. Následně jsme hráli s Polákama, zajímavým faktorem toho zápasu bylo, že polský nároďák moc dobře známe, ale stejně tak dobře znají i oni nás. Bohužel jsme zápas prohráli 2:6. Odpolední zápas s Čínou byla sice velká neznámá, ale vzhledem k tomu, že jejich nejstaršímu hráči bylo 17 let, očekávání hrála v náš prospěch. Věděli jsme, že se nám pravděpodobně bude hodit goal difference, a tak jsme byli nuceni nastoupit ihned na pressing a místní tým porazit 15:0, což je sportovně nemorální, ale jsme byli rozhodnuti, že naší prioritou je porazit Čínu o co nejvíce branek.
Středa 16.10.
Druhý den turnaje. Tento den jsme hráli jenom jeden zápas. A byl to ten nejdůležitější zápas sezony. Poslední skupinový zápas s Portugalskem rozhodoval o tom, kdo z nás postoupí a kdo ne. My věděli, že na postup nám stačí remíze, protože jsme si nastříleli lepší goal difference, věděli jsme ale i že oni to vědí a stejně tak oni věděli, že my to víme. Byli jsme proto připraveni na trpělivou hru, protože my nebyli ti, kdo potřebují skórovat. V poločase vyrovnáno 1:1, vše šlo podle plánu, ale stále nebylo vyhráno. V druhém poločase rozhodčí učinil přísné rozhodnutí hrající v náš neprospěch, a to penalta pro Portugalce. Bohužel proměnili, ale do konce zápasu zbývalo pořád dost času a my zatím nepanikařili. Jak se čas krátil, byli jsme nuceni přejít na pressing, kde Portugalci potrestali naši chybu golem a zvýšili tak na 3:1. Zápas skončil, Portugalci jdou nahoru, my ne. Byli jsme naštvaný a cítili se ukřivděni, nicméně stále byla šance kvalifikovat se na MS 2026 a to byla teď naše priorita.
Čtvrtek 17.10.
Třetí den turnaje. Čekali nás zápasy s ostatními týmy, které se neprobojovali do horních skupin. Singapur jsme s přehledem porazili 7:0 a po obědě jsme se připravili na zápas s Austrálií. Soupeře jsme značně podcenili a toho Australané využili. Našli slabost naší obrany a poslali tam dva rychlé goly. Náš brankář potom dostal zelenou kartu, a tak musel penaltu vychytat náš sekundární brankář, člen oddílu TJD Jablonec, Vojtěch Bartoš. Penaltu chytil a my jejich nepřipravenost potrestali rychlým golem v oslabení. Dlouhou střelo jsme pak následně dorovnali na 2:2.
Pátek 18.10.
Čtvrtý den turnaje. Náš poslední zápas meziskupiny jsme hráli s Litvou, týmem, který tradičně potkáváme na polských pohárech. I přes vícero karet pro Litevce se nám nepodařilo poslat zápas do vedení. Naštěstí i remíza 3:3 stačila na postup do „semifinále“ ve spodní skupině. Tento zápas rozhodoval, zda se na další MS kvalifikujeme či nikoliv. Bohužel plán her nebyl zcela dokonalý, a my tak museli hrát za necelou hodinu po konci zápasu s Litevci. Když jsme nastupovali na vodu, viděli jsme, že naši soupeři z Taiwanu už jsou na odchodu, protože o této hře nevěděli. S udivením jsme jim to oznámili a oni se urychleně začali dostávat na vodu. Tento tým je statisticky ten nejlepší v celé Asii, ale my ho i přesto trochu podcenili. Svou mrštností a dravostí nás dost zaskočili a při šesti minutách do konce zápasu bylo skore 6:3 ve prospěch Taiwanu. Nasadili jsme osobní obranu a za pár minut bylo vyrovnáno. Při dvou minutách do konce zápasu jsme se dopustili hrubé taktické chyby. Když jsme dorovnali a zbývaly necelé dvě minuty do konce zápasu, my místo toho abychom se stáhli jak nejvíc to pujde, zůstali jsme hrát pressing. A to nebyla dobrá volba, protože jak už jsme byli vyčerpaní po intenzivním dorovnávání, Taiwanci nás zkrátka rozjezdili a poslali do naší branky ještě dva goly.
Sobota 19.10.
Pátý a zároveň poslední den turnaje. Po zdrcujícím srovnávání se s prohrou z minulého dne jsme se museli opět vzchopit a soustředit se na poslední zápas turnaje. Boj o 15. místo s Japonskem. Zápas byl vesměs vyrovnaný, ale nám se ke konci podařilo vymáčknout ze sebe ještě poslední zbytky energie, které v nás zbyli a porazit tak Japonsko 6:4. Nezbývalo už nic jiného než si vychutnat finále U21 divizí a prize giving ceremony a dopřát si dostatek spánku.
20.10.
Na programu byli samé kvalitní zápasy A divize a nakonec finálka. V mužích obhájili titul již po třetí v řadě Němci a v ženách zvítězil Nový Zéland, jehož výhru oslavili novozélandští muži na břehu hakou. Následovala druhá prize giving ceremony a afterparty.
21.10.
Opět jsme si dopřáli dostatek spánku a vydali se na procházku městem. Prozkoumali jsme místní obchodní centrum a nakoupili spoustu suvenýrů i pro naše blízké. Poté už nadešel čas jet na letiště, kde mi zabavili powerbanku, a s Čínou se rozloučit. Opět jsme letěli přes Qatar do Prahy. Na letišti nás přivítali naše rodiny a blízcí s českou hymnou a občerstvením a my si mohli únavném cestování pořádně odpočinout.
Výsledky:
Česko 0:7 Francie
Česko 2:6 Polsko
Česko 15:0 Čína
Česko 1:3 Portugalsko
Česko 7:0 Singapur
Česko 2:2 Austrálie
Česko 3:3 Litva
Česko 6:8 Taiwan
Česko 6:4 Japonsko
15./20
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi tuto cestu na mistrovství světa umožnili. Rodiče, oddíl TJD, trenér Petr Ježdík a mnoho dalších mají nepochybně zásluhy na tom, aby se tato výprava mohla vůbec uskutečnit. Děkuji vám všem, že jste nám to umožnili!
Vojtěch Jakubík
Vojtěch Jakubík
Vojtěch Bartoš
Startovali 2 členi oddílu: Vojtěch Jakubík, Vojtěch Bartoš