Jedu po klidné dálnici z Jablonce. Nikde ani auto.
Zahýbám po hrozné kamenité cestě, kde jsem si málem vykloubil kolo, až k nějaké vodní ploše. Míjím ceduli, na které je napsáno jezero Vojkovice. Vylezu z auta, vezmu do ruky foťák a udělám pár fotek. Najednou za sebou zaslechnu:“písk, písk“. Rychle seběhnu k vodě a vidím 10 minut, dva týmy proti sobě, míč v rukou rozhodčího. Rozhodčí pískne a je odstartován začátek prvního poločasu. Dva hráči se rozjedou proti sobě. Málem se srazí. Možná i zabijou. A to jsem myslel, že canoepolo nebo kajakpolo je bezpečný sport. Rozhodčí pískne faul pádlem. Míč si vezme do parády druhý tým. Rozestaví se po celém hřišti. Vypadá to na vlnu. První se rozjede, přihraje to dalšímu a ten to přihraje zase tomu dalšímu. Poslední hráč se rozjede, propálí to obranou hlava nehlava, dostane přihrávku a dá gol. Diváci křičí a já tleskám, rozhodčí ukazuje na půlku. Druhý tým na to šel odjinud - pressingem (hráč na hráče). Bohužel se jim nepodařilo proměnit ani jednoho gola, což je celkem smutný, protože stategii měli velice dobrou. Ve druhém poločase nebylo moc o co stát, to jste si mohli dojít v klidu na kafe a ani jste o nic nepřišli. Skončilo to remízou. Už ani nevím kolik. Ale to je jedno. Goldengoal se ani nehrál, rozhodčí byl unavený a nechtělo se mu. O to víc jsem se těšil na druhý zápas. V něm se proti sobě postavili český budoucí reprezentanti z Jablonce a na druhé straně velmi zkušený tým. Rozhodčí byl taky celý napjatý, jak tohle dopadne. Rozjezd byl voničem. Jablonecký jako by nevěděli, co je to sprint. Protihráči si poklidně sebrali míč. Nahrávali si a během chvíle bylo u jablonecký brány rušno. Vzápětí gol. Míč má Jablonec. Sebral ho. Dojel si s ním na půlku. Zvedl míč nad hlavu. Rozhodčí pískl, že můžou jet a nic. Žádné pořádné rozehrání. Nahrávky nic ani ťuk. Najednou slyším velký řev na hřišti: „ nahraj, tady jsem, nahraj dělej, střel tam toho gola“. Jablonecký mají roh. Rozehrává se a všichni jsou už někde v prčicích. A u brány ani jeden jablonecký. „ Tak mi tam někdo jeďte, sám toho gola z takový pozice nedám ani za boha“. Nikdo stále nedorazil a tak uběhlo 5 sekund a jablonecký přišli o míč. Míče se zhostil druhý tým. Rozjeli se dopředu. Nahrávali si z jedné strany na druhou. Jablonecký už sice byli tak nějak nachystaný, to se jim nedalo upřít, ale! Protihráč projel celou obranou, ta se rozpadla, jednou si přihráli a gól. A všechno má zachránit brankář. Naštěstí už první poločas skončil. Týmy si prohodily strany. U lepšího týmu se dokonce stavil i jejich trenér. Zato na druhé straně ani noha. Ani lehounká porada, jenom jsem zaslech: “pojďte, to dáme, hlavně jim dát, co nejvíc gólů“. Rozjezd byl trošku lepší než ten předchozí. Vyhráli jablonecký a už se hned rozjeli do útoku. Na druhé straně samozřejmě nachystaná obrana. Míč u jabloneckých se předal tomu nejrychlejšímu a ten zbytek se jen tak poflakoval okolo. Borec přemožen tunelovým viděním, nic nevnímal, hlavně, aby za každou cenu on proměnil. A tak nikomu nenahrál. On tam totiž, ani nikdo většinou nebyl. Co by tam taky dělal, že jo. Stejně by ho borec neviděl. A tak míč hodil, ale vcelku předvídatelně, protože obrana v podstatě něměla žádnou práci, bránila jen jeho. Lepší tým se rozhodl že pojede vlnu, nachystali se na své pozice, rozjeli se, nahrávali si, povzbuzovali se a samozřejmě jak jinak než gol. V Jablonci si občas i nahráli dva hráči. Zbytek řval na celé jezero“ halo, tady jsem, tady mám perfektní pozici, dělej přihraj“. Jenomže spoluhráč je většinou ignoruje. Zázrakem se jim podařilo dát první gól. Rodhodčí odpískal konec. Hráči si podali ruce a hotovo. Rozhodčí byl úplně na šrot. Jablonec též a ti druzí úplně fit. Jdu se projít okolo jezera. Trošku si pročistit hlavu z té nejhorší neteamové hry, kterou jsem kdy viděl. Nechápu, jak jednou tihle chtěj reprezentovat ČR v canoepolu, když se na sebe ani nepodívají. Natož, aby si pořádně mezi sebou všichni přihrávali a udělali tak primitivní věc jako je obrana. Docela by mne zajímalo, kdo vůbec dával dohromady tenhle tým. No já to rozhodně nebyl. Myslel jsem, že když budou chtít reprezentovat, tak by ty dnešní zápasy měly být o něčem jiném, a né jenom se tak sejít a zapinkat si. To za nás to bylo jinak. To byly časy. To se řeklo: “Běhej, pádluj, plavej, sprintuj, jeď po zpátku atd“.Trenéra jsme museli poslechnout, ať se nám to líbilo nebo ne a vyplatilo se to. Pro dnešek to skončilo. Jablonec to na mistrovství asi nedotáhne. Očividně nemá ani kapacitu, trenéra a lidi, které to bude bavit. A zbytku přeju hodně štěstí. Teď to tady konečně zabalím a jedu domů do Jablonce. A samozřejmně jak je v Jablonci dobrým zvykem si dám pořádný pivo na nervy, protože to právě potřebuju.
Napsala Majda Vraná 14 let
dlouholetý trenér JBC reprezentace