Letošním cílem naší výpravy se stalo údolí řeky Inn
Vyrážíme ve středu 4.7. večer ve složení Jarda, Linda, Tomík, Tíva, Mako a Křapík. Máme naloženy 2 kajaky a nafukovací Baraku. Odjezd jako vždy hektický, únava nás zmáhá, a tak spíme na půl cesty kousek za Mnichovem.
Čtvrtek 5.7.
Ráno nás budí Polizei, Tomík s Lindou jim ale rozjasní tváře a za slibu, že nenecháme nepořádek, nás opouštějí. Pokračujeme dál přes Garmisch přímo do Imstu. Na nasedačce je partička komerčáků, jinak klid. Nasedáme, voda je čistá a ledová, od pohledu ideální stav. Linda s Tomíkem sjíždí s autem na vysedačku a jdou dobývat ferratu. Počáteční nervozita opadá po projetí první peřeje pod mostem. Cesta rychle ubíhá, nádherné vlny střídají klidnější pasáže. Zavěšujeme a surfujeme, kde se dá. Největší vlny si vynášíme a jedem znova, fakt paráda. Na vysedačce zjišťujeme, že horolezci jsou ještě na stěně a s Jardou jedem druhé kolo. Tívovo SQ mi připomíná slalomku, po chvilce si rozumíme a jdeme do toho. Začíná pršet a bouřka nás nemine. Na Jardu nejspíš dolehla únava cesty a v jedné peřeji nevyzvedal ani na potřetí. Naštěstí vše pochytal a pod peřejí vše došťoucháváme ke břehu. Vysedáme s bouřkou nad hlavou, za chvilku dochází promoklá Linda s Tomíkem. Přesouváme se pod dálniční most a v suchu vaříme. Na nocleh jedeme na Mezimostí, kde zrovna probíhá usazení mostu na nové cyklostezce, tak je tu živo. Voda burácí celou noc, Oetz je živel.
Pátek 6.7.
Snídani a balení stíháme před dopoledním deštěm a přesouváme se do Oetzu pod slalomku na Spodní OEtz. Stav je přesně na půl mezi MW a HW. Místní rafťáci si ukazují na naši Baraku a začínám tušit, že to nebude zadarmo. Déšť nám na morálu nepřidává. Hlavně se necvaknout nad jezem, na to myslíme všichni. První peřej ukazuje svoji sílu, kluci eskymují a my s Barakou poznáváme, že se dá celá zatopit po okraj. Musíme stavět, aby se stíhala vylévat, a aby jsme dobrali sil. Několikrát prohlížíme a plánujeme stopu mimo největší válce a vlny. Je to opravdu kalup. Obtížnost lehce klesá, vysedačka nad jezem je naštěstí nepřehlédnutelná s pěkným vracákem. Přenášíme a všechny poháním dál, protože jsem trochu podcenil oblečení a klepu kosu. Před námi je poslední strašák, několik válců s názvem Konstruktiva. Pamatoval jsem si, že je to ostrov, vlevo jsou ty válce a vpravo se to dá přetáhnout pod. Z ostrova kouká jen pár kamenů a než promyslíme, jak to jet a jistit, objíždíme to pravem. Škoda, mohli jsme mít pár pěkných fotek. Vlnami se probíjíme k ústí. Za posledním mostem Tíva mizí mezi dvě vlny, šikmý válec a už vidíme dno. Bojuje, ale zvedání mu vychází do špatných okamžiků, kdy je ve stupni, válci, pod vlnou ... Nakonec plave. Během chvilky jsme v Innu, Jarda chytá pádlo a my letíme za lodí. Tíva nejdřív vyplaval v tišině na soutoku, ale proud ho strhává a nakonec vylézá o několik desítek metrů níže. Jeho loď bez vaků a pěnové výztuže se stává doslova těžkým oříškem. Nejprve ji poutám na hopšňůru, ale ta nevydrží a praská. Nakonec na špici cvakáme házečku a vyhlížíme tišinu, kde přistanem a loď vytáhnem. Kajak se najednou zasekává o dno, Křapikovi z ruky vytrhává házečku včetně pádla. Peřej bez pádla zvládáme. Naštěstí přijíždí Jarda a pádlo i házečku zachytává. Vjíždíme do další peřeje, Jarda ve zmatku Křapikovi dává své kajakářské pádlo a házečku. Obratem si ještě v peřeji pádla vyměňují, uf. Vyhlídli jsme tišinu a míříme tam. Jde to jak na drátku, závěs, Křap se chytá stromu a pevně drží házečku s lodí. Ta zpomaluje a zajíždí ke břehu. Najednou koukám, že v tišině stojí komerčáci, házečku jim předávám a loď dotahují na břeh. Maj starost, kde je Kayaker a jestli je OK, tak je ujišťujem, že jo. Poťukáme si pěstma jako správní rafťáci a s díky jim máváme. Jarda jde na most, že půjde Tívovi proti proudu naproti. Najednou přijíždí další raft a světe div se, na zádi sedí Tíva s pádlem. S díky ho přebíráme, poťukáme si pěstma a můžem pokračovat. Užíváme vln Innu a vysedáme stejně jako včera. Opět se přesouváme pod most a vaříme si polívku. Déšť polevuje a my vyrážíme směr Landeck na Sannu. Máme cestou naplánovaný krátký výlet, ale stržené horské svahy nám ho dělají ještě kratší. Spíme v suchu pod mostem nad soutokem Trisanny a Rosanny s krásným výhledem na hrad.
Sobota 7.7.
Konečně ráno bez deště a začíná pařák. Sanna trochu od večera klesla. Ale ani to ostatním nedává klidu po včerejší divočině na Oetzu. Přesouváme se k soutoku a do lehkého hydra. Tomík si hraje s el. nafukovadlem na Baraku a to se stává osudné naší autobaterii. Naštěstí o kus níže nasedají kluci z Čech. Velké díky Čéčkovi, který zapůjčil auto a kabely.Ty sice Jarda musel trochu opravit, ale za půl hodinky motor naskočil a Linda s Tomčou jedou do Landecku na lanovku. Nasedáme poněkud strmým sestupem přímo pod mostem. Voda má charakter Jizery za 25 kubíků, hravé technické. Pamatuji si pravotočivou zatáčku pod skálou s pořádným válcem, radši stavíme a prohlížíme. Bez problémů projíždíme. Druhé divoké místo je peřej v Pians, kterou přejmenováváme na Piánko. Celé to jedem ze středu do prava. Na konci stavíme, aby jsme prohlídli průjezd kolem skály v řece. Čistý průjezd pravem. Ještě jednou si to vynášíme, pro fotku cokoli. Při odjezdu se ohlédnu a vidím, jak Jarda loví balanc. A už tam padá. Podle nadskakování kajaku to vypadá na pár ran do helmy. Jeden pokus a radši vylézá. Okamžitě stavíme, Křap drží loď a házečku, já s druhým koncem nalézám do proudu. Tíva přibíhá na pomoc Křap. Když Jarda připlouvá, jsme připraveni. Cvakám špici, loď i plaváčka stahujeme ke břehu. Obdivujeme zářezy na helmě, nasedáme a pokračujem. Trochu nás překvapí peřej na začátku Landecku, ale zvládáme bez komplikací. Jízda končí sjezdem vysokého jezu před soutokem. Nyní jen 500m po Innu k parkovišti, vykoupem se, dojdem pro auto pod lanovku, posvačíme, zabalíme a trochu naštvem rakouského turka, když si sušíme hydro na jeho reklamním kebab poutači. Vracíme auto pod lanovku, že půjdem na procházku. Tam potkáváme Lindu s Tomíkem a po krátké poradě se přesouváme na ferratu na konci Landecku. Jdeme na dvě kola, protože máme málo vybavení. Dolů jdeme pěknou procházkou. K autu se dostáváme před devátou, rychlý přesun na spaní na Sannu, uvařit, zapít úspěchy a spát.
Neděle 8.7.
Po snídani míříme na Inn na úsek Tösener schlucht, jezdí se z nasedačky nad mostem nad Tösens do přehrady v Riedu, WWII až IV. Za našeho stavu pěkná WWIII. Viděl jsem to skepticky, ale byl jsem příjemně překvapen. Pěkné peřejky a průjezdy. Za větší vody by to bylo veselejší. Serfujem a zavěšujem. V Riedu nasedá Linda s Tomíkem na vodu. Končíme pořádnou koupačkou a chlazeným melounem. S Jardou se domlouváme, nikdo jiný nechce, že pojedeme ještě Finstermünzer Schlucht. Přesouváme se na Švýcarskou hranici a nasedáme. Ostatní jedou níž autem a sejdou na starou celnici na procházku a podívat se na nás. Vody není mnoho, ale máme obavy z rozestavěného jezu. Naštěstí ve vodě nic není a vklidu projíždíme. Kochací WW II se prudce mění na WW V, tak to píšou v kilometráži, a je to tak. Stavíme, prohlížíme a sjíždíme postupně stupeň za stupněm. Jsme tak zabraní a hluboko v korytě, že si nevšimneme elektrárny na pravém přítoku. Od ní se má člověk držet pravého břehu, kvůli přenášení a prohlížení. Prostě v tom nejzablokovanějším místě jsme vlevo, ale přenést se to dá, průjezdy jsou moc úzké, jen tu je trochu horší nasedání. Musíme projet tunelem pod skálou a přenést ještě jednu hrázku. Pak prohlížíme ještě nějaké stupně a jsme u celnice. Zdravíme kamarády a pokračujeme ke Kajetanbrucke, kde se končí. Obtížnost rychle klesá, jsou tu krásná místa na trénování. Vysedáme u vodočtu pod mostem. Lodě musíme vytáhnout nahoru, zabalíme a jedem nocovat na Oetz na Mezimostí. Po večeři jdeme zkontrolovat nově usazený most a večírkujem a slavíme, že jsme přežili vodáckou část zájezdu.
Pondělí 9.7.
Brzy vstáváme a jdeme na nedalekou ferratu Stuibenfall u obce Umhausen. Opět jdeme na dvě skupiny. Nádherný místo, výhledy. Závěrečný lanový most přes vodopád umocňuje pozitiva tohoto místa. Nahoře se jdeme na chvilku projít než dorazí druhá skupina. Pak už jen nakoupit, zabalit a tradá domů. Průjezd odpoledním Mnichovem proběhl překvapivě hladce. Noční příjezd do Jablonce je tečkou naší cesty.
Ahoooj. Díky všem, Mako
Bookmark/Search this post with