Gail 2020

08.07.2020 - 01:44 MAKO

Letošní výprava do Rakouska měla jasný cíl, splutí řeky Gail na jihu země.

Předpověď počasí dávala jasně najevo, že se musí co nejvíce na jihovýchod. Svoji polohou mi nejlépe vycházela řeka Gurk, ale tam jsem ještě nebyl a brát kamarády do stromy zapadané soutěsky, která z trojky přechází v pětku, když dobře nezastavíš, mi nepřišlo jako dobrý nápad. Vyrazili jsme ve složení Křapík, Jarda, Tíva a Mako opět osvědčeným Chryslerem. Pracovní vytížení týmu zkrouhlo výpravu na odjezd ve čtvrtek odpo a návrat v pondělí.

Čtvrtek 2.7.

Plánovaný sraz v 16h u loděnice padá, když Tíva a Křap hlásí, že budou sedět minimálně ještě hodinu v kancelářích. Já od rána balím a kolem 15h mám konečně ujasněno, kam pojedem. Jarda v 17:30 hlásí, že už opravil myčku a vyrobil domeček pro morče a začíná balit. V 18h vyrážíme na nákup, Křap rovnou, já ještě jedu pro Tívu. V kaufiči naložíme zásoby piva, najdeme Křap, doložíme pár dobrot a frčíme k loděnici. Nakonec bereme jen Baraku a dva kajaky. Přeložíme vše k Jardovi, hodíme naše auto na kopec, Jarda Tívovi najde ještě nějaké boty do vody a ve 20h opouštíme přes Dobrou vodu Jablonec. Praha, v Budějicích tankujeme, hranice přesně o půlnoci. V jednu vteřinu mají Jarda a Křapík narozeniny, tak vše nejlepší. Přes Linz do Vorchdorf, kde bereme plyn. Padá na nás únava, prší, radši sjíždíme z dálnice k Traunu, kde budeme spát. Pravý břeh, krásné suché místo pod dálničním mostem, auta nejsou téměř slyšet, popijem pivo a v tu ránu jsme tuhý.Předpověď počasí dávala jasně najevo, že se musí co nejvíce na jihovýchod. Svoji polohou mi nejlépe vycházela řeka Gurk, ale tam jsem ještě nebyl a brát kamarády do stromy zapadané soutěsky, která z trojky přechází v pětku, když dobře nezastavíš, mi nepřišlo jako dobrý nápad. Vyrazili jsme ve složení Křapík, Jarda, Tíva a Mako opět osvědčeným Chryslerem. Pracovní vytížení týmu zkrouhlo výpravu na odjezd ve čtvrtek odpo a návrat v pondělí.

Pátek 3.7.

Po ránu neprší, dáváme čaj a pokračujeme dál. Salzburg a po A10 na jih. Cestou jsme vykoukali, že by šly Taury z Bad Gasteinu podjet vlakem, vyjde to 17E, ale je to o 60km blíž. Bohužel na klíčovém sjezdu u Bischofhofenu jsme kvuli rekonstrukci ve špatném pruhu a nemůžeme sjet. Pokračujeme tedy dál po A10, tunel Katschberg, Gmund, Mollbrucke, Obervellach až do Außerfragant. Zde nás čeká na rozpádlování řeka Moll. Stavíme u výtoku z elektrárny a jdem se podívat přes cyklostezku a plácek k vodě. Zde je vody akorát. Sundat lodě, nafouknou Barikádu, převlíknout, beru si krátký neoprén, což se cestou ukazuje jako ne nejlepší volba. Jarda odváží auto k českému kempu do Unterkolbnitz. Domlouvá se tam s českými vodáky a ti ho hází zpět. U lavičky, kde čekáme, je cedule, že cyklostezka je dál zavřená kvůli vysoké vodě. RiverAp píše také HW - 56kbm, ale řeka kde nasedáme na to nevypadá. Krásné trojkové peřejky, štěrkové prahy mizí po 200m, kde se připojují dva výtoky z elektráren. Břehy jsou zatopeny po větve stromů a pěkně to frčí. Přijíždíme k zatopenému mostu na cyklostezce, naštěstí voda strhla zábradlí, po prohlídce sjíždíme středem. Po dalších dvou mostech přijíždíme ke slalomce ve Flattach. Za hranou jsou vidět skákající vlny a pěkný sešup. Kluci jedou středem rovnou dolů, my dáváme pár povod i protivod. Několik válců a pěkné vysoké vlny. Se slalomkou by se to trénovalo. Pod slalomkou u další hrany se potkáváme ve vracáku, následuje v podstatě to samé, ale tentokrát bez branek. Musíme stavět, aby stihla vytéct voda rukávem ven. Střídají se klidnější úseky, kde voda jen plyne s úseky s vlnami. Chvílemi to připomíná Imsterslucht. Pamatuji si pořádné vlny u Napplachu a byly tam. Zde se dá zavěšovat podél skal, nádhera. Za chvíli jsme u cíle, vzdutí a camp Campanula. Jsem promrzlý, ale naštěstí svítí sluníčko. Opět začínám vnímat bolavý zub, je to síla a nastupuje brufen. Jarda byl při převážení auta nervózní, jak lítá ručička teploty, nakonec dochází k tomu, že je prasklá blána ve směšovači LPG, plyn odtud proniká do chladícího okruhu, vyfukuje vodu a snižuje její schopnost chladit. To tu neopravíme a plyn dále vypínáme. Pobalíme a vydáváme se na přejezd ke Gailu. Proti proudu Drávy přes Oberdrauburg a Kötschach k Birnbaum. Spíme u místní atrakce Megadive, obří houpačka pod most. Jsou tu lavičky, treninková ferrata a krásný výhled. Je tu citelně chladněji, ale bez deště, takže pohoda. Uvaříme, zavečírkujem a spát.

Möll ř.km. 30,5 - 9, WW II(+)-III, vdčt Flattach 50 m3/s

Sobota 4.7.

Nad ránem nás budí pár kapek, přikrýváme se plachtou a víc neřešíme, já sotva stojím, mám zimnici, to jsem zvědav na ráno. Ráno nás budí místní chlapíci, co sem přijeli vysypat bioodpad do údolí a naložit nějaká svodidla, nevadíme jim, ale oni nám jo, budí nás. Mně je zázrakem dobře a hned to jdu testovat na ferrátku. Během snídaně si to oblezeme všichni a frčíme do Maria Lugau na nasedačku. Voda přes noc klesla o půl kubíku, na řece to vypadá OK. Potkáváme tu skupinu 15-ti kajakářů, z Hradce, Prahy atd., slovo dalo slovo a máme zajištěný převoz auta, jen se musíme během chvíle převlíknout a připravit. To bravurně zvládáme a Jarda odjíždí. Ze silnice byl na řece vidět most z rour, varujeme ostatní a jdem se podívat trochu po proudu. Po 200m tam pro Baraku nevhodně leží strom, vymýšlíme přetahování přes kameny. Kajaky to mají v pohodě. Dál je dvojkombinace průjezdů mezi skalama, naplánujem, jen nezapomenout. Vracíme se a zrovna přijíždějí řidiči. Necháváme odjet skupinu, jedou na tři týmy, ať máme na řece klid. Vyplouváme, je to taková Kamenice z Tanvaldu. Strom přenášíme, kluci se protáhnou. Dvojkombinaci proletíme jako nic, kluci tam blbnou a jedem dál. Po chvíli přijíždíme k zatrubnění, v pohodě stavíme, přehazujeme a jedem dál. Vjíždíme do soutěsky, kolmé skály po obou stranách. Opatrně najíždíme do zatáček, aby jsme viděli, jestli tam nejsou stromy a nějaké prasárny. Sem tam něco prohlídnem. Velká poklona místním, řeka je prořezaná. Na jednom místě stromy udělaly hráz tak metr vysokou, padaný stupeň. Fotíme. Vody postupně přibývá. U každého mostu se ptáme Jardy, jestli pozná ten náš :) Ke konci řeka přiostřuje, jedno místo přenášíme a svačíme. Taková 2m podkova s kamenem uprostřed výjezdu. Za další zatáčkou to zas někam mizí, ale podle hesla, Přece nebudou takový dvě prasárny za sebou, dáváme na oči, Jarda po potyčce se skálou dvakrát eskymuje. Po 4h plavby přistáváme u mostu Birnbaum-Nostra a končíme. Nedaří se mi je přesvědčit, že dojedem zbylých 10km do Kötschach, má to být lehčí trojka. Sušíme, dáváme sváču, zabalíme a vyjedeme nahoru do Birnbaum, které nazýváme familiérně Bimbam, ke kostelu a jdeme stále vzhůru na procházku. Alpské výhledy, kytičky, jahody, ale nikde nikdo. Zpět se vracíme nad soutěskou s naším spaním, kam se později opět přesouváme. Cíl zájezdu splněn, je co oslavovat.

Gail ř.km. 105 - 90,9 , WW IV-III, vdč Maria Lugau 7,5 m3/s

Nedělě 5.7.

Klidná noc, ráno nás nikdo nebudí a spíme do sytosti. Jsem přehlasován, míříme na ferrátu a od ní na výlet do hor. Autem jedem proti proudu do Klebas, odbočujeme do prava a stoupáme až na konec do Ladstattu. Oblíknem se do feráťáků a jdeme. U vstupu do soutěsky s ferratou natažený pásky a cedule, že je zavřeno. Rozhodujem se, ale zvědavost nám nedá a jdem se podívat, co a proč. Na další ceduli píší o lesních pracích, les na to vypadá, ale ticho a nikde nikdo. Prostě jdem. Ferrata korytem potoka, nádhera, obtížnost do C, lanové mosty. Na celé cestě jen dva stromy, jinak vše OK. Pod vodopádem svěží koupačka. Z ferráty jdem do sedla Milnatzensattle a míříme na vrchol Riebenkofel (2386 m). Zelený vrchol plný kytek. Rozhledy úžasné, vidíme Triglav, Itálii... Zajímavé je, že vrchol si oblíbily i kravky a řádně ho zaprasily. Po krátké pause klesáme zpět k autu, cestou máme pár offroadů. Poprvé jsem vyrazil s trekovými holemi a můžu jedině doporučit. U auta koupačka a valíme k Lammeru. Jsme tam v půl desátý, rychle uvařit, popařit a spát. Moc vody tam není, snad to ráno pujde.

Pondělí 6.7.

Ráno si přivstaneme, hydro dáme sušit k řece, čajíček, lodě dolu a Jarda v 8h odjíždí. Dostal instrukce co nakoukat. Řeka se přes noc řádně zakalila, ale moc nepřibylo, spíš nebude vidět na šutry. Za hodinku a půl se vrací na kole. Nasedáme, dostáváme instrukce, jak jet nejbližší peřeje. Je to takový minimální stav, o dno škrtáme vyjimečně, přetahujem jen dvakrát. Kajaky se zvládají protáhnout. Párkrát prohlížíme malé katarakty, voda pomalu přibývá. V půlce cesty se dostáváme do roje hovad, to jsem v životě neviděl. Mezi záběry jich tak 5 sejmu, omlátím z Křap, uf uf. Až se nesoustředíme na cestu a najedeme do mělčin. Blížíme se Voglau, kde se má u mostu zastavit a prohlídnout Voglaschlucht. Od mostu není nic vidět, jedem dál. Řeka dělá dvě ramena a významně se sklápí. Jedeme pravem a už je vidět vjezd do soutěsky. Baraku parkujem do oblázků, vyskakujem a jdem se podívat. Kajaky tam vletí rovnou, proskočí válec a čekají na nás. Vymyslíme technickou lajnu levem podel skály a krásně trefujeme. Následuje další katarakt, opět prohlížíme, jistíme, fotíme. Tentokrát středem, všichni na jistotu. Dál jedem na oči, zavěšujeme, na pěkných místech serfujeme a blbneme. Po výjezdu ještě jedna zatáčka, dva mosty a jsme u auta. Jarda odvážně sjel až k vodě na oblázkovou pláž. Vyndáváme vaření, sušíme, Jarda jede nahoru pro kolo. Zabalíme a jelikož jsme to zvládli tak rychle, popojedem se podívat ještě na Aubachfall, monstrózní vodopád. Dole vidíme, jak vyráží skupina canyoningu a říkám si, že příště. To jsem si ale už říkal před lety s Jelenem. Nasbíráme pár jahod a valíme domu. V Linzi je trochu zácpa, jinak cesta utíká. Pápá Rakousko. Snažíme se stihnou Parau-parau mejdan u Petra na Vrkáčích, ale o čtvrt hoďky se míjíme s ostatními.

Lammer ř.km. 20,8 - 11,3 , WW III-IV, vdč Obergäu 15 m3/s