Při loňském návratu od řeky Wdy nás při zastávce na mostě zaujala řeka Brda. Posléze po prozkoumání mapy a dalších dostupných podkladů bylo definitivně rozhodnuto. Nutno podotknout, že háčice byly jako každý rok zklamány, že nebude moře. Ale Brda ověnčená pozitivy všechny utvrdila ve správné volbě.
Cestovní horečka vypukla týden před odjezdem, konečně se vyjasnilo kdo jede a jak jede. Kontrolujeme lodě, nakupujeme zlaťáky, balíme a vymýšlíme cestu. Odjezd každoročně vychází na pátek večer. Od loděnice vyrážíme 3 auty, na střeše 3 Jizery a kajak. Posádka není kompletní, Stáňa s Bárou za námi dorazí v pondělí večer vlakem. Nalodíme je při převozu lodí kolem jezer. Několik nás jich čeká, ale kdyby jsme je pádlovali, trvalo by splutí 14dní, bohužel máme polovic. Noční přejezd Polska končíme v borovém lese ve 3 ráno nedaleko soutoku řek Noteč a Warta.
Když ráno plaváčci dostaví bunkr, můžeme vyrazit na zbylé 4 hodiny jízdy. Za nástupní místo jsme vybrali most u vsi Trzyniec.
Když se jdeme podívat na koryto, rozpačitě se na sebe díváme a začínáme se smát. Šířka 1,5m a neprostupné vrbičky nás nutí se posunout o 7km dál do Staré Brdy Pilské. Tam nás čeká tábořiště, polští vodáci a řeka již má 2-3m. Sláva, nasedat. Sundat lodě, vymyslet co naložit, kam naložit, co nevzít.
Je naloženo, vyfotit a řeky proud nás pojímá do své náruče a klidu.
Jedeme jen několik km, ve vodácké mapě na tábořišti jsme vytipovali místečko, klaplo to a přistáváme. Nastává klasický sled akcí, vyložit, postavit stan, rozohnit, uvařit, zazpívat, uspat plavčíky, popít a spát. Letos na nás opět dohlíží Neptun a hned ráno plavčíci nacházejí první vzkaz. Skáčeme do průzračné vody s písečným dnem, úkolem je každodenní ranní koupel. Balíme a plujem dál.
Vojta zkouší kajak sám, ale po chvilce ho vážem na vagónek a získává zkušenosti. Řeka meandruje, objevují se stromy zapadané úseky, pak se zas rozlije téměř do jezera.
Další den končíme před jezerem Szczytno, v Pakotulsku. Tři stateční jedou stopem pro auta. Křap s Vaškem vaří a popíjí. Děti nejprve studují další trať, plní úkol od Neptuna a pak si hrají.
Po třech hodinách jsme zpět, navázat, cestou dokoupíme nějaké zásoby a místní značky piva. Přejezd je kousek. My a Vajskebři plujem napřed, Zdéňa jede pro zbytek posádky na vlak do Czluchowa. Táboříme za malým jezerem, na louce pod borovicemi. S tmou doráží třetí lodka, akorát k večeři. Během dalších dvou dnů řeka zlenivěla a narostla do šířky. Nocujeme na začátku CHKO Bory Tucholské. Plavčíci si dnes zasloužili milované knedlíky se zelím a slaninkou.
Dopoledne dojíždíme do jezera Charzykowskie, Bory nastavují rozmanitá zákoutí. Letitý most, nevím jestli bych se autem přes něj pustil.
Když vplujeme do jezera, musíme přepádlovat zátoku.
Kotvíme na tábořišti u Malých Swornegacií. Stopovací skupina opět vyráží a děti se rozplývají, že si mohou hrát v písku. Stop začíná 3km procházkou, pak už to jde. 180km/h po místních cestách byl trochu adrenalin, ale auta máme, tak jedem. Dnes je bohužel státní svátek, chtěli jsme nějaké pečivo nakoupit, ale to není. Kupujeme švestky na večerní ovocný knedlíky. Nakládáme a jedem 30km přejezd do Mylofu pod elektrárnu. Holky cestou sehnaly pečivo, můžeme jet. V Mylofu jsou sádky a prodejna pstruhů, nakupujeme a těšíme se na večeři. Ještě prohlížíme hráz s kaskádovitým přepadem a vyplouváme. Trochu prší, řeka má už 20m a pěkně teče. Jsou vidět pěkné nátrže a bobří skluzy. Nemůžem si vybrat místo na spaní až vplouváme do vesnice Rytel, jelikož je pozdě, zabydlujeme se na konci vsi na loučce. Královská večeře o dvou chodech, sladké knedle a pečený pstruh.
Do rána se počasí umoudřilo, děti se dosyta vyhrály v pískovně a pokračujeme dál. Cestou ještě nakupujeme a plyneme dál. Polední hlad nás zastihl u pěkného tábořiště, rozděláváme oheň a polévka nás sytí. S poláky pinkáme volejbal. Koupání před vyplutím pobouřilo místní poláky, jelikož jsme si nechtěli namáčet plavky, skočili jsme do vody bez. Po výhružkách policií a nadávkách radši rychle odplouváme.
Předposlední noc vegetíme na nádherném urwisku nad řekou, Výhled do celého meandru a písku pro plavčíky nepočítaně.
Neptun nás bedlivě sleduje každý den a plavčíci nacházejí stále vzkazy s úkoly. Nejtěžší úkol je složit oslavnou píseň na řeku Brdu. Zdéňa a plavčíci statečně dotváří a text pro pokochání je dole v příloze. Ráno vplouváme do Rezerwat przyrody Dolina Rzeki Brdy a je to tu opravdu pěkné. Oběvují se i peřeje, sem tam strom, nenudíme se. K večeru stavíme na tábořišti, které je prázdné a libujeme si, že nemusíme spát v NP. Večer připlouvá ještě skupina polákoněmců. Po večeři sedíme a zpíváme skoro až do rána. Poslední ráno se koupání věnujeme důkladně. Odplouváme a čeká nás posledních 12km do cíle.
Plni očekávání vyhlížíme bájný kámen: Kamien Jagielly. Obyčejný žulový šutr, ale pravda skoro jedinný na řece. A je tu konec, vystupujeme v Pila-Mlyn. Další z tábořišt zaplacených EU. Stopaři vyráží. Stopujem na písečné cestě a první auto nás bere a jedem pěkné písečné rallye. A pak ještě jednou. Z celých 50 km jsme jeli po silnici asi 7km. Zpět jsme jeli po asfaltu a riskli jsme jen 3km zkratku lesem, která byla v navigaci. I ta stála za to, brodění bahnem a písek písek písek. Skupina u vody zatím uvařila a navštívila atrakce v nedalekém kempu. Zažili tsunami ve formě 100 hlavé komerčácké bandy vystupující z řeky. Naštěstí bez následků a se ziskem jedné vesty. Balíme a jíme. Poslední koupání a foto.
Ahoj Brdo! Noční jízda k domovině opět končí nad ránem, tentokrát kousek od Wroclavi. Borovice, písek, prostě Polsko. Ráno nákup v Jelení hoře, koupačka na Cutisince a dovolené je konec.
Díky všem 7 plavčíkům a celé posádce za pohodu a klid MAKO
P.S. informace k řece jsou na k nalezení na raftu.cz Polská kilometráž s popisem je zde.
P.S2. Oslavná píseň řeky Brdy je zde.