Jabko se shodou náhod a zásluhou profesionálních pivem a šampusem zaplacených hráčů dostalo po 4. edici v Jabku na výsluní českýho kanoepola. No nic, nějak se to zkrátka stalo. Čekali jsme, že slavit budeme už doma v Jablonci, ale nedá se nic dělat, ještě musíme někde vyštrachat pár bodíků, aby nám ten hrnek na rok půjčili.
Unavenej celoročním přemlouváním se pouštím do posledního a nejtěžšího zápasu - sehnat další 3-4 jabka, co by podstoupili vejletíček na sobotu do nejvýchodnější výspy českýho kp - Luhačovic. Povedlo se a já mám radost. I Rakousko s Ötzem jsme hodili za hlavu. Prvky naší sestavy jsou značně proměnlivý a nejistý, proto v tichosti doufám, že se nakonec sejdeme. Naše a Kořínkovic rodinka předřazuje vandřík po závrtech a jeskyních Moravského krasu. Jelikož to máme nejdál, jsme tu opět první. V přehradě se plácaj desítky metrových kaprů a vyšší počet rybářů, který po nich touží. A kousek opodál skromná hrstička prvních
kp hráčů - Vojta, Heebička, Zlíňáci. Lázeňská promenáda je ideální místo pro pořádání turnaje - bordelem, holýma zadkama a nesmyslným sportem zaujmeme opravdu každýho snoba, co se tu poflakuje. Postupně se to slejzá, teda i Jabko, tentokrát ve složení: VV. Nezdolnej Mako. Rychlej Kulhajs. Dlouhej Zdéňa. Chromý guru proFík. Zálohy Markét a Tamara, co oprávněně přešla k týmu Brna. K tomu našich dalších 5 dětí, co už taky uměj pádlovat, jen se jim zkrátka nechce. Část týmu nás podporuje z Rakouska a Jelen mě na dálku napomíná, že je důležitý se řádně v pátek vykalit, aby bylo v sobotu dostatek punku na vodě. Zavzpomínám na fernetovýho démona na Lipně, no tak jo. Arnošt s Vandičkou přijeli vlakem a moc si to pochvalují. Hřiště dostaveno za chladu a tmy. Rybářská lobby s odporem pochopila, ze tento víkend patří kapři u tohodle břehu nám. A protože skoromistři pijou šampus, padnul vcelku rychle první i druhý kartáč Bohemky. Potom přesun od stanů se spícími dětmi pod lampy na promenádě: kotlík čaje s litrem rumu. Nevím, jak ostatní, ale já mám ohledně patečního soustředění čistý svědomí.
S tím korespondují dopolední výkony. Stačilo by nám postoupit ze skupiny a můžeme slavit. No tak teda nemůžeme. Na hřišti jsme (krom chromýho proFíka) poněkud mimo. Nakládaj nám amatéři z DnB 1:4, asi proto, že nerozumí naší hře, když jich je půlka z Francie. A nezletilci bez občanky "U14" - 4:7. Houby zle, hráli jsme docela s chutí, kocovinkou, bázní a chaosem. A poslední zápas ve skupině proti rovnocennýmu soupeři z domácího Zlína? Konečně vyhráváme 4 ku 1. Poslední místo ve skupině nám na postup do dolní skupiny samozřejmě bóhatě stačí. Ale díky kvalitnímu skóre jsme vysoko nasazený. Konečně si zahrajeme se sobě rovnými. Zaseknul se ale jeden háček: kdesi daleko v Třebechovicích (někde u Hradce Králové) se tento víkend jedou poslední bezvýznamný letošní slalomářský závody a Zdéňova žena měla bouračku. Takže v 16 hodin by mi tu zbyla celá 1/5 týmu a to se blbě válčí o tu nerezovou plechovku. Ale kamarádi jsou prostě kamarádi v dobrém i zlém a všichni zůstali, i když se jim to pro změnu zase nehodilo. Malej Kořínek si stihl krásně rozseknout bradu na kolobrndě na 4 štychy, po ztraceným mobilu další úspěšnej zářez. S Fíkem a holčičkama jsme si odpočinuli procházkou za zmrzlinou a oplatkou do krásných Luhačovic, ale rychle šlapeme zpět proti proudu. A jdeme na dolní skupinu. Je na čase spočítat body, furt to sakra nějak nevychází. No prostě radši vyhrajem všechno a bude. Konečně jsme objevili systém, jak máme hrát aneb proFík na nás musí pořád řvát, co máme dělat, kam jet,
kam nejet, koho hlídat a komu nahrát, aby to nějak fungovalo. Já ho zase furt vyháním z brány, protože se po každým klíčovým zákroku xichtí, jako že mu už definitivně upadne ta chromá ruka, což je asi tak každou druhou minutu. Občas se nám povede i nějaká ta kombinace, jako že chytíme, hodíme, chytíme, hodíme a kdyby to šlo do brány, tak by to byl gól. S poklesem nervozity výkony jablek rostou geometrickou řadou. Zápas s Brnem jsme vyhráli 3:1, uf. První balvan odvalen, copak je tu dál? Dáme pivo. Frekvence pivo - zápas - pivo - zápas ... se osvědčila v každý edici. A
je tu naše poslední klání - finále dolní skupiny, proti Zlínu, který jsou fajn, usmívaj se a nechtěj nás sežrat. Teď se rozhodne, co bude s tím kafáčem. Soustředění zapnuto na maximum, je to jen na nás, jak to celý dopadne. Štěstí stálo na naší straně, už v prvním poločase se uklidňujeme několika pěknými góly po inteligentní rozehrávce nebo slalomářskými brejky. A v druhým poločase už hrajeme s radostí. Je konec zápasu, konec 5.edice, konec letošního Hrnečku. Je čas slavit. Naštěstí zůstaly ukrytý 2 šampusy, špunty lítaj od našich kajaků nad zelenkavé helmy s červem a lístečky. Ocelové vědérko stráví následující rok v Jabku a přibude na něm nápis jako že my, no a co.
Naší kluci spěšně balí a odjíždějí. Prezident všeho vyhlašuje všechny možný výsledky a čísla. S Makem dostáváme ten plechovej hrnek s těžítkem a říkáme si, že to vlastně bylo celý fajn a stálo to za to.
Únava se dostavila, uvařit dětem večeři a uspat. Dnes je chladněji, všichni zmizeli někam do hospody, osaměl jsem na břehu zklidnělého hřiště. S Arnoštem a Kris pak dáváme trochu teplýho burčáku a jdeme spát, všichni jsme utahaný. Nevadí, slavit budeme každej den následujícího roku, stejně jako jsme slavili 5. místo ve slunným Týně, překvapivě 1. na Lipně, smolně 2. v Chomutově, fenomenálně 1. v Jablonci a povinně 5. tady v Luha.
Nedělní rodinná procházka krásnými Luhačovicemi a Kroměříží. Doma na severu jsme o půlnoci a začíná další týdenní kolotoč.
Ještě jednou a na vždy: všem červivým Jabkům veliký díky!
V.
Bookmark/Search this post with